foto Tomáš Turek, HROT24
Zestátnění ČEZ je na stole. Jeho oddalování vyjde hodně draho
Prokrastinace s řešením majetkové struktury ČEZ se vládě nejspíše notně prodraží a také protáhne. A před volbami to nebude nic k chlubení se.
hlavní komentátor
Atmosféra kolem společnosti ČEZ a výkupu minoritních akcionářů státem v posledních dnech pěkně zhoustla. Začal s tím zhruba před měsícem Andrej Babiš, který agentuře Bloomberg řekl, že jeho vláda minoritáře určitě vykoupí a společnost bude čistě státní. Nyní to vypadá, že to pronesl jen proto, aby mohl v budoucnu prohlašovat „vidíte, já vám to říkal“.
Potom ministr financí Zbyněk Stanjura prohlásil, že vláda ještě v listopadu projedná způsob financování výstavby druhého nového reaktoru v Dukovanech. A před pár dny reportérka Seznam Zpráv Zuzana Kubátova přinesla k tomuto tématu text, v němž vlivný poslanec ODS Ivan Adamec říká: „ČEZ v současné podobě nemůže být investorem pro výstavbu dalších jaderných bloků. Je nezbytné, aby do konce roku byla přijata jednoznačná rozhodnutí o jeho budoucnosti.“
To samozřejmě pro ty, kdo sledují energetiku, není žádná novinka. Tendr na první dukovanský blok, kde je financování zajištěno státem, stejně jako návratnost úvěru, podepsalo představenstvo ČEZ jen s put opcí, která umožňuje společnosti v případě ohrožení návratnosti investice, poslat novou elektrárnu komplet do státních rukou. Smlouvu s korejskou KHNP na dva bloky ve stejné podobě financování ale podepsat nejde, protože by došlo k předlužení ČEZ a poškození hodnoty akcií. A vedení firmy by se muselo přinejmenším těm třiceti procentům privátních akcionářů zodpovídat před soudem.
A nejde jen o jádro. Soukromá společnost obchodovaná na burze, kterou ČEZ i přes 70procentní majoritu státu stále je, by nemohla ani udržovat v chodu své uhelné elektrárny a doly, pokud ztratí perspektivu dosahovat nějakého přiměřeného zisku.
To je známý fakt již řadu let a v roce 2022 to pochopil i premiér Petr Fiala, když začal mluvit o posílení role státu ve výrobě energie. Tenkrát ještě byla životaschopná možnost společnost rozdělit a postátnit jen jadernou část, nebo to té části zahrnout i uhlí. Jenže na to těch sedmdesát procent akcií nestačilo a někoho napadlo kouzlit se zákonem o obchodních společnostech a snížit kvórum na prosazení rozdělení společnosti na 75 procent. A do toho ještě přišla windfall daň odčerpávající většinu v energetické krizi prudce rostoucího zisku.
Že to popudilo minoritáře, kteří cítili nebezpečí znehodnocení svých investic, není ani nepochopitelné, ani nelegitimní. Začali se proti vládě organizovat a veřejně vystupovat. Často velmi nevybíravě. A vláda začala dělat mrtvého brouka. Změnu zákona, týkajícího se dělení po tlaku právníků odpískala, ale windfall tax drží stále, ačkoli její ospravedlnění pomocí domácnostem postiženým vysokými cenami energií je už úplně mimo. To ale má nyní poměrně fatální následky.
Jiné řešení, než nákladné vykoupení třiceti procent akcií ČEZ je teď už těžko představitelné. Dělení společnosti je velmi zdlouhavý proces napadnutelný u vlekoucích se soudů. A navíc minoritáři jsou nyní poměrně jasně sešikováni kolem jednoho velkého hráče, který celou dobu svou pozici posiloval a nejspíše dále posiluje.
Pod kontrolou miliardáře Pavla Tykače bylo podle posledních veřejných údajů minimálně tři a půl procenta, další dvě procenta drží pro neznámého vlastníka PPF banka, což bude nejspíše také nějaká spřízněná entita. A kolem jednoho procenta má skupina vedená radikálním kritikem vlády a bojovníkem za odkup akcií Michalem Šnobrem. K jednomu procentu se pak blíží i nový spolek Minoritáři ČEZ. To je už velmi blízko deseti procentům akcí potřebných k dosažení blokační minority, která může zastavit jakýkoli pokus o rozdělení společnosti. Ale také může zablokovat státu výkup všech akcií. Vláda potřebuje dosáhnout nejméně devadesáti procent akcií, aby mohla zbylé minoritáře, kteří třeba nesouhlasí s cenou odkupu, vytěsnit squeeze outem.
Pavel Tykač je tvrdý hráč a třicetiprocentní přirážka k současné ceně akcie na burze mu stačit nepochybně nebude. Nyní odhadované náklady kolem 200 miliard korun, které by zaplatil sám ČEZ, a vláda se pak vzdala dividendy, jsou s vysokou pravděpodobnosti notně optimistické a podhodnocené. Prokrastinace s řešením majetkové struktury ČEZ se vládě nejspíše notně prodraží a také protáhne. A před volbami to nebude nic k chlubení se.
