Kombinace valorizačního schématu, na jehož velkorysosti se podíleli Babiš se Sobotkou za spoluúčasti lidovců, s vysokou inflací žene celý důchodový systém do brutálních deficitů dlouho předtím, než bylo dříve prognózováno. A zásah musí přijít hned, trend našich veřejných financí je momentálně nejhorší v celé Evropě.

Pro akci má vláda už opravdu jen velmi krátkou dobu a bez řezu do zvyšování deficitu na penzijním účtu nelze žádné významnější změny dosáhnout. Stát nemá větší výdaje, než jsou penze.

Kravál a možná soud

Argumenty socialistů, že vláda si podřezává příjmy a pak nemá na penze, jsou zcela liché. Penze se mají platit z důchodového pojištění a tam k žádnému snížení odvodů nedošlo. Některé jiné daně se jistě snížily, ale byly zase více než vykompenzovány windfall tax. Složená daňová kvóta v letošním roce roste z 33 procent na 34,5 procenta a mezi vyspělými zeměmi patří k těm vyšším. A mezi srovnatelnými státy k nejvyšším.

Nechat výdaje běžet a zvyšovat k nim daně je jednoznačně cestou do pekel. Bohužel, i velká část vládních poradců z akademické a neziskové sféry žijící ze státního rozpočtu má podobné socialistické sklony a radí masivní zvyšování daňového zatížení.

Vláda tomu zatím příliš nepodléhá. Zaplatí tak nyní vysoké politické náklady, které jsou s omezením valorizací spojené. Je proto logické udělat zároveň další nepopulární změny, jako je nastavení pozdějšího odchodu do důchodu. A to samozřejmě také vyvolává všude na světě vášně.

Nelze být překvapený, že opozice z toho vytlouká politický kapitál a bude kolem toho kravál a možná i soud. Riziko, že ústavní soudci shledají změnu nezákonnou, není úplně malé.

Ať už proto, že přichází až v době, kdy je jasné, o kolik se má podle pravidel penze zvednout, a je tudíž retroaktivní, nebo protože se přijímá ve stavu legislativní nouze v situaci, kdy žádná nouze není. Vláda by si proto měla připravit i náhradní řešení. Třeba zmrazení penzí na příští rok by mělo určitě podobný efekt, nicméně je k němu potřeba rovněž zákon.

Hlupák chybu opakuje

Bylo by ale racionální, aby po té politické přestřelce, která bude logicky velmi ostrá, i opozice pochopila, že už nemůže učinit to, co Sobotka, tedy použít likvidaci dlouhodobé stability penzijního systému jako hlavní volební tahák a pak to skutečně udělat.

To, že si teď důchodci budou muset opakovat bolestivé uskromňování z let 2010 až 2013, je jen důsledek chování Sobotkovy ČSSD a jejích koaličních spojenců, tedy ANO a lidovců. Jen opravdový hlupák opakuje stejnou chybu dvakrát.

A řecký bankrot není zdaleka tak vzdálený, jak se nám bohorovní levičáci snaží namluvit. Když jejich guru Andreas Papandreu nastoupil do funkce, nebyl řecký dluh větší než 23 procent HDP. Když po dvou funkčních obdobích skončil, bylo to 112 procent. Bankrot se dostavil na 120. A řečtí důchodci při něm přišli o čtyřicet procent nominální hodnoty průměrné penze.

To abychom věděli, jak tato „solidarita“ končívá.