Revoluce na Blízkém východě vynesly Arabům mnohou změnu mocenských garnitur, ale jen nepatrné zlepšení poměrů
Tak mladý Kaddáfí nebude prezidentem, ozvalo se na Nový rok z Moskvy. Namísto dovětku „paní Müllerová“, jejž by posluchač po takové větě téměř čekal, však zaznělo obvinění na adresu Spojených států. Prý je pro Američany Sajf al-Islám Kaddáfí coby prezident Libye nepřijatelný, a tudíž jeho šance na vítězství v prezidentských volbách jsou mizivé.
Citovaný výrok vyšel z úst Maxima Šugaleje, politického poradce ruského podnikatele Jevgenije Prigožina. Posledně jmenovaný je pravou rukou tamního prezidenta Vladimira Putina pro extra špinavou práci, již namísto regulérních ozbrojených sil matičky Rusi odvádí žoldnéřská parta jménem Wagner Group. O tom, že Šugalej možná ví, co říká, by mohl svědčit fakt, že loni vylezl po osmnácti měsících z libyjského vězení, kam se dostal za „nezákonný pokus o ovlivnění voleb“. Toho se měl dopustit poskytováním konzultací Chalífu Haftarovi, šéfovi jedné z tamních konkurenčních mocenských klik. (On sám tvrdí, že nic nekonzultoval, nýbrž prováděl rešerše.)
Zločinec prezidentem?
Přidejte k tomu fakt, že Šugalej mluvil týden po plánovaném datu prezidentských voleb, a dostanete celkem přesný obrázek strašlivého zmatku, v němž se země nachází. Rusové tlačí do prezidentského křesla svého koně, syna diktátora Muammara Kaddáfího, jehož smrt rukou povstalců před více než deseti lety chaos oficiálně odstartovala. Američané – a nejen oni – Kaddáfího juniora nechtějí.
Vzhledem k tomu, že mladého Kaddáfího vyšetřuje Mezinárodní trestní tribunál kvůli zločinům proti lidskosti a zároveň má na krku sankce USA i OSN, je nechuť vůči jeho případnému působení v roli hlavy státu pochopitelná. Plus, jak bystře pro agenturu Bloomberg odhadla Jelena Suponinová, moskevská odbornice na Blízký východ: „Pro mnoho lidí by to symbolizovalo krok zpět ke starému režimu.“ Asi tak nějak ano, pomyslíte si intuitivně.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot