Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Vláda uvádí jako nejzazší konec uhelných elektráren rok 2033. Ve skutečnosti to může být mnohem dříve. Rozhodne totiž prostá ekonomika.
V diskusích o konci uhelných elektráren v Česku se objevují různé roky. Vládní prohlášení uvádí rok 2033, někdejší uhelná komise kdysi doporučila rok 2038 a zastánci uhlí věří v jejich provoz ještě dlouho poté. Politické rozhodnutí přitom určí jen nejzazší možný termín, kdy může být uhelná elektrárna v provozu.
Reálná tržní situace však může stanovit mnohem dřívější stopku. Je dokonce velmi pravděpodobné, že mnoho českých uhelných elektráren začne mizet z trhu už dávno před rokem 2030. Důvodem bude ekonomika.
Je to jednoduchá matematika. Aby starší hnědouhelná elektrárna vyrobila jednu megawatthodinu elektřiny, potřebuje k tomu přibližně jednu povolenku CO2. Povolenka na rok 2026 je přitom skoro stejně drahá jako elektřina. Tu elektrárna prodá zhruba za 106 eur a povolenku musí koupit za 98 eur. Elektrárně tak zbude jen pár eur na to, aby zaplatila uhlí, zaměstnance a nezbytnou údržbu. A to nestačí. Potřebné částky se v základním provozu pohybují na úrovni několika desítek eur za megawatthodinu.
Navíc pokud bychom elektrárnu využívali méně (například kvůli drahé povolence), tyto náklady na megawatthodinu dál porostou. Jsou totiž převážně fixní: zaměstnance a údržbu je potřeba platit vždy.
S drahou povolenkou a zlevňujícím plynem se tedy uhelné elektrárny mohou dostat na konec nákladové křivky – výroba z nich bude příliš nákladná, a budou tak zapínány jen málo. Jejich roli bude muset převzít jiný zdroj.
V Česku se nesmírně podceňuje vliv rostoucí výroby z obnovitelných zdrojů u našich sousedů. Německé obnovitelné zdroje významně stlačují velkoobchodní ceny v celém regionu a tento efekt bude stále zásadnější. Nakonec tento dvojí tlak – z jedné strany drahá povolenka a z druhé nízká cena elektřiny z obnovitelných zdrojů – uhelnou energetiku zválcuje. Energetika se opravdu zásadně mění a karty se rozdávají znovu. Staré zkušenosti tak ztrácejí svou platnost.
V obnovitelných zdrojích Česko významně zaostává, a pokud chceme mít v budoucnu levnou elektřinu, musíme v obnovitelných zdrojích přidat a jejich rozvoj urychlit. Ne je blokovat, jak se stále v mnoha případech u nás děje. Pořád častěji tak zřejmě uvidíme, že je v Německu elektřina v některých chvílích o desítky eur levnější než v Česku. Fotovoltaika se u nás začala v poslední době opět více stavět, nicméně pro bezpečnost dodávky by bylo zapotřebí přidat také větrné elektrárny. Ty totiž vyrábějí hlavně v zimním půlroce, kdy je vyšší spotřeba elektřiny a solární elektrárny vyrábějí málo.
Vraťme se ještě k tradičním zdrojům. Pro zajištění dostatečného výkonu bude Česko potřebovat u Evropské komise notifikovat takzvané kapacitní mechanismy. To znamená schválit podporu pro elektrárny, které budou schopny pokrýt maximální okamžitou spotřebu za všech okolností. To bude úloha zejména (paro)plynových elektráren. Role uhlí bude v kapacitních mechanismech naopak malá. Kapacitní mechanismy jsou pro uhlí dost přísné a u řady způsobů umožní provoz jen na cca 300 hodin ročně. To je velmi málo, když máte vedle elektrárny ještě platit hnědouhelný důl.
Čeká nás spousta práce. Alfou a omegou nejsou v tomto případě peníze, ale jednodušší povolovací procesy, abychom byli schopni elektrárny rychle stavět. Potřebujeme je výrazně legislativně zjednodušit, jinak nám v budoucnu budou opět hrozit vysoké ceny elektřiny. Dlouhodobým řešením je kombinace fotovoltaiky, větru, jádra, flexibilních plynových zdrojů a akumulace.
Autor je hlavním ekonomem ČEZ
