Turistický průmysl si až do začátku pandemie čínské chřipky užíval nevídaného rozmachu. Spolu s růstem globální ekonomiky a bohatnutím světové populace se rozšiřoval okruh lidí, kteří si mohli dovolit zajet nebo zaletět obdivovat krásy cizích, často vzdálených zemí.

Mnoho kritiků poukazovalo na to, že takový trend je dlouhodobě neudržitelný. Nejenže spousta zemí přestala zvládat nápor hostů z ciziny kapacitně. Ekologové upozorňovali také na škodlivost dramatického růstu letecké dopravy. Zněly dokonce hlasy, které tvrdily, že není normální, aby si střední třída mohla dovolit létat každý rok na dovolenou.

Nejeden ekolog se proto před dvěma lety na jaře zaradoval: prakticky veškerá letadla zmizela z oblohy, „zbytečné“ přelétání z místa na místo skončilo a klima si konečně mohlo oddechnout. Ne tak už miliony lidí, které turismus živí – jejich ztráty a pokles životní úrovně byly až likvidační.

Nejlépe to ilustrují konkrétní čísla. V roce 2019, na svém vrcholu, turistický průmysl tvořil přes desetinu světového HDP. Otočilo se v něm 9,6 bilionu dolarů, které živily více než 330 milionů lidí pracujících v hotelích, restauracích nebo cestovních agenturách.

O rok později se kvůli covidu obrat v cestovním ruchu propadl více než o polovinu – na 4,9 bilionu dolarů. O práci přišlo přes šedesát milionů lidí. Nejhůře to ovšem nepocítili „rozmařile“ cestující Evropané, Američané nebo Číňané, ale často chudí lidé v rozvíjejících se na turismu závislých zemích třeba v Jižní Americe nebo jihovýchodní Asii.

Vítejte zpátky

Loňský rok byl pro mezinárodní turismus obecně také katastrofální, v uvolněnějších regionech se ale začal zotavovat. Letos odvahu vpustit bez karantén a dalšího obtěžování turisty našly i dosud nejpřísnější země. Otevírá se Asie i Jižní Amerika a v oboru je stále patrnější mírný optimismus. Už za první tři měsíce roku sektor zaznamenal meziroční nárůst o 182 procent; Evropa si oproti loňsku polepšila dokonce čtyřnásobně.

Podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) by letos celkové celosvětové příjmy z cestovního ruchu měly dosáhnout asi 8,4 bilionu dolarů a v roce 2023 se vrátit na předcovidovou úroveň, tedy přibližně 9,6 bilionu. Do práce by se měla také vrátit asi polovina propuštěných a napřesrok budou i personální stavy zpátky „na svém“.

Jan Němec

Detailní statistiky a predikce UNWTO ale ukazují, že rozdíly v regionech budou dál velké. Zatímco otevřená Evropa nebo Spojené státy jsou na nejlepší cestě k normálu, třeba jihovýchodní Asie či Nový Zéland s Austrálií letos ztrátu kvůli pozdnímu otevření hranic nedoženou a na čísla z roku 2019 se vrátí nejdříve příští rok.

Seznam zemí, které nějakým způsobem omezují příchozí turisty, se letos výrazně ztenčil. Dveře ale pořád nejsou otevřené dokořán všude a každému. Obecně nejvstřícnější je Evropa. U cest mimo starý kontinent nicméně mnoho zemí stále trvá na dokončeném očkování proti covidu nebo absolvování testu. Zejména v Asii navíc platí, že se pravidla pro turisty mohou změnit ze dne na den.

Uvolněná Evropa

Schengen a možnost cestovat po Evropě bez kontrol na hranicích byly mezi prvními oběťmi covidu. Během úvodních vln pandemie se drtivá většina evropských zemí uzavřela a až na výjimky zakázala cizincům vstup na své území. Přestože se některé země snažily zachránit letní turistickou sezonu improvizacemi, jako byl třeba „covidový koridor“ pro Čechy na cestě k moři do Chorvatska, výsledky byly i tak tristní: objem cestovního ruchu v létě 2020 dosáhl jen asi třetinové úrovně oproti roku 2019.

V roce 2021 přišlo díky očkování další uvolnění. Evropské země se dohodly na zavedení evropského covid pasu a právě ten byl u většiny z nich podmínkou, kterou musel cestovatel chtivý dovolené splnit. Ani to ale nepomohlo návratu na předcovidové úrovně a loňská turistická sezona zaostala za tou z roku 2019 o polovinu.

Ruští turisté mají Egypt v oblibě dlouhodobě, letos jich tam ale kvůli zákazu cestování na Západ bude ještě víc než obvykle. Shutterstock.com

Letos se cestování po Evropě opět zjednodušilo a drtivá většina států postupně ustoupila od všech proticovidových omezení souvisejících se vstupem do země. Přesto zůstává několik výjimek, na které je potřeba si dát pozor. Tou nejvýznamnější je Francie, která od hostů ze zahraničí stále požaduje potvrzení o bezinfekčnosti, a to buď ve formě negativního covidového testu, anebo dokladu o provedeném očkování proti koronaviru. Prakticky totožné požadavky má na turisty také Portugalsko a Malta. Do ostatních zemí EU je letos v létě možné cestovat bez jakýchkoli omezení. Ani to ale neznamená, že člověk na dovolené zapomene na pandemii. Například v Itálii nebo v Rakousku mu ji bude připomínat povinnost nosit roušky ve veřejné hromadné dopravě.

Zapovězená Asie

Jednoznačně nejtvrdší postup proti šíření covidu zavedly hned na začátku pandemie asijské země. Politika „nulového covidu“ jim navíc vydržela nejdéle a do některých zemí není možné se bez komplikací dostat dodneška. Není proto divu, že Asie také počítá největší ztráty: v letošním prvním čtvrtletí zůstával počet turistů na necelé desetině předcovidového stavu. Ztráty kvůli omezení turistického ruchu proto letos donutily i některé dosud přísné asijské vlády podmínky pro hosty ze zahraničí alespoň zmírnit.

U evropských turistů patří mezi nejoblíbenější země Thajsko. To sice už loni částečně umožnilo vstup do země, podmínkou ale bylo strávit po příletu dva týdny v karanténě. Tato povinnost přestala platit letos od června. I tak ale zůstává s cestou do Thajska spojená nepříjemná byrokracie. Ještě před odletem si musí každý turista přes internet vyřídit takzvaný Thailand Pass. Pro jeho získání je nutné mít potvrzení o očkování, negativním covid testu a zdravotním pojištění, které pokryje případné náklady spojené s hospitalizací s čínskou chřipkou.

Přípravu předem, ještě před odletem, vyžaduje také výprava na dovolenou do Indonésie. Podmínkou vstupu do země je nainstalovaná mobilní aplikace PeduliLindungi, do které je potřeba nahrát očkovací certifikáty. Na rozdíl od Thajska ale není nutný covidový test. Velmi podobné podmínky zavedla rovněž Malajsie, která pro cestovatele vytvořila mobilní aplikaci MySejahtera, a i Kambodža nebo Myanmar, jež po prokázání očkovacím certifikátem zahraniční turisty nijak neomezují.

Jan Němec

Nejkomplikovanější podmínky pro zahraniční hosty tak nejen v Asii, ale i celosvětově stále udržuje Čína. V zemi navíc hrozí uváznutí v lockdownech, které vláda uvaluje na oblasti s výskytem covidu, a tak české ministerstvo zahraničí říši středu jako dovolenkový cíl vysloveně nedoporučuje – cestovat do Číny je podle úřadu vhodné jen v naléhavých a nezbytných případech.

Existují ale i asijské země, které v rámci snah o obnovení cestovního ruchu otevřely hranice prakticky bez podmínek. Nejdále je v tomto směru Vietnam, který zrušil veškeré restrikce už v březnu a pro vstup do země není potřeba ani očkování, ani covidový test. Jediným – i když spíše formálním – proticovidovým opatřením zůstala povinnost sledovat deset dnů po příjezdu zdravotní stav a v případě příznaků onemocnění čínskou chřipkou se nahlásit v nemocnici.

Dva roky izolace

Speciální kategorii v oblasti proticovidových opatření bezesporu představují dvě země: Nový Zéland a Austrálie. Obě během pandemie prosluly nekompromisním potlačováním jakéhokoli náznaku šíření nákazy, tvrdými a ostře vymáhanými lockdowny a absolutním uzavřením před okolním světem.

Strávit dovolenou v některé ze dvou „ostrovních“ zemí bylo až do letoška nemyslitelné. V případě Austrálie byl přístup tak striktní, že dokonce zakázala vstup do země i pro vlastní občany, kteří v době vypuknutí covidu zrovna byli v zahraničí. Výjimky platily jen pro byznys, hosté ale i tak museli první dva týdny po příletu strávit v karanténě.

Letos obě země hranice otevřely. Austrálie aktuálně vyžaduje od turistů doklad o dokončeném očkování. Karantény pro zahraniční návštěvníky sice centrální vláda zrušila, české ministerstvo zahraničí ale upozorňuje, že v jednotlivých státech Austrálie se podmínky mohou lišit, a navíc se dynamicky mění v závislosti na stavu pandemie.

Nový Zéland vpustí do země také pouze očkované turisty, na rozdíl od Austrálie i od nich ale požaduje absolvování hned dvou testů na covid, a to první a pátý den po příjezdu. Výsledky je pak nutné nahlásit místním úřadům. Pokud test vyjde pozitivní, čeká cestovatele sedmidenní izolace.

Souboj o turisty

Ve výčtu oblíbených dovolenkových zemí nesmějí chybět státy severní Afriky či Blízkého východu, jinak též vyhledávané cíle „all-inclusive“ plážových turistů. Právě o ty nyní svádějí souboj. Například Egypt ve snaze přilákat mohovité hosty (nejen) z Evropy letos na jaře zrušil veškeré restrikce související s covidem. Na hozenou rukavici reagovalo na začátku června také Turecko. Aby byly místní pláže pro zahraniční hosty atraktivnější, vyhlásila Ankara konec všech opatření, a při cestě na letní dovolenou tak turisté nemusejí řešit očkovací certifikáty ani covidové testy.

Tunisko razí opatrnější přístup a stále podmiňuje vstup do země dokladem o očkování. Neodmítá ale ani „antivaxery“, jen od nich vyžaduje negativní PCR test. A podobné podmínky pro cizince platí také ve Spojených arabských emirátech – tedy i v oblíbené Dubaji.

Jen pro očkované

Poměrně dlouho se striktní covidové politiky držely země v Severní i Jižní Americe. Například Spojené státy byly pro běžného turistu oficiálně zapovězené v podstatě až do loňského podzimu. Země se zahraničním hostům plně otevřela až v listopadu. Jen o dva měsíce dříve k podobnému kroku přistoupila Kanada. U obou zemí stále platí, že vítáni jsou pouze očkovaní cestovatelé, kteří se prokážou digitálním nebo papírovým certifikátem. Od jara nicméně odpadla povinnost předkládat také negativní test nebo se nechat otestovat na letišti po příletu. Možnosti turisty bez prodělané vakcinace se v Severní Americe zužují na Mexiko. To letos přestalo při příletu kontrolovat očkovací certifikáty a úřady nevyžadují ani absolvování covid testu.

V Jižní Americe se podmínky liší stát od státu. Nejbenevolentnější k turistům je Argentina, která letos zrušila jak kontroly očkování, tak bezinfekčnosti – PCR test po příjezdu není povinný, pouze doporučený. Ke vstupu do země tak stačí vyplnit příjezdový formulář a prokázat se potvrzením o pojištění, které pokryje případné náklady na léčení covidu. Stejný přístup razí také Chile.

Naopak při cestě do Brazílie, Peru, Paraguaye nebo Ekvádoru je dokončené očkování stále nutné, v případě posledně jmenované země se k němu přidává také negativní výsledek testu na koronavirus.

Rusové non grata

Letošní turistická sezona bude odlišná ještě z jednoho důvodu, a tím je ruská invaze na Ukrajinu. Ve většině západních zemí se kvůli válce stali ruští turisté nežádoucími, na což Moskva reagovala odvetou. Projeví se to hned dvakrát.

Zaprvé, až do konce války pro českého cestovatele padá možnost strávit volno v Rusku. A zadruhé, změnit své dřívější návyky musejí i Rusové. Místo oblíbených evropských pláží, kam mají zapovězený vstup, budou trávit dovolenou v několika málo vstřícných zemích. Kdo se tedy „potěšení“ ze sousedství účastníků zájezdu z Východu, proslulých arogancí a neurvalým chováním, chce vyhnout, měl by si na některé destinace dávat pozor.

Doslova turistickou invazi Rusů hlásí letos Turecko a Egypt. Obě země sázely na ruskou klientelu i v minulosti, letos ale vycítily možnost vydělat ještě více, a začaly pro Rusy dokonce organizovat speciální zájezdy. Ruských turistů se neštítí ani v Asii. Thajsko ale údajně sleduje menší zájem, protože si kvůli sankcím může exotickou dovolenou dopřát podstatně méně Rusů. O to více jich očekávají ve Vietnamu, proslulém nízkými cenami.