Volvo couvá od zásuvky. Automobilka zahazuje plány na plně elektrickou budoucnost

V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.

V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.

Celý článek
0

Mladí lidé nevěří ve vlastní bydlení. „Nezadlužíme se na celý život“

Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.

Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.

Celý článek
0

Raiffeisenbank se ocitla ve zlaté ruské pasti

Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.

Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.

Celý článek
0

Jak k dílu, tak ke stakanu

Sovětský horník Alexej Stachanov se stal vzorem pro údernické „stachanovské“ hnutí a dotáhl to až na obálku časopisu Time. O 40 let později se upil k smrti.

Jak k dílu, tak ke stakanu
Alexej Stachanov | Profimedia.cz

Právě před 85 lety vytěžil sovětský úderník Alexej Stachanov během pět a tři čtvrtě hodiny dlouhé směny 102 tun uhlí a čtrnáctkrát tím překročil normu. O pár dní později si údernickou směnu zopakoval a spolu s dalším pomocníkem tentokrát narubal dokonce 227 tun uhlí. Říká se, že za to obdržel od vedení dolu (jmenoval se „Centralnaja-Irmino“ a leží na východě Ukrajiny) prémie ve výši měsíčního platu, byt s telefonem a právo jezdit na směnu vozíkem „pilotovaným“ erárním kočím. Rozhodující ale bylo, že si jeho případu všimly centrální noviny. Od začátku přitom bylo jasné, kdo jeho heroický výkon inspiroval a kdo na něm má hlavní zásluhu. „Jemu, velikému Stalinovi, jsme všichni zavázáni za šťastný život v naší zemi, za všechnu tu radost kolem nás a za slávu naší krásné vlasti,“ citoval Stachanova stranický deník Pravda.

Žijeme lépe, žijeme radostněji

Příběh devětadvacetiletého úderníka byl natolik skvělý, že se ho v následujících týdnech a měsících naplno zmocnila stranická propaganda (speciální roli v tom sehrál národní komisař těžkého průmyslu Sergo Ordžonikidze) a Stachanova představila jako vzor, jehož příkladu by měly následovat miliony sovětských dělníků a rolníků. Úderníci pak skutečně „socialisticky soutěžili“ ve všech možných i nemožných disciplínách a strana je zorganizovala do oficiálního stachanovského hnutí.

Už v listopadu roku 1935 se konala První všesvazová konference pracovníků a pracovnic – stachanovců a Stachanov se Stalinem byli hlavními hvězdami. „Žijeme lépe, soudruzi. Žijeme radostněji. A když se žije radostněji, práce se daří,“ pronesl diktátor a dodal: „Kdyby se u nás žilo špatně, nepěkně, neradostně, žádné stachanovské hnutí by nebylo.“ První část Stalinova výroku se mimochodem o rok později stala zárodkem slavné budovatelské písně „Žijeme lépe, žijeme radostněji“.

Mohl to být kdokoliv

Pozoruhodné je, že sláva Stachanova nezůstala omezena jen na Sovětský svaz. Psaly o něm noviny po celém světě (ty české třeba tady či tady) a dotáhl to až na obálku amerického týdeníku Time. Tak kovaný pracovník ovšem nemohl dál rubat uhlí, a tak ho soudruzi poslali na Průmyslovou akademii, poté nějakou dobu řídil uhelný důl v Kazachstánu, a nakonec zakotvil v Moskvě, kde na Národním komisariátu uhelného průmyslu vedl odbor socialistického soutěžení. Jeho zásadní pracovní náplní bylo od té doby připínání metálů, a tak měl dost času na svoji skutečnou životní vášeň – pití. A věnoval se mu s tak údernickou náruživostí, že mu to údajně vyneslo přízvisko „Stakanov“.

Dobré časy skončily po smrti Stalina a nástupu Chruščova, který Stachanova vyhnal z Moskvy zpět do výroby. Rubat uhlí už sice nemusel, ale život provinčního hornického předáka ho ubíjel. Pil jako mužik a konec života strávil v psychiatrické léčebně. Zemřel v listopadu 1977, poté co uklouzl a upadl hlavou na dlaždičky. O osm let později začala perestrojka a svět se – díky článkům, který publikoval sovětský i západní tisk – dozvěděl, že Stachanov svého fantastického rekordu dosáhl jen díky sehranému týmu anonymních spolupracovníků. Potvrdil to i šéf stranické buňky „jeho“ někdejšího dolu Konstantin Petrov: „O tom, jestli se pokus o dosažení rekordu podaří, nerozhodovaly schopnosti jednoho člověka, ale nový způsob dobývání uhlí.“