Nově korunovaný malajský panovník Ibrahim Iskandar, jenž nahradil dosluhujícího Abdullaha Pahangského, byl slavnostně korunován za účasti premiéra, členů vlády a všech zástupců devíti malasijských královských rodin. „Nepromarním pět let na královském trůně jako loutkový král,“ prohlásil Iskandar podle serveru Business Insider, jehož zvolení bylo všeobecně očekávané. Král, který jakožto každý monarcha v Malajsii používá přízvisko sultán neboli „ten, který se stal pánem“ (Yang Di-Pertuan Agong), na sebe upozorňuje svými kontroverzními miliardářskými výstřelky.

Iskandarova rodina vládnoucí malajskému státu Johor disponuje vlastní soukromou armádou, flotilou soukromých letadel a sbírkou tří stovek luxusních automobilů, z nichž jedno patřilo nacistickému diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Zpravodajský portál Bloomberg monarchu popisuje jako „krále, který jezdí na motorce, řídí ferrari a miluje Instagram“. Iskandarova manželka a matka šesti dětí Zarith Sofiah, která rovněž pochází z královské rodiny, vystudovala univerzitu v Oxfordu a stala se etablovanou spisovatelkou dětských knížek.

Sultán Iskandar je hlavou johorské královské rodiny a byl zvolen králem Malajsie kvůli tomu, že v této monarchii funguje unikátní „rotační systém“ volby jako jediný na světě. V rámci tohoto systému se v roli hlavy státu každých pět let střídá vybraný sultán z jednoho z devíti královských rodů.

Iskandar byl už před zvolením považován za jednoho z nejmocnějších a nejbohatších mužů v zemi. Bloomberg odhaduje jeho majetek na 5,7 miliardy dolarů, ale reálná hodnota je pravděpodobně mnohem vyšší (telekomunikace, elektrárny, nemovitosti, investice v zahraničí, atd.). Pozoruhodná je také skutečnost, že johorská rodina je jedinou panovnickou rodinou, která má vlastní soukromou armádu, a to už od roku 1885.

Sídlo sultánské rodiny Iskandarů v malajsijském státě Johor. Shutterstock

Monarcha také disponuje sbírkou soukromých tryskáčů a historických vozidel. Raritním kusem sbírky je automobil německé výroby, který patřil Adolfu Hitlerovi. Sultán už dříve uvedl, že Hitler byl přítelem jeho pradědečka a dodal, že Hitlerův automobil se do Malajsie dostal přes Anglii.

Role malajského krále je především ceremoniální a reprezentativní, ale i tak má určité parlamentní pravomoci. Panovník je nominální hlavou vlády, šéfem ozbrojených sil, hraje roli jako ochránce islámu a malajských tradic, jmenuje premiéra a může udělit milost. Kromě toho musí král souhlasit se všemi zákony, rozpuštěním parlamentu či jmenováním kabinetu. Pod monarchovu gesci spadá také vyhlášení nouzového stavu.

Sultán Iskadar dal při nástupu do úřadu jasně najevo, že hodlá omezit zákonodárce a nastolit stabilitu v zemi, v níž o vládu bojuje více než dvacet stran a jejíž politika je tradičně nestabilní. Nový král uvedl, že jeho hlavním cílem je boj s korupcí a prohloubení státní jednoty.

Problémy královské rodiny z Johoru

Otevřená kritika krále z řad veřejnosti byla už v minulosti zakázána a od roku 1948, kdy vstoupil v platnost Zákon o pobuřování, se jedná o trestný čin. Zákon se zvlášť významně uplatnil na přelomu 80. a 90. let 20. století poté, co byl otec nynějšího krále a předchozí johorský sultán obviněn roku 1971 z vraždy. Iskandarův otec, který tehdy zastřelil narušitele, jenž vnikl do sultánského paláce, byl nakonec omilostněn, píše britský deník Daily Mail.

Stejný sultán byl o pár let později v roce 1987 obviněn z další vraždy, a to sice ze zabití svého „caddyho“ (nosič golfových holí), který se údajně smál panovníkově hernímu stylu. Jelikož byl ale Iskandarův otec tehdy králem, tak nemohl být stíhán a případ byl „zameten pod koberec“. 

Johorská královská rodina byla už v minulosti terčem kritiky především kvůli svým obchodním aktivitám. Bývalý malajský premiér Mahathir Mohamad uvedl, že johorské podnikání je v přímém rozporu s ústavou. „Panovnická rodina se nesmí aktivně podílet a zapojovat do žádného podnikání a obchodu. Ve skutečnosti by vůbec neměli podnikat,“ řekl expremiér podle agentury Bloomberg.

„Malasijci ale bohužel nedokážou odporovat svým vládcům a říct jasné ne. Naše kultura už je hold taková, že pokud panovníci něco chtějí, tak nemůžeme říct ne, i když ústava a zákon říkají něco jiného,“ doplnil Mohamad s tím, že se proti rozmarům panovníků nemohou postavit ani politici či státní úředníci.