Za první světové války muži místo orání bojovali, pole osiřela a hektarové výnosy spadly na polovinu. Hranice mezi sytostí a hladem tenkrát byla (a stále je) tenká.
Lidé z města se v Německu v průběhu první světové války chystají okopávat brambory na zemědělci opuštěných polích. V důsledku britské námořní blokády zemřelo v zemi hladem na 750 tisíc civilistů. | Profimedia.cz
Když Švejk konečně – po všech svých předchozích vylomeninách – vyrazil na frontu, telefonista Chodounský mu ve vlaku nadšeně líčil nádražní obžerství z pozdního léta 1914. „Když jsme my na začátku vojny jeli do Srbska, tak jsme se přežrali na každé stanici, jak nás všude hostili. Z husích stehýnek jsme vyřezávali špalíčky toho nejlepšího masa a hráli s nimi ovčinec na plátech čokolády.“
Maďaři jim prý házeli do vlaků celé kusy pečených prasat, ze slepic vyjídali jen mozečky, a když v chorvatském Osijeku dostali „velký kotel pečeného zajíce“, už „jsme to nevydrželi a vylili jsme jim to všechno na hlavu“. Většinu cesty „blili z vagonů“ a kaprál Matějka se údajně přežral tak, „že jsme museli dát mu přes břicho prkno a skákat po něm, jako když se šlape zelí, a to mu teprve ulevilo a šlo to z něho horem dolem“.
Jaroslav Hašek samozřejmě přeháněl, ale ne tolik jako obvykle. O pozvracených kolejích se sice v dobových novinách nedá najít ani řádek, ovšem 27. srpna 1914 publikoval lidový deník Večer dopis jakéhosi záložáka, který vyprávěl, jak „ohnivé Maďarky“ napájejí „mužstvo pivem a vínem, důstojníky pak vínem šampaňským a likéry“. V haličských (dnes polských) Mysłowicích nosili měšťané podle deníku Čech k vlaku „doutníky, uzeniny, nápoje a vůbec vše, co vojín ku přilepšení na cestu potřebuje“, zatímco v Kolíně místní rozdali projíždějícímu vojsku „asi 3000 porcí chleba a uzenáčů a asi 100 krabic buchet a taktéž nápojů“.
V Praze obchodnice z ovocného trhu vybraly pro brance „nesčíslně ovoce“, v Jindřichově Hradci „obětavé dámy“ vojáky „hojně podělovaly kuřivem“ a o neobyčejné štědrosti obyvatel středočeských Čejtic víme díky týdeníku Jizeran vše až do posledního dekagramu: slečna Gelnerová napekla koláče, farář dodal půl kila másla, „pí. Krausová dva kusy kunerolu (obzvláště nechutný margarín vyráběný z hovězího loje a směsi olejů, pozn. red.), strouhanou housku“ a nade všechny se vyznamenala choť továrníka Vraného, která na oltář vlasti obětovala „2 kuřata, 3 králíky, 1¼ balíku suché zeleniny, 2 litry máku, 2 litry likéru“.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
