Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Si Ťin-pching vidí armádu v hlavní roli „velkého boje“ za lepší Čínu budoucnosti. Ne všechno však šlo podle plánu nově doživotního vládce říše středu.
Těsně předtím, než měli delegáti XX. sjezdu čínských komunistů odsouhlasit, že Si Ťin-pching si může v čele země dělat, co se mu zlíbí a jak dlouho se mu zlíbí, seděl prezident uprostřed kongresového pódia, obklopen hondostáři. Po pravé ruce seděl premiér Li Ke-čchiang, odstupující ekonomický liberál (v čínském kontextu). Po levici seděl Liův mentor, devětasedmdesátiletý exprezident Chu Ťin-tchao. Jeho bílé vlasy naznačovaly, že si je přestal barvit, jak velí etiketa aktivním vůdcům země.
Jestli tím chtěl Chu naznačit jistý distanc od současného vedení, nevíme. Zato víme, že ještě než začal program, přišli dva ramenatí chlapíci, sebrali exprezidentovi papíry, které měl rozložené před sebou, a ze sálu jej beze slova vysvětlení delegátům vyvedli.
Chu se zprvu bránil, ale pak se podrobil. Když míjel prezidenta, něco mu krátce řekl. Si pokývl hlavou a mírně se usmál. Obsah toho, s čím se Chu na svého nástupce obrátil, se nejspíš nikdy nedozvíme. (Člověka napadá leccos. „To jsi nařídil ty, soudruhu?“ Nebo: „Dostanou moje žena a děti taky provaz?“ Nebo: „Ať žije velký Mao a ještě větší Si.“)
Exprezident poklepal na rameno i svému někdejšímu chráněnci Li Kche-čchiangovi; ten vypadal, že si velmi přeje, aby to gesto nikdo neviděl. Za minutku byl Chu i s gorilami pryč. Nikdo v sále se nezeptal, co že se to stalo. Nechat vyvést – de facto zatknout – třetího nejváženějšího muže sjezdu před očima tisíců delegátů a kamerami reportérů je věc, kterou obvykle vídáme pouze v Severní Koreji.
Státní agentura Xinhua později uvedla, že se exprezidentovi udělalo nevolno. Jeho další osud bude celý svět s napětím sledovat – pokud tedy vůbec bude mít co sledovat.
Podle všeho však nebude Chu sám. Lze očekávat, že vládu Si Ťin-pchinga bude v následujících letech charakterizovat značný výskyt nevolnosti, ať už politické, nebo staromódně biologické. Na pomoc prezidentovi k tomu budou následující lidé.
Když byl Chu mimo obraz, odhalila Komunistická strana Číny konečně totožnost mužů, kteří budou zemi vládnout příštích pět let. Alespoň nominálně, pochopitelně; ve skutečnosti je nejvyšší politický orgán říše středu, stálý výbor politbyra, určen k přijímání pokynů nově doživotního prezidenta Si Ťin-pchinga. Jeho jednotliví členové se budou relativně pasivně podílet na výkonu moci, ale především budou sloužit jako kanály přístupu k všemocnému prezidentovi.
Stálý výbor politbyra je čínským ekvivalentem toho, čemu v Česku říkáme vláda a v Británii kabinet. Těší se pozici nejvybranější partajní elity a členství vyžaduje nejen skvělé politické výsledky, ale také (především) obratné manévrování uvnitř vnitrostranických rivalit.
V současné podobě je to relativně jednoduché: kdo je blíž prezidentovi, má lepší pozici. Si Ťin-pching si je podle všeho vybral sám, aby tato nová sestava superloajálních postav nahradila starší sestavu superloajálních postav a byla mu nápomocna v nové kapitole „velkého boje“ za lepší Čínu zítřka. Podle jeho zprávy ke kongresu (navzdory tradici ji přečetl jen zhruba ze dvou třetin) má nejdůležitější roli tohoto boje převzít armáda.
Z minulého výboru zbyli pouze dva – šéf přes partajní disciplínu Čao Le-ťi a první tajemník stranického sekretariátu Wang Chu-ning. Kdo přibyl?
Li Čchiang (63), šanghajský partajní boss
Mezi „mladými“ příchozími platí za nejspolehlivějšího prezidentova spojence. Dokud byl Si prvním tajemníkem strany v provincii Če-ťiang, byl Li jeho personálním šéfem. V Šanghaji se lidé naučili ho nesnášet, když tamní ekonomiku ruinovaly jeho opakované tvrdé lockdowny.
Cchaj Čchi (66), starosta Pekingu a výkonný tajemník celočínského partajního výboru
Jako blízký spojenec Si Ťin-pchinga pracoval pod čínským vůdcem v provinciích Fu-ťiang a Če-ťiang; vyzýval tehdy k absolutní loajalitě vůči němu. V roce 2017 spustil plán na snížení počtu obyvatel Pekingu. Dosáhl svého tím, že z města vyhnal mnoho chudých.
Ting Süe-siang (60), ředitel kanceláře generálního tajemníka a kanceláře prezidenta
Vystudovaný inženýr je od roku 2014 vedoucím prezidentské kanceláře a fakticky působí jako Si Ťin-pchingův personální šéf. Odhodlaný zastánce prezidentova politického myšlení jej všude provází na cestách a pravděpodobně s ním strávil více času než kterýkoli jiný úředník.
Li Si (66), partajní tajemník v Kantonské provincii
Li to má ze všech nejlepší, protože je rodinným přítelem prezidenta. Byl vůdcem strany ve městě Janan, které Mao Ce-tung využíval za druhé světové války jako sídlo strany a kde Si Ťin-pching strávil sedm let těžkých prací.
Na těchto mužích budou dalších pět let spočívat pomyslná světla ramp, ale v praxi má čínská politická show jediného protagonistu, prezidenta Si Ťin-pchinga. Význam rolí jeho šesti komparzistů nejlépe ilustruje fakt, že tyto role (a jejich názvy, o ty jde hodně) budou známy až někdy během příštího roku.
Ve skutečnosti však miliony Číňanů bude zajímat osud jiného muže, jehož jméno, povolání a postavení veřejnost nezná. Je to muž, který se v týdnu před sjezdem proslavil věcí nebývalou: protestem proti komunistické vládě a Si Ťin-pchingovi osobně.
Jednoho zamračeného všedního odpoledne nasedl tento neznámý na rušný silniční nadjezd v pekingské univerzitní čtvrti Chaj-dien a nesl s sebou lepenkovou krabici a pneumatiky. Měl na sobě oranžovou pracovní soupravu a žlutou přilbu; snadno tak prošel jako stavební dělník.
Pak ale rozvinul dva masivní bílé transparenty pokryté červeně napsanými hesly. Zapálil pneumatiky. Když kolem něj vířila oblaka černého kouře, zvedl reproduktor a opakovaně skandoval: „Vstupte do stávky ve škole a v práci, odstraňte diktátora a národního zrádce Si Ťin-pchinga! Chceme jíst, chceme svobodu, chceme volit!“
Byl to jeden z nejvýznamnějších čínských protestních činů za vlády současného prezidenta, jenž kongresu mírně ubral na triumfálnosti. Zároveň podnítil jednu z nejdivočejších bouří – a cenzurních zásahů – na tamních sociálních sítích posledních let.
Co se s odvážným mužem stalo, