Trvalo to skoro půl roku, než se Česká pirátská strana oklepala z volebního výprasku a opět vyšla na světlo s jedním ze svých velkých taháků především na mladší voliče: legalizací konopí. V druhé půlce dubna, u příležitosti Světového dne marihuany, opět vypustila do světa několik výzev k dekriminalizaci.

Pohříchu ovšem citlivé téma neotevřela na jednání vlády ani v Poslanecké sněmovně, ale pouze na sociálních sítích. I balonek vypuštěný na Facebooku byl ovšem užitečný. Reakce ostatních politiků opět potvrdily, že legalizace marihuany je do značné míry nadstranické téma. A že Piráti k jejímu prosazení téměř jistě nezískají dostatečnou podporu v pětikoalici a budou muset hledat hlasy i u opozice.

Dobrou zprávou je, že budou mít při jednáních oporu. Pro legalizaci konopí se v rozhovoru pro týdeník Hrot vyslovil i staronový vládní protidrogový zmocněnec Jindřich Vobořil. Zatímco Pirátům odpůrci tolerantnějšího přístupu k měkkým drogám mohli nadávat do hašišáků s dredy, vyvracet Vobořilovy argumenty bude vyžadovat mnohem větší kreativitu.

Hlas rozumu

Když dojde na debatu s politikem patřícím mezi odpůrce legalizace měkkých drog, můžete se vsadit, že po spršce více či méně scestných argumentů nakonec dojde na ten ultimátní: není to politické téma a je především potřeba naslouchat odborníkům.

Dnešní vládní zmocněnec pro téma závislostí jistě takovým expertem je a jeho argumenty pro legalizaci konopí působí tváří v tvář demagogii konzervativních politiků jako balzám na duši. Je přitom nutné zdůraznit, že sám Jindřich Vobořil rozhodně není milovníkem drog, a co se marihuany týče, je zapřisáhlým abstinentem.

Jak obhajuje dekriminalizaci nejpopulárnější drogy v Česku hned za alkoholem a nikotinem? V první řadě připouští, že represe nevede k cíli, tedy k odrazení lidí od závislostí. „Lidé prostě nebudou abstinovat, model klasické prohibice prohrává,“ tvrdí Vobořil a statistiky o užívání měkkých drog v Česku jeho slova potvrzují. Navzdory všem zákazům se spotřeba konopí v Česku v posledních letech nijak zásadně nemění a pohybuje se v řádu nižších desítek tun ročně.

Vládní zmocněnec rozporuje také jeden z nejčastějších a zároveň nejvíc nesmyslných trumfů příznivců zákazu marihuany: jde o nástupní drogu. Zřejmě nejlépe uvažování této skupiny lidí vyjádřil před časem Miroslav Kalousek. „Většina životů zničených tvrdými drogami začínala na marjánce,“ napsal v dubnu 2020 na Twitteru.

Argument je to hloupý hned ze dvou důvodů. Zaprvé, zaměňuje korelaci a kauzalitu. Stejně tak je možné říci, že každý heroinista nejprve ochutnal pivo, a dotáhneme-li příklad ad absurdum, platí totéž i o mateřském mléce. A zadruhé, i když se případy přechodu od měkkých k tvrdým drogám nepochybně dějí, příčinou není to, že by kuřáci hledali intenzivnější zážitek. K nejtvrdším zakázaným substancím se dostanou mnohem častěji právě kvůli represi.

„Holanďané v této souvislosti říkali: Nechci, aby stejný člověk, který prodá mému dítěti jointa, také prodával kokain nebo heroin,“ konstatuje Vobořil. Jinými slovy, pokud se konopí přesune z ilegality do přísně regulovaných obchodů, bude prakticky vyloučené, aby prodavač zákazníkovi nabídl, jestli nechce vyzkoušet i něco ostřejšího.

Nezanedbatelnou výhodou legalizace drog je i zaškrcení černého trhu a s ním spojené kriminality, na což ostatně už před desítkami let upozorňoval třeba ekonom Milton Friedman, když hodnotil výsledky americké války proti drogám. Ta nejenže nikam nevedla; restrikce byly obrovsky nákladné a jako vedlejší efekt stvořily narkomafie.

Převedeno do českého prostředí: pokud si kuřák bude moci koupit jointa prověřené kvality legálně, o práci přijdou prodejci šizených dávek z ulice nebo barů. Na úbytě zajdou i nelegální pěstírny a s nimi spojená kriminalita.

Kromě úspor na nákladech na repre­sivní opatření může být navíc konopí pro stát přínosem, což zdůraznil šéf Pirátů Ivan Bartoš i při letošním jarním oprášení této agendy. Spotřební daň či jiná forma odvodů z konopí mají potenciál přinést do rozpočtu příjemný bonus. Podle pirátských analýz může jít o dvě až čtyři miliardy korun ročně.

A konečně, neúnosná je situace, kdy se zhruba milion různě intenzivních kuřáků marihuany neustále pohybuje na hraně zákona. Těžko obhajitelná je ostatně i situace, kdy „neškodný“ domácí pěstitel několika kytek může odejít od soudu se stejným (či dokonce vyšším) rozsudkem jako pachatel znásilnění nebo ublížení na těle.

Nezahulíme, uvidíme

Volebním výpraskem oslabeným Pirátům se nepodařilo odstavce o legalizaci či alespoň dekriminalizaci konopí prosadit do programového prohlášení vlády. Z reakcí na dubnové prohlášení předsedy Pirátů Ivana Bartoše je vcelku jasné, kdo tomu zabránil. Nejmenší pochopení našlo pirátské sondování konopného terénu u lidovců.

Křesťanští demokraté prý na jednáních klubu téma legalizace marihuany dosud neotevřeli, poslanec ­Michael ­Kohajda ale skepticky odhadl, že by uvolnění drogové legislativy většinovou podporu nejspíš nenašlo. Velmi podobná je situace u TOP 09. Strana se silným konzervativním křídlem se prý diskusi nebrání, „ačkoli legalizace konopí nepatří mezi společné vládní priority“. Ani to nezní jako zrovna nadšená podpora.

Obě partaje mají ve Sněmovně ovšem celkem jenom 37 poslanců, a tak ani jejich ne nemusí být nepřekonatelnou překážkou. Klíčové pro Piráty (s Vobořilovou podporou) bude přesvědčit poslanecké kluby ODS a STAN a také část opozice. V případě občanských demokratů a Starostů jsou názory v poslaneckých klubech sice nejednotné, například loňské hlasování o povolení domácího pěstování pěti kytek konopí (drtivá většina ODS byla pro) ale ukazuje, že nepůjde o nepřekonatelnou překážku.

Zástupci ANO v případě legalizace marihuany nemají názor nadiktovaný z centrály na Chodově, a tak i u nich bude nejspíš nutné přesvědčovat jednotlivce. „V našem poslaneckém klubu existují na toto téma dost rozdílné názory, takže počítám, že ta debata bude hodně dlouhá,“ naznačil v jednom ze svých pořadů Na rovinu bývalý dvojministr Karel Havlíček.

V podstatě jedinou jistotou tak bude případné hlasování zákonodárců, jimž velí Tomio Okamura. Z klubu SPD zní jasné jednohlasné ne.

Pěstování, nebo byznys?

Velkou roli při jednáních o legalizaci konopí bude hrát rozsah změkčení legislativy. Zmiňovaný loňský návrh Piráta Tomáše Vymazala, který získal poměrně širokou podporu u dnešních sněmovních stran (s výjimkou SPD a lidovců), byl poměrně opatrný. Možné by podle něj bylo v souladu se zákonem vypěstovat pět kytek pro vlastní spotřebu; počítalo se také se zvýšením legálně drženého množství sušiny. Jasnou podporu měl rovněž jednodušší přístup k lékařské marihuaně.

Naopak úplnou legalizaci prodeje včetně coffee shopů v amsterodamském stylu patrně většina konzervativně smýšlejících poslanců nebude vítat s nadšením. Jedině tento model ovšem dává smysl.

Zkušenosti ze Spojených států ukazují, že na žádný z hororových scénářů po povolení pěstování, prodeje a kouření konopí i pro rekreační účely nedošlo. K epidemickému šíření narkomanie nevedla ani dlouholetá uvolněná drogová politika v Nizozemsku, a tak se úvahy o napodobení těchto příkladů šíří Evropou – plánuje to Německo, zvažuje Itálie nebo Španělsko.

Snad nakonec zvítězí rozum nad dogmaty i v českém parlamentu.