Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Vize, že ekonomika příští rok slušně poroste, se pomalu rozplývá. I kdyby ČNB začala na počátku příštího roku snižovat sazby, efekt se dostaví až v polovině roku 2025.
Nejprve statistický úřad zveřejnil nepříjemnou zprávu, že tuzemská ekonomika brzdí mezikvartálně o 0,3 procenta a meziroční pokles je už 0,6 procenta HDP. O pouhé dva dny později se bankovní rada usnesla, že jí to nevadí a úrokové sazby nechá na sedmi procentech i sedmnáctý měsíc v řadě. Někdy je ta česká ekonomika trochu složitá na chápání.
Sedmiprocentní základní úroková sazba byla dlouho mnoha ekonomy považována za nedostatečnou ke zkrocení inflace, která nám zde řádila. Nicméně nějaké efekty se dostavily. Inflace dost silně klesá směrem k cíli a padá s ní i ekonomický výkon, což je jako z učebnice: normální a očekávatelné. Pád to není nijak zvlášť prudký, a nebýt předchozích covidových lockdownů, nic by se fakticky nedělo a dnes bychom hovořili o hladkém přistání a slušně zvládnuté inflační vlně.
Jenže jestli o něčem rozhodování ČNB vypovídá, tak o tom, že přistáváme do husté mlhy a netušíme, o jak hladké přistání půjde. Bankovní rada zjevně číslům moc nevěří, a to ani těm z modelů vlastní měnové sekce. Což o to, ony ty modely dost často nefungují, jak zjišťují třeba naši klimatologové. Ovšem tohle se dá číst jako nedůvěra ve správnost svého vlastního dřívějšího postoje, podle nějž těch sedm procent základní sazby na zvládnutí inflačních tlaků stačí.
Jestliže v časovém horizontu měnové politiky, tedy tehdy, kdy působí aktuální úrokové sazby, což je zhruba čtvrtý kvartál příštího roku a první roku přespříštího, vychází inflace bezpečně mezi dvěma a třemi procenty, je aktuálních sedm procent vážně moc.
Opravdu si bankovní rada myslí, že inflace v tomto období může být pořád nad pěti nebo šesti procenty, aby to současnou restrikci dostatečně zdůvodňovalo? To by znamenalo jediné, a to že dosavadní měnová politika byla příliš měkká a sazby měly být dvojciferné. Tudíž politika nové bankovní rady byla v druhé polovině loňského roku chybná a příliš holubičí.
Je to pořád o klasickém sporu, zda je lepší inflaci krotit tvrdší restrikcí i za cenu většího, ale jen krátkodobého poklesu ekonomiky, po němž se restrikce uvolní a růst znovu nastartuje, nebo je naopak výhodnější hospodářství tolik nedusit, ale o to déle ho zpomalovat a nechat skomírat v mírné recesi.
Většinou bývá lepší první cesta. Michlova ČNB zvolila druhou. A tak se vize, že příští rok dosáhne ekonomika opět slušného růstu nad dvě procenta a dožene předcovidovou úroveň, pomalu rozplývá. I kdyby nakonec bankovní rada našla odvahu a začala sazby razantně snižovat hned od začátku roku 2024, efekt se dostaví až někdy k půli roku přespříštího.
