Vláda je v polovině funkčního období a ministři si začínají uvědomovat, že co nestihnou v brzké době, už se později neschválí. S ohlášením zásadní změny tak přispěchal i lidovecký ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Chce zjednodušit dávky. Hned čtyři by měla nahradit jedna „superdávka“.

Ona superdávka by měla nahradit přídavek na dítě, doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí. Jak je zřejmé z jejich názvů, jedná se o podporu těm vůbec nejpotřebnějším – lidem s nízkými příjmy pomáhá se zaplacením výdajů na bydlení či třeba na nákup potravin.

Zjednodušení dávkového systému není špatný nápad, ale lze to také provést hodně špatně. O to více je třeba přemýšlet, zda dávky v současném složení a určené výši dávají smysl. Ostatně s konceptem superdávky koketoval už někdejší ministr Jaromír Drábek. V roce 2010 považoval za ideální stav, aby se tehdejších osmnáct podpor sloučilo v jedinou. Z řady dobrých důvodů k tomu nakonec nedošlo.

Jurečka slibuje lepší cílení dávky, efektivnější kontrolu jejího čerpání, rovněž snížení byrokratické zátěže. Odpadnou formuláře, nadbytečné návštěvy úřadů, systém jednoduše bude čistší. Pokud by toto platilo, asi by se zasloužilo ministrovi držet palce.

Je tu ale velké ale: rozdělení dávek má své opodstatnění. Současný systém sociální pomoci a podpory má za sebou dlouhý vývoj a odborníci správně varují, že špatný zásah by mohl naši „záchrannou síť“ učinit děravou.

Až konkrétní legislativní návrh ale ukáže, zda je skutečným cílem ulehčit lidem život, nebo jen elegantně snížit počty osob, které na podporu dosáhnou. A tím ušetřit.