Nemusíte být velký teoretik, aby bylo jasné, že podniky se nechtějí ocitnout v situaci, kdy budou držet černého Petra – ohleduplně udržovat ceny svých výrobků a služeb, zatímco jejich náklady rostou a marže klesají

A tak ceny zvyšují, s odvoláním na ceny vstupů, přičemž často zmiňovaným argumentem byly nejen energie a materiálové vstupy, ale i rostoucí mzdové náklady. V zemi s nejnižší mírou nezaměstnanosti by se to dalo očekávat.

Statistika národních účtů publikovaná ČSÚ říká, že průměrný měsíční příjem ze zaměstnání za čtyři roky stoupl oproti prvnímu čtvrtletí předcovidového roku 2019 z 35 365 na 43 594 korun v letošním prvním čtvrtletí.

Nominálně je to hodně. Ale zároveň ve stejné době stoupla míra zisku v nefinančních podnicích, tedy bez bank, pojišťoven et cetera, z 44,5 procenta na 48,6 procenta. Už to první číslo bylo v evropském srovnání nadprůměrné, to druhé je přímo impresivní.

Z toho vcelku nesporně vyplývá, kdo toho černého Petra inflace držel – zatím domácnosti, ostatně reálný pokles mezd je toho důkazem. Domácnosti navíc začaly více šetřit, míra jejich úspor za stejnou dobu stoupla z 12,6 procenta, která mohou být opět považována za normální, přes covidové čtvrtletní extrémy až 23 procent (čtvrté čtvrtletí 2020) na současných, ale pořád velmi vysokých 17,9 procenta.

Ptáte se, co bude? Dokud bude trh práce vypadat tak, jak vypadá, začne se situace zase obracet: míra zisku firem klesne, mzdy si ukrojí z přidané hodnoty větší krajíc a s klesající inflací bychom měli méně šetřit.