Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Čerstvý zákon popisuje data uživatelů internetu jako zbraň. Teď jde o to, jestli po tomto A budou mít zákonodárci odvahu říci i B.
V druhé půli dubna americký Kongres schválil – a prezident Joe Biden podepsal – zákon, který má přinutit společnost ByteDance, matku provozovatele sociální sítě TikTok, řečenou aplikaci prodat. Neučiní-li tak do zhruba devíti měsíců, bude ve Spojených státech zakázána.
Argumentace proti TikToku se neopírá o nic moc pevného. Obavy zákonodárců spočívají v tom, že čínská vláda může velmi populární aplikaci využívat k tichému, algoritmicky řízenému šíření propagandy. A případně se vměšovat do americké politiky. Žádné definitivní důkazy o skutečném protiprávním jednání v ruce však Kongres ani Bidenova administrativa nemají.
Podle amerického ministerstva zahraničí je čínská vláda odhodlána využívat svůj vliv k „přetváření globálního informačního prostředí“ a za tím účelem také dlouhodobě manipuluje s informacemi. Zákonodárci se též odvolávají na obavy o ochranu soukromí a naznačují, že by TikTok mohl čínským komunistům předávat údaje amerických uživatelů. Mohl by – žádný důkaz o tom, že by se tak skutečně dělo, k dispozici opět nemají.
Zdá se tedy, že postoj amerických politických špiček (jednajících ve vzácné shodě) vůči TikToku je založen na víceméně vágní myšlence, že by Peking neměl vlastnit žádný nástroj, jímž je možné ovlivňovat americké veřejné mínění, ať už v mikropřípadech (individuální rozhodnutí o koupi toho či onoho spotřebního zboží) či v makropohledu (možnost ovlivňování voleb).
TikTok tvrdí, že se snaží americké zákony dodržovat nejlépe, jak umí. Předloni zaplatil 1,5 miliardy dolarů za zabezpečení dat; do toho spadá spolupráce se společností Oracle, na jejíchž serverech na území USA TikTok data svých amerických uživatelů přechovává. Zhruba řečeno, Oracle má kontrolovat, jestli TikTok s těmito údaji zachází košer způsobem.
Právní proces, jehož výsledkem nejspíš bude buď prodej, nebo zákaz TikToku, bude podle všeho chaotický a technologicky i logisticky bláznivě složitý. Co víc, pravděpodobně nepotěší téměř nikoho.
Argumentů proti požadavku na prodej/zákaz TikToku je mnoho. Čínská společnost se může odvolávat na právo svobody projevu, zakotvené v Prvním dodatku americké ústavy. Odpůrci bezpečnostní politiky USA mohou namítat, že vláda chce lacino hrát bezpečnostní kartu.
Její formulace o „jasné a aktuální hrozbě pro národní bezpečnost“, již TikTok představuje, může skutečně mít ambici přinutit soudy, aby jednaly v prospěch vlády bez dalších důkazů.
Mimo to, Čína (nebo kdokoli jiný) mohla dlouhou dobu citlivé osobní údaje nakupovat od prostředníků. To také již v minulosti několikrát učinila, když si data kupovala od Twitteru a Facebooku. „Proč to najednou vadí?“ lze se věrohodně ptát.
Zřejmě nejracionálnější argument proti prodeji popsal minulý týden časopis The Atlantic, který se tématu dlouhodobě věnuje. „Doporučovací algoritmus – v případě TikToku kód, který určuje, co jednotliví uživatelé v aplikaci uvidí – je součástí čínského seznamu pro kontrolu vývozu. Země musí prodej této technologie schválit, a čínská vláda jednoznačně prohlásila, že tak neučiní.
Potenciální kupec TikToku si tedy v podstatě může koupit značku, uživatelskou základnu a uživatelské rozhraní firmy, ovšem bez její nejcennější proprietární složky,“ píše The Atlantic, který zastává názor, že požadavek prodeje TikToku – a případně jeho zákaz – nadělá více škody než užitku.
Ten argument proti řečenému zákonu zní zhruba tak, že zaprvé TikTok ještě nic zlého neprovedl (nebo to alespoň nelze dokázat). Zadruhé to, co dělá – tedy agresivně sbírá data – není o nic horší, než co již dávno dělají Facebook a Google pro své reklamní klienty, a není tudíž důvod právě TikToku ukládat pravidla přísnější.
Je možné, že ze zdánlivě neslučitelných požadavků všech zúčastněných stran se nedokonalou formou zákona o TikToku začíná drát na povrch věcí atribut, jenž v posledních letech na svou roli ve veřejném životě jako by abdikoval – totiž zdravý rozum.
Jak jednou přijmeme premisu, že sběr dat je nejen projevem svobody slova (v nejširším slova smyslu) a účinný podnikatelský nástroj, nýbrž také mimořádně efektivní zbraní, obrázek se mění. Začneme-li chápat data jako zbraň, je nám snadno pochopitelné, že by je Číňané neměli dostávat naservírovaná na e-podnosu.
To logicky vybízí k další otázce, totiž kdo přesně by takovou zbraň dostat do ruky měl. Mark Zuckerberg? Elon Musk? Larry Page a Sundar Pichai z Googlu? Tim Cook a Apple? Saúdskoarabský mistr motorové pily, princ Muhammad bin Salmán? Připadá vám kterákoli z těch odpovědí jakkoli přijatelná? Nejpíš ne.
Řešení by přitom mohlo být velmi prosté: vůbec nic zlého by se nestalo, kdyby mimo zákon nebyla postavena datová zbraň v rukou jedné podezřelé firmy s prokazatenou vazbou na nebezpečný režim hladový po světovládě, nýbrž proces, jenž k vytvoření takové zbraně vede.
Veškerý cirkus se sběrem dat slouží dosud převážně jedinému účelu, jímž je cílení reklamy. (Další typy využití existují, ale vedle komerční retailové reklamy jsou dosud v plenkách.) Kdyby bylo takové individuální cílení sumárně postaveno mimo zákon, a s ním i sběr citlivých uživatelských dat, bylo by celkem jedno, kdo vlastní TikTok.
Takové řešení by mělo tu výhodu, že by bylo snadno kontrolovatelné a jeho dodržování snadno vymahatelné. Ke sběru dat je třeba snadno vysledovatelných technologických postupů, cílení samotné detekovat by bylo ještě jednodušší.
Váš facebook by ukazoval jen to, oč si sami řeknete, a googlení by přineslo stejný výsledek vám jako prezidentovi Spojených států. A když ne, existuje snadná pomoc. Dělají tvoje cookies, co nemají? Jak chceš, Marku, Larry či (hypoteticky) Muhammade – soudní příkaz k odpojení tvých serverů je věcí hodin.
Ještě lepší je, že takový zákaz by s sebou nenesl žádné prokazatelné minus. Poraženými by byli největší hráči internetové reklamní rulety, Facebook a Google, a ti z jejich klientů, jež živí rozdíl v účinnosti mezi cílenou a necílenou reklamou. Jinými slovy právě ti klienti, kteří se živí prodejem toho, co by jinak nikdo nekoupil, o nekalých (například politických) hráčích ani nemluvě.
V případě Facebooku a Googlu by to navíc pomohlo vyřešit hlavní antimonopolní dilema dneška, reprezentované otázkou „rozdělit, či zregulovat k nepoznání?“
To všechno, jakýsi nesmělý náznak návratu k příčetnosti, by mohlo být výsledkem procesu, jejž může odstartovat – jakkoli bezděčně – zákon o zákazu čínského TikToku. To by bylo prima po všech stránkách: například TikTok by si připsal první užitečný počin své existence.
