Česká ani evropská energetika nezažívá snadné časy – po skokovém růstu cen energií v minulém roce se řeší, jak dosáhnout snížení závislosti na importovaném zemním plynu. Krátkodobých řešení moc není, dlouhodobě ale energetická krize pouze akceleruje směřování k obnovitelným zdrojům.

Za současné situace je jasné, že je potřeba aktivně směřovat k co nejrychlejšímu odpoutání od dováženého zemního plynu a ropy. To si už uvědomuje i česká vláda – ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek nedávno informoval o tom, že právě téma snížení závislosti na ruském plynu bude hlavní prioritou předsednictví Radě Evropské unie, které bude Česku svěřeno v druhé polovině roku.

Závislí z devadesáti procent

Cesta to nebude snadná. Zatímco Evropa je v současné době na ruských dodávkách závislá zhruba ze čtyřiceti procent, plyn proudící do České republiky pochází téměř z devadesáti procent z Ruska. Zejména krátkodobých řešení pro příští měsíce je málo, nabízí se prakticky jen zvýšení výkonu tepelných elektráren, posílení jádra nebo masivní nákup LNG. Významným nástrojem by v krátkodobém horizontu ale mohla být změna chování spotřebitelů ve smyslu šetření energiemi.

V dlouhodobém horizontu už to ale vypadá lépe – možné je nasmlouvání odběru plynu z Norska či Alžírska, dále pak i částečné nahrazení CNG bioplynem. Velký potenciál snižování spotřeby plynu je v investicích do energetických úspor a lokálních obnovitelných zdrojů energie. Například vytápění tvoří více než polovinu české spotřeby dováženého plynu.

Dobré pro léto

Právě výroba tepla v zimních měsících je jedním z důvodů, které velmi nahrávají využití vodíku. Při jeho spotřebě v palivovém článku (která je navíc zcela bez­emisní) totiž polovina energie vznikne ve formě tepla a druhá ve formě elektřiny, což z článku činí skvělou kogenerační jednotku.

Vodík navíc může sloužit jako dobré úložiště energie pro letní měsíce – přebytky energie z fotovoltaiky mohou pohánět elektrolyzéry, které nám vytvoří dobrou zásobu snadno skladovatelného vodíku.

Zemní plyn je přechodové palivo, které je potřeba nahradit jinými zdroji, a to ideálně vlastními, lokálními. Jedinou cestou vpřed jsou investice do obnovitelných zdrojů energie, elektromobility a vodíku jako energetického média.

Green Deal jakožto komplexní transformační plán nejen energetické, ale i materiálové soběstačnosti bude možná muset být trochu poupraven, ale ak­tuální dramatická situace spíše akceleruje příchod alternativních udržitelných náhrad zemního plynu v celé Evropě.

Autor je majitelem vývojářské společnosti Devinn