Jak chce Česko přejít k cirkulární ekonomice

Spotřeba materiálu a zdrojů výrazně dopadá na stav planety. Vědci ani politici se již zpravidla nepřou, zda ano, či ne, ale spíše jak moc. Podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) se celosvětová spotřeba materiálu a související dopady na životní prostředí mezi roky 2018 a 2060 při scénáři, kdy jednotlivé státy nepřijmou žádná opatření, přinejmenším zdvojnásobí. Konkrétním příkladem může být komunální odpad.

V současnosti se celosvětově vyprodukuje přibližně dvě miliardy tun komunálních odpadů ročně. Do roku 2050 se předpokládá vzrůst produkce tohoto odpadu až na 3,4 miliardy tun ročně. OECD varuje zejména před nevratnými dopady na vodní zdroje a biologickou rozmanitost v přírodě. Doporučuje, aby veškerá legislativa s potenciálním ekologickým dopadem vždy zohlednila aspekt udržitelného rozvoje.

K tomuto úsilí se coby členský stát Evropské unie zavázala i Česká republika. Ministerstvo životního prostředí proto vypracovalo Strategický rámec cirkulární ekonomiky České republiky 2040 (Cirkulární Česko 2040). Cílem jednotlivých doporučení a opatření je, aby země v budoucnu snáze čelila environmentálním hrozbám, jež mohou mít dopad mimo jiné také na zaměstnanost, zdraví občanů a jejich sociální zajištění. 

Jak na výrobce a zákazníky

Cirkulární Česko 2040 se zaměřuje na deset prioritních oblastí. Jsou jimi produkty a design; spotřeba a spotřebitelé; odpadové hospodářství; průmysl, suroviny, stavebnictví, energetika; bioekonomika a potraviny; cirkulární města a infrastruktura; voda; výzkum, vývoj a inovace; vzdělávání a znalosti; ekonomické nástroje. 

Ve všech těchto oblastech je dle strategie možné volit ekologičtější řešení produkce. Největší důraz je kladen na chování výrobců a zákazníků. Výrobce může více a častěji pracovat s již v minulosti použitým materiálem či výrobkem, zákazník pak rozhoduje, jakému výrobku dá nakonec přednost a jak s ním následně naloží, až doslouží. 

Společnou snahou by pak mělo být zkvalitnění odpadového hospodářství. Ačkoli Češi i podle mezinárodních statistik v poměrně velké míře třídí odpad, a umožňují tak jeho recyklaci, stále je tu velký prostor pro zlepšení. Jde například o bioodpad, textilní, stavební a potravinový odpad, obaly a elektroniku.

Jak na to

V jednotlivých prioritních oblastech pak strategie přichází s cíli, zásadami a opatřeními.

V oblasti produktu a designu by měly české firmy zavádět v maximální možné míře nové výrobní metody využívající nejmodernější technologie k cirkulárnímu navrhování a udržitelné výrobě produktů. Doporučuje se třeba využívání druhotných recyklovaných materiálů a předcházení vzniku odpadu při výrobě.

V oblasti průmyslu, stavebnictví a energetiky je cílem dosáhnout stavu, kdy se standardně využívají druhotné suroviny. Ty primární pouze tam, kde je to nezbytně nutné.

U bioekonomiky a potravin je cílem snížení množství potravinových obalů a efektivnější práce s bioodpadem. Podporováno má být například kompostování biologicky rozložitelných odpadů.

V oblasti spotřeby a spotřebitelů je cílem, aby spotřebitelé více využívali cirkulární produkty. Výrobky by měly být opětovně využívány, a dostávat tak „druhý“ život. Omezit by se mělo využívání jednorázových výrobků.

Odpadové hospodářství má velmi jasný cíl: odpad má být zásadně omezován. Maximum možného se má recyklovat a opětovně použít. Skládkování je zakázáno a na skládky se má ukládat pouze zcela nevyužitelný odpad. Podporovat by se měl rozvoj recyklačních technologií.

V oblasti ochrany vody je naprosto klíčová maximální možná úspora vody. Ta se také maximálně recykluje. Na půdě se hospodaří udržitelně s cílem zadržení vody v krajině. Podporovány mají být třeba projekty znovuvyužití a recyklace odpadní vody v průmyslu či výzkum nových technologií pro nakládání s odpadními vodami.

V oblasti vědy a výzkumu budou mít prioritu projekty, které se zabývají cirkulární ekonomikou. Část státního financování výzkumu a vývoje bude vyčleněna konkrétně na projekty související s cirkulární ekonomikou a programy výzkumu a vývoje. V úvahu připadá i zřízení specializovaného inovačního fondu pro oběhové hospodářství, který by nabízel granty, nebo zavedení inovačních voucherů pro technologie zaměřené na oběhové hospodářství.

Pokud jde o vzdělávání a znalosti, bude se stát snažit o vštípení principů cirkulární ekonomiky už těm nejmladším. Problematika má být začleněna do všech úrovní vzdělávání. Podporováno bude s tím související technické vzdělávání. Stát předpokládá, že do roku 2050 se přechodem na cirkulární ekonomiku vytvoří zhruba padesát tisíc nových pracovních míst vyžadujících znalosti a kompetence oběhového hospodářství. 

V oblasti ekonomických nástrojů jde zejména o cílení státních podpor a dotací na projekty, které naplňují principy cirkulární ekonomiky. V úvahu připadá podporovat ve veřejných zakázkách ty podniky, které používají výrobky s obsahem druhotných surovin a recyklátů. Strategie také připouští zavedení povinného zohledňování otázek oběhovosti při zadávání veřejných zakázek a jejich vynucování. Možností je také revize zpoplatnění nebo zdanění primárních surovin.

Při rozvoji cirkulárních měst a infrastruktury mají být maximálně využívány druhotné suroviny. Města a obce budou motivovány ke zlepšování systémů třídění odpadů. Podporována bude i veřejnost, a to například při budování komunitních zahrad a komunitního kompostování. K ekologicky funkčním městům by měly napomáhat moderní technologie.

Jak to dopadne?

To, jak se státu daří naplňovat cíle ve strategii, budou průběžně sledovat úředníci ministerstva životního prostředí. Monitorovací zprávu připraví každé tři roky, každých šest let pak dojde k vyhodnocení akčních plánů. První takové vyhodnocení je plánováno na rok 2028. Konečná zpráva o naplnění strategie jako celku má být představena v roce 2041.