Z dob hlubokého reálného socialismu nám toho už, zaplaťpánbůh, moc nezbylo. Bohužel tradiční recept na spokojený život, jehož základem je zdraví, pohlavní svěžest a nechuť k práci, však přežil. A jak je vidět na končící epidemii, má se ve vhodných podmínkách docela k světu, zejména pokud jde o poslední ingredienci.
Lidé si zvykli na státní pomoc v podobě různých dávek i na to, že jsou zbaveni nutnosti ráno vstát a mazat do práce, přestože jim třeba i citelně poklesly reálné příjmy.
Ještě hůře se s návratem normality ale vyrovnávají ti, kteří o nic nepřišli. Což jsou především státní zaměstnanci. Příkladně to předvádí nyní učitelé s různými iniciativami, které zpochybňují otevření škol ještě před koncem letošního roku.
O studentech a žácích nemluvě. Těm se zase nelíbí, že by měli třeba opravdu dělat maturitu, nebo přijímačky na střední školy. Je to prý chaos, předpisy jsou nejasné, chybí řádná metodika otevírání učeben a vůbec se neví, kdo ponese odpovědnost. Stát to ještě podporuje tím, že sice otevře školy už nadcházející pondělí, ale tak nějak dobrovolně a rodiče, kterým se ještě nechce do háku, tak mohou nechat děti doma a dál pobírat ošetřovné. Což samozřejmě mnoho lidí udělá, když to rozhodnutí nečiní za své peníze. Řekněme si rovnou, že to je dost hrubý výsměch všem, kteří virus nevirus chodili do práce a nyní je stejně čeká citelné utažení opasků.
Jasně. Hluboké smeknutí patří všem učitelům, kteří dnes a denně plnili svou pracovní dobu výukou svých žáků na internetu, když si sami museli najít správnou metodiku a přijít na to, co funguje a co nikoli. Nicméně zkušenosti z okolí a fakt, že až čtvrtina žáků zůstala digitální výukou nedotčena, naznačují, že to nebude až tak velká sláva.
Do tříd je nutné se vrátit, i kdyby to bylo na týden před letními prázdninami, které z jakýchsi metafyzických důvodů nelze mimořádně zkrátit ani o den. Minimálně z výchovných důvodů, aby děti chápaly, že život fakt není cochcárna, jak to vypadalo během toho až verneovského čtvrt roku prázdnin.
Nehledě na to, že spousta rodičů na ošetřovném prostě svým zaměstnavatelům chybí zrovna v okamžiku, kdy musí dokázat, že jejich firma šlape i po vynucené odstávce a nové zakázky začínají nabíhat.
A především to někdo musí zaplatit. Nebudou to Číňané ani Agrofert. Budeme to platit všichni. A to v době, kdy bude třeba obracet každou korunu.