ČEZ se pochlubil velmi dobrým výsledkem hospodaření v minulém roce, kdy i přes pokles cen elektřiny a horší ziskovost tradingu dosáhl skoro stejného hospodářského výsledku jako o rok dříve. A hned na to vybuchl vztek minoritních akcionářů, protože jedna věc je hospodářský výsledek a druhá zisk po zdanění windfall tax, který je základem pro dividendu. Ta letos nedosáhne ani poloviční hodnoty co loňská. 

Všichni věděli, že to tak nějak dopadne. Bylo to zřejmé i z předchozích dílčích informací a odhadů i z plnění státního rozpočtu. Jenže když je to konečně černé na bílém, má to přece jen jinou váhu. Minoritáři křičí cosi o krádeži za bílého dne, kdy stát pomáhal domácnostem s cenami energií čistě na jejich účet a vše bylo zpunktováno tak, aby akcie ČEZ byly znehodnoceny před jejich vykoupením státem. 

Je to pochopitelná reakce, nicméně přece jen trochu přehnaná. ČEZ platil hodně, ale pořád skoro třetinu z celkové sumy vybrané na windfall tax a odvodech z nadměrných příjmů zaplatili jiní. A z něčeho se lidem pomoci muselo. Že ta konstrukce daně nebyla ideální a umožnila optimalizace takřka až na nulu všem, kdo nebyli v dominantním státním vlastnictví, je věc druhá. 

Také je třeba vnímat, že akcie energetických firem neklesají jenom v Česku, a vliv má i pokles cen elektřiny, který nejspíše nějaký čas vydrží. 

Jenže jak praví klasik, daně jsou jen legalizovaná krádež. A konkrétně tato specializovaná daň je krádeží obzvláště problematickou. Byť to asi v daný okamžik bylo nutné zlo, je stejně nutné se ho co nejdříve zbavit. Ministr financí Stanjura měl možná dobré úmysly, když do letošního rozpočtu započítal výnos windfall tax jen ve výši 17 miliard korun, což jaksi implikovalo její časné zrušení a jen dovybrání doplatků z loňských záloh. Bylo by to logické, když účel jednorázové účelové daně pro pomoc v energetické krizi byl naplněn a krize je za námi. Jenže úmysly to byly dost skryté. 

Stanjura o tom moc nahlas nemluvil a asi dobře věděl proč. Koaliční partneři mají zjevně jiné plány od samého počátku. Nepřátel vyšších daní ve vládě až tak moc není, což potvrdil před pár dny i předseda lidovců Marián Jurečka, když k rušení windfall tax poznamenal, že na ty banky, které se zdanění vyhnuly, „je třeba se ještě podívat“. 

A podmiňovat zrušení současné nepříliš moudré daně zavedením jiné hlouposti, jako je bankovní daň, může být pěknou hrou, která se chvíli potáhne a mezitím se z ČEZ vybere dalších pár desítek miliard na volební dárečky do příštího rozpočtu. 

A volební preference ukazují, že takových dárečků nebude potřeba zrovna málo. Pro mnohé politiky je ale těžké pochopit, že u těch ne úplně hloupých voličů jim moc nepomohou.