Již v první polovině příštího roku by měl být v Havlíčkově Brodě otevřen lůžkový hospic Mezi stromy. Jde o první pobytové zařízení tohoto typu na Vysočině. Právě tento kraj byl posledním v Česku, který podobnou službou nedisponoval. 

„Jakmile se nový hospic otevře, bude Česká republika již zcela naplňovat doporučení Světové zdravotnické organizace. Ta stanovuje, že na sto tisíc obyvatel by mělo připadat asi pět lůžek pobytové paliativní péče. V Česku budeme mít přes 500 lůžek, což můžeme označit za dostatečný počet. Dobrou zprávou je, že i z pohledu praxe bude síť lůžkových hospiců vyhovující. V současnosti v hospicích neevidujeme žádné čekající žádosti o přijetí, každému pacientovi jsme naše služby schopni poskytnout obratem,“ říká Hrotu Robert Huneš, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče a ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích.

Otázkou však je, jak dlouho se tato funkční síť udrží. Podle Huneše je totiž financování hospicové péče ze strany státu dlouhodobě nedostatečné. „Pokud by vás zajímalo, zda je nějaký hospic v existenčních problémech, odpovědí je, že prakticky všechny. Zde je nutno poznamenat, že ačkoli o umírajícího pečujeme v širokých týmech – a jde o péči zdravotní, sociální, rovněž duchovní, jsme především zdravotnickým zařízením. Pacienta nevyléčíme, ale postaráme se o něj v posledním stadiu jeho nemoci – aby netrpěl nesnesitelnou bolestí, umíral s důstojností. Jako zdravotnická zařízení jsme tedy i my financováni zejména z veřejného zdravotního pojištění,“ říká Huneš. 

Zdravotní pojišťovny však do hospicové péče příliš peněz neposílají. Řídí se úhradovou vyhláškou ministerstva zdravotnictví, pro které je péče o umírající sice ústy vládnoucích politiků prioritou, ale realita je odlišná. 

„V případě hospiců legislativa vyžaduje dvoj- až trojnásobný počet zdravotního personálu než v případě léčeben dlouhodobě nemocných. Pokud se však podíváme na financování, pak z veřejného zdravotního pojištění dostaneme asi o deset procent financí na lůžko méně než LDN.

Pokud v tom nevidíte logiku, tak správně. Žádná tam není. Nebýt soukromých dárců, můžeme zavřít. Proto jsme odkázáni na profesionální žebrotu – fundraising. Přijde mi to ze strany státu hanebné,“ říká Huneš. 

Úhrady za paliativní péči se sice v minulých letech zvyšovaly, ale nijak výrazně. Nejde navíc o nějaké zásadní částky. Celá síť pobytových hospiců napříč Českem ročně stojí nižší stovky milionů korun. Oproti celkovým výdajům na zdravotnictví – přes 400 miliard korun ročně – je to kapka v moři. „A my se každý rok modlíme, aby ta kapka byla alespoň o trochu větší,“ říká Huneš. 

S tím souhlasí i Charita České republiky, která provozuje jak pobytový hospic, tak terénní služby. „Úhrady dlouhodobě nekryjí náklady na tento typ péče a poskytovatelé jsou odkázáni na dofinancování značných prostředků z nesystémových zdrojů, jako jsou dárci, sponzoři, různé granty, benefice a podobně. To je dlouhodobě neudržitelné,“ říká Jan Oulík, mluvčí Charity. Kromě pobytových sociálních služeb existují i služby terénní. O nich píšeme ve velkém článku v týdeníku Hrot.

Usmrcují lidi?

O paliativní péči se nepíše příliš často. Výjimku však v minulých týdnech učinil portál iDnes.cz, který koncem března publikoval článek pod titulkem „Umři do měsíce, jinak nezaplatíme“. 

Autor v něm tvrdí, že podle úhradové vyhlášky má člověk v domácí hospicové péči nárok na úhradu z veřejného zdravotního pojištění jen po dobu třiceti dnů. Pokud tuto lhůtu překročí, zjednodušeně řečeno žije déle, než vyhláška stanoví, zbývá takovému pacientovi pouze to, že se vrátí do nemocnice, nebo může doufat, že hospic se o něj postará zadarmo. 

Novinář ale v článku také uvedl, že „mimo záznam mnohé hospice připouštějí, že existuje i jiné, tajné řešení: trpícímu pacientovi ,odmítajícímu‘ zemřít v určené lhůtě píchnout vyšší dávku morfia a zabít ho. Tedy jakýsi nepřiznaný způsob eutanazie dávkami morfia v případě, kdy délka péče o pacienta přesáhne třicet dnů“.

Proti článku ostře vystoupily hospicové asociace, jednotliví provozovatelé hospiců i Česká společnost paliativní medicíny, sdružující odborné lékaře. „Obvinění autora článku odporuje poslání a činnosti poskytovatelů paliativní péče, je nepřijatelné a dále komplikuje přístup nemocných a jejich rodin k odborné péči v závěrečném období života. Zveřejněnou informaci o usmrcování pacientů v domácích hospicích považujeme za šíření poplašné zprávy, ve spolupráci s právní kanceláří České lékařské komory zvažujeme přiměřené kroky,“ uvedli lékaři v tiskové zprávě. 

Kritika Válka

Přidal se k nim i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. „Operovat se smrtí lidské bytosti takto laciným způsobem je něco, co nemohu nikdy akceptovat. Vyzývám vydavatelství k omluvě a uvedení dezinterpretací obsažených v článku na pravou míru,“ napsalo ministerstvo. To odmítlo rovněž informaci, že hospicová péče je umírajícímu hrazena jen po dobu 30 dní.

Vydavatelství Mafra, které stojí za zpravodajským portálem, po kritice odborníků článek upravilo. Spornou pasáž o nepřiznané eutanazii zcela vypustilo. „Text nebyl mířený proti bezproblémovým domácím hospicům, domácí paliativní péči, nemocným, jejich nejbližším a pečovatelům. Naopak měl upozornit na šedou zónu a přispět tak k lepším podmínkám i vyzvat ministra zdravotnictví k takovým krokům. Pečovatelům, lékařům a odborníkům v oblasti paliativní péče, kterých se odstavec dotkl, se omlouváme. Samotnému tématu paliativní péče se však budeme i nadále věnovat,“ uvedlo vydavatelství.