Karel Strachota: Čím méně budou děti na sociálních sítích, tím lépe

Děti tráví čím dál více času na sociálních sítích. Nejde přitom jen o náctileté, ale často o žáky již prvních ročníků základních škol. Komunikují tu se stávajícími přáteli, rovněž zde poznávají nové. Jde přitom o extrémně rizikové prostředí, které s sebou nese hrozbu vytvoření závislosti, zneužití osobních údajů, v krajním případě se mohou děti stát dokonce terčem kriminálních činů. Obrana proti tomu je velmi složitá a prosté příkazy a zákazy rodičů nemusejí fungovat.

„Je pokrytecké vyčítat nejmladší generaci, že tráví příliš času na sociálních sítích, které na ni nachystal svět dospělých. Pro minimalizaci negativních dopadů je však stěžejní role rodičů či učitelů. Jednoznačně se k tomu musí postavit rovněž stát,“ míní Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách.

Podle průzkumu, který pro vás realizovala společnost Focus, tráví minimálně jednou týdně na sociálních sítích čas 88 procent středoškoláků. Spolek Scholarum uvádí, že děti ze základních škol aktivitou na sítích přijdou až o jednu noc spánku. Kolik času stráveného na sociálních sítích je z vašeho pohledu v pořádku?

Do prostředí internetu vstupují již úplně malé děti. Toto prostředí se pro ně od útlého věku stává automaticky součástí světa, ve kterém teprve dělají první kroky. Po mobilním telefonu malé děti sahají se stejnou přirozeností jako po plyšové hračce. Přičemž internet představuje pro děti a náctileté především sociální sítě a snahou jejich tvůrců je udržet lidi online co nejdéle. Prostředí sociálních sítí je tedy ze své podstaty vlastně návykové. Zároveň mluvíme o prostředí s problematickými rysy a značnými riziky pro uživatele. Mojí odpovědí na vaši otázku je, že by děti měly trávit v prostředí sociálních sítí času co nejméně.

Jak toho dosáhnout?

Jednoduchý a obecně fungující návod, jak vést nejmladší generaci k digitální střídmosti, neexistuje. Je to úkol pro rodiče, školu, celou společnost. Je třeba zdůraznit, že taháme za kratší konec provazu. Jeho podstatně delší část mají v rukou obrovské technologické společnosti s téměř neomezenými finančními možnostmi. Jejich zájem je jednoznačný. Mít co nejvíc uživatelů, kteří v prostředí jejich platforem setrvávají co nejdéle. Na tom je postavený jejich byznys. Volí přitom prostředky, které takové zadání co nejvíce naplňují. Tak jsou vystavěny algoritmy sociálních sítí. Totéž platí pro počítačové hry a herní aplikace. Je pokrytecké vyčítat nejmladší generaci, že tráví příliš času na sociálních sítích, které na ni nachystal svět dospělých. Výsledky našeho posledního výzkumu ukazují, že většina mladých lidí si uvědomuje problematičnost prostředí, ve kterém tráví tolik času a z něhož ve velkém čerpají informace, přičemž jiné zdroje nevyhledávají. I proto, že médiím obecně nedůvěřují. Což lze interpretovat i jako projev určité bezradnosti, přiznání: Jsme chyceni v síti. Můžeme to číst i jako vzkaz: Dělejte s tím něco.

Ve vašem vzdělávacím programu se zabýváte sociálními sítěmi z hlediska rozumného užívání, z hlediska bezpečnosti, ale třeba také z pohledu šíření dezinformací. Jsou tyto jednotlivé oblasti, tedy aspekt působení na psychiku dětí, na jejich bezpečnost a také na formování názorů, něco nového?

