Kolik bude tohle stát?

Ani takový Jaroslav Flégr by si před půl rokem asi nevsadil na to, že Česko bude v říjnu kralovat evropským tabulkám počtu nových případů covidu-19 v přepočtu na obyvatele. Před třemi měsíci ani největší pesimista mezi ekonomy nepředpokládal, že se příchod druhé vlny natolik vymkne kontrole, až bude vláda nucena naordinovat druhý lockdown, který uvrhne české hospodářství do podobné sestupné spirály jako na jaře.

Mezi třetím a čtvrtým kvartálem už mělo být české oživení pokud ne v plném proudu, tak rozhodně patrné – mediánový odhad českých ekonomů pro Českou bankovní asociaci byl plus tři procenta, ale i ty nejčernější brýle viděly vzestup o 1,3 procenta. Nic není staršího než letní prognózy, ale ani relativně čerstvé odhady MMF, publikované před pár dny, už dávno neplatí. 

Přijde jarní překvapení?

Po světové finanční krizi jsem si porovnával, co tato krize pro Česko znamenala na relativním snížení HDP v běžných cenách „před a po“ v horizontu dvou let. Teď se podívejme do archivu na makroekonomickou predikci ministerstva financí publikovanou loni v listopadu, tedy před covidem-19, která uváděla nominální HDP pro letošní rok ve výši 5894 miliard korun. Letos v červenci 5561 miliard, ovšem při poklesu nominálního výstupu (v běžných cenách) o 3,3, reálně o 6,6 procenta. Tedy skoro stejně jako MMF, ale optimističtěji, než to viděli v létě průměrně bankovní ekonomové s -8,2 procenta.