(Pozn. red. Experimentální rubrika týdeníku Hrot –Tardis – využívá slavného stroje času britského mimozemského cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.)

Když mi bylo pět let, máma mi pořád říkala, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem pak šel do školy, ptali se mě, jaký chci být, až budu velký. Řekl jsem, že šťastný. Oni řekli, že jsem neporozuměl zadání. Já jim řekl, že oni neporozumějí životu. 

Když jste upřímný, nebudete nikdy mít moc přátel, zato to mohou být ti správní přátelé.

No, nebudu měnit to, jak vypadám nebo jak si připadám, abych se něčemu přizpůsobil. Vždycky jsem byl krapet magor. Byl jsem takový celý život a naučil jsem se s tím vycházet.

Byl jsem revoluční umělec, rozhodně. Ale pak mi došlo, že neumím na povel nenávidět některé lidi jenom proto, že mají hodně peněz…

Jasně, všichni chceme změnit svět. Ale jestli to znamená chodit po ulicích s obrazy strýčka Maa, tak se mnou nepočítejte.

Za každým idiotem najdete nějakou skvělou ženu.

Když si užíváte promarněný čas, tak ani není promarněný. 

Věřím ve všechno, dokud není prokázán opak. Takže věřím na víly, na mýty i na draky. To všechno existuje, i kdyby to bylo jenom u vás v hlavě. Kdo rozhoduje o tom, že sny a noční můry nejsou stejně skutečné jako naše „teď“ a „tady“?

Myslím, že naši společnost vedou šílenci z šílených důvodů. Řídí nás maniaci a já riskuju, že se mě zbaví coby šílence jen kvůli tomu, že to říkám. To je na tom to šílené.

Nechci se bavit o Beatles. To je, jako byste řekli Ježíšovi: Já to zmeškal, hele, vylez na ten kříž ještě jednou. Jestli ta doba a ta muzika někomu něco říkaly, fajn, vezměte si z toho, co potřebujete. Ale nechtějte, aby se Beatles dali zase dohromady.

(zpívá, paroduje vlastní píseň Just Like Starting Over) … tak svlíkej se a zahoř / do prachů frňák zaboř / a pak, až pak / bude to zas jak začínat znovu? To ne. Každý je v životě tam, kde být má.

Řekl bych, že Mick Jagger je k smíchu. Vždycky jsem si to myslel, s tím jeho tancováním… Vždycky mě štvalo, jak se říkalo, že Stones byli nějací revolucionáři, kdežto Beatles ne. Mám Micka rád, ale je k smíchu. 

Já nebudu vydávat desku každý rok jenom proto, že se to ode mě čeká. Paul (McCartney) a jeho Wings to tak možná dělají, nebo Rolling Stones. Ale já na to nejsem. S tím si běžte za Rolling Wings.

Já jsem on, stejně jako jste on i vy, stejně jako jste vy i mnou a všichni jsme spolu.

Surrealismus mě hodně ovlivnil, protože jsem si uvědomil, že ty obrazy, které se mi honí hlavou, neznamenají nepříčetnost. Surrealismus je moje realita. 

Když jste šest stop pod zemí, každý vás má rád.

S Tardis manipuloval Daniel Deyl