Rizika sociálních sítí byla zpočátku přehlížena nebo podceňována, tematizovala se především jejich pozitiva. Technooptimismus vítězil. Hlasům, které na jejich problematičnost poukazovaly, nebylo příliš nasloucháno, kritika byla odbývána jako zpátečnická zaostalost. Situace se postupně měnila, tak jak byla negativa čím dál zřejmější. To, že se vývojáři v Silicon Valley snažili svoje děti držet stranou produktů, které sami tvořili, je výmluvným příkladem jak toho, že se o rizicích vědělo, tak pokrytectví tohoto byznysu.

Téma škodlivého užívání sociálních sítí se velmi často smrskne na řešení typu zákazů – spousta lidí má pocit, že stačí dítěti odinstalovat aplikace a je to vyřešeno. Opravdu to stačí?

Zákazy a příkazy příliš nefungují, případně představují krátkodobé řešení. Což není myšleno tak, že mají rodiče rezignovat na sledování aktivit svých dětí v prostředí internetu, především malých dětí a základoškoláků. Rodičům malých dětí a učitelům z nižších ročníků základních škol mohu doporučit na našem portálu volně přístupnou sadu V digitálním světě. S ohledem na cílovou skupinu jsme zvolili atraktivní a hravý formát animovaného seriálu. Ke každému dílu jsou připraveny také další aktivity a pracovní listy. Starší základoškoláci a středoškoláci mohou začít například s pětidílným seriálem Kovyho mediální ring, který vychází z metodické koncepce pěti klíčových otázek. Průvodcem pořadem je youtuber Kovy. Pokládá si otázky a zároveň dává divákům praktické tipy, jak se zorientovat v komplikovaném světě médií.

Svobodu slova čeká totéž co řízení auta. Musí přijít pravidla, jinak nás zničí

Každá nová možnost znamená i nové riziko. Platí to také o – dosud právem nedotknutelné – svobodě slova, ačkoli se nám to nelíbí

Každá nová možnost znamená i nové riziko. Platí to také o – dosud právem nedotknutelné – svobodě slova, ačkoli se nám to nelíbí

Dalším silným tématem jsou dezinformace. Pokud vyjdeme z průzkumu pro Člověka v tísni, jak velký je to problém u našich dospívajících?

Přibližně tři čtvrtiny žáků a studentů předpokládají silnou přesvědčovací efektivitu sociálních sítí a domnívají se, že se jimi většina Čechů nechá snadno zmanipulovat. Mezi středoškoláky vzrostlo ve srovnání s rokem 2018 vnímání ohrožení demokracie nepravdivými zprávami na internetu. Nadpoloviční většina středoškoláků se kloní k tomu, aby byly nepravdivé zprávy na internetu odstraňovány. Další čtvrtina by je označovala.

Informace přispívají k formování našich názorů. Jaké dopady mohou mít v tomto ohledu dezinformace? A o co se snaží nejčastěji, pokud míří na děti a dospívající?

Dezinformace, tedy vědomé lhaní a manipulace s informacemi, sledují určitý cíl. Tím cílem je ovlivnění názorů a postojů lidí. Dezinformace soustavně narušují důvěru v média, vlastní kritický úsudek, ve stát a jeho instituce. Přitom dochází k využívání aktuálních kontroverzních témat nebo některých rozšířených stereotypů. Dále k tvorbě obsahu, který je částí společnosti s nadšením přijímán, a pro část společnosti je naopak nepřijatelný a urážlivý. Taková sdělení vyvolávají emoce, jejich příjemce má strach nebo vztek, pociťuje frustraci či nenávist. Tyto negativní emoce pak formují jeho reakci, názor, postoj. Tím dochází k zesilování rozkolů ve společnosti a k její polarizaci. A ještě jedna důležitá okolnost: dezinformace se staly zbraněmi. Raketomety byly nahrazeny trollími továrnami a me­diálními operacemi, které zaplavují prostředí internetu sofistikovaně cíleným obsahem.

Setkal jste se v poslední době s nějakou dezinformací, která cílila speciálně na mladé?

Nevybavuji si dezinformaci z našeho mediálního prostoru, která by cílila přímo na mladé lidi. Napadají mě klamavé reklamy, což je vlastně také lživé a manipulativní mediální sdělení. Ale mohu uvést příklady ze zahraničí. Dlouhodobě se věnujeme současné ruské propagandě a v loňském roce jsme publikovali přehled narativů a cílů ruské propagandy namířené jak dovnitř Ruska, tak mimo něj. Na našem portálu je také několik desítek konkrétních propagandistických výstupů a mezi nimi i ty, které cílí na žáky ruských škol, včetně animované pohádky povinně vysílané na ruských školách.

Podle vašeho průzkumu dezinformaci odhalí spíše gymnazisté, ale například děti studující na učilištích už tolik ne. Co to říká o těchto typech škol? A značí to, že by se mediální gramotnosti mělo více věnovat právě na učilištích?

Rozdíl v úrovni mediální gramotnosti mezi typy škol je značný. Nejvíce bodů v našem nedávném průzkumu získali studenti nižších stupňů víceletých gymnázií, o malinko méně studenti čtyřletých gymnázií, následují střední odborné školy a učiliště. Celková úroveň mediální gramotnosti se promítá do postojových odpovědí. Například nezávislá média považuje za důležitá 85 procent respondentů s nejvyšší dosaženou úrovní, ale jen 35 procent respondentů s úrovní nejnižší. Výsledky Studentských voleb, které také organizujeme, ukazují, že xenofobní a populistické strany či kandidáti se trvale těší největší přízni na odborných učilištích, tedy na školách s celkově nejnižší úrovní mediální gramotnosti žáků.

Zaujalo mě, že podle průzkumu postupem času klesá důvěra mladých v seriózní média. Jako novináře mě logicky zajímá proč. A neseme část viny i my novináři pracující v těchto médiích?

Z našeho výzkumu opravdu vyplývá, že celkově klesá důvěra středoškoláků v média. Přes šedesát procent žáků se domnívá, že médiím záleží více na finančním zisku než na kvalitě. Polovina žáků zastává názor, že velká média záměrně zkreslují nebo zamlčují důležité informace. Toto vše se pak projevuje také v tom, že ubylo mladých lidí, kteří nezávislá média považují za důležitá pro demokracii. Celkově skeptický pohled mladých lidí na média má, myslím, mnoho důvodů. Vliv bude mít jistě zpochybňování důvěryhodnosti médií a novinářů politiky, což lze podle mnoha žáků považovat za ohrožení demokracie. Za nejčastější nositele této praxe označují Andreje Babiše, zhruba třetina středoškoláků, a Tomia Okamuru.

I zde do toho výrazně promlouvají sociální média?

Určitě ano. Sociální sítě válcují tradiční, seriózní a nezávislá média. Když se sociální sítě objevily, psalo se, že naruší komunikační monopoly zavedených médií, zvýší sílu hlasu každého člověka na této planetě, přispějí ke zkvalitnění demokracie. Sociální sítě svět tradičních médií opravdu narušily, přesněji rozvrátily. Nyní bezbřeze šíří nesmysly, konspirační teorie a nenávist. Uživatelé sociálních sítí sice slyšet jsou, to ano, ale na pokrok vylepšující demokracii to nevypadá. Když se mě mladí lidé ptají, k čemu potřebují média, moje stručná odpověď je následující: Každý den děláme mnoho rozhodnutí na základě určitých informací. Když se rozhodujeme na základě informací, které nejsou relevantní, pocházejí z problematických zdrojů, nejsou postaveny na faktech nebo jsou přímo lživé, může to mít velmi negativní vliv na naše životy. Kvalitní média pracující podle určitých standardů potřebujeme právě jako zdroj informací pro naše rozhodování i jako hlídací psy demokracie.

Již citovaný průzkum pro Scholarum ukázal, že drtivá většina mladých sleduje takzvané influencery, vlivné osobnosti na internetu. Často jde jen o lidi, kteří vlastně v ničem nevynikají, ale dětem ukazují, jak žijí v luxusu, co si nakupují, kam právě cestují…

S trochou nadsázky by se současnost dala označit jako doba influencerská. Mnoho mladých lidí sní o tom, že se stanou influencery. Je to jedno z témat, kterým se detailně věnujeme v několika lekcích, například Holka z Instagramu, #FollowMe nebo Lepší profil. Z názvů je patrné, na co jsou zaměřené. Náctiletým přibližujeme mimo jiné byznys, který je s influencerstvím spojený, učí se rozpoznávat reklamu. Vedeme je k tomu, aby rozlišovali mezi různými obsahy. Seznamují se i s tím, jak fungují algoritmy a vyhledávače.

Jeden svět na školách ale rovněž využívá influencery. Sám jste řekl, že v lekcích vystupuje třeba youtuber Kovy. Proč? Odborník by mladé tolik netáhl?

Využívání youtuberů byla logická volba. Pro mladé lidi představují určité vzory. Ke spolupráci zveme influencery, kteří se závažnějším, vzdělávacím a osvětovým tématům sami věnují, například právě Karla Kováře alias Kovyho nebo Janka Rubeše. Zpravidla se jedná o dlouhodobou spolupráci, což platí pro oba zmiňované.

Smažte TikTok. Úřad varuje před sociální sítí oblíbenou u dětí

Sociální síť TikTok je velkým bezpečnostním rizikem a Češi by ji měli přestat používat. Varování vydal Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).

Sociální síť TikTok je velkým bezpečnostním rizikem a Češi by ji měli přestat používat. Varování vydal Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).

Váš průzkum přišel s poměrně závažným zjištěním. Polovina žáků osmých a devátých tříd zveřejní na sociálních sítích celé jméno včetně fotografie. Tři procenta to, kam chodí do školy. Jedno procento respondentů uvedlo, že sdílí i své intimní fotografie. Jaká je podle vás rozumná míra zveřejňovaných osobních údajů?

Když to zjednoduším, doporučení je následující: Nezveřejňujte nic, co byste nevylepili na plakátovací plochu umístěnou někde na ulici. Mohu doporučit naši výukovou videohru DigiStories: Nela, která realistickou formou ukazuje důsledky publikování osobních informací a jejich zneužití při kyberšikaně.

Děti a dospívající nejčastěji užívají Instagram a TikTok. Podle odborníků na kyberbezpečnost je zejména druhá jmenovaná síť velkým bezpečnostním rizikem. Vnímáte to stejně?

Podle našeho průzkumu jsou nejčastěji používanými sociálními sítěmi jak u středoškoláků, tak u základoškoláků Instagram, následuje YouTube a TikTok. Souhlasím s vámi, že TikTok představuje bezpečnostní riziko. Vlády mnoha států i Evropská unie v tomto směru dělají určité kroky.

Záměrně jsme se dost věnovali tomu, co dokážeme změnit sami – ve školách, v rodinách. Měli bychom ale sociální sítě nějak více regulovat i ze strany státu?

Za nejefektivnější obranu před negativními aspekty sociálních sítí považuji mediální vzdělávání. Tedy posilování schopnosti kriticky myslet, analyzovat, rozlišovat. Zároveň je třeba přimět k odpovědnosti velké technologické korporace, které sociální sítě provozují. Koncentrují ohromnou moc, přitom jsou netransparentní, nemají demokratickou legitimitu, nikdo je nevolil. Dlouhodobě se zříkají zodpovědnosti za obsah, který šíří. To by se mělo změnit. I pro sociální sítě je nutné stanovit pravidla, tak jako existovala pro „stará média“. Regulace internetu má mnoho odpůrců, kteří argumentují tím, že dojde k omezení úplně svobodného prostředí. Ale copak je něco svobodné samo od sebe? Svoboda přece není danost, musíme o ni pečovat. Pravidla nejsou výrazem nesvobody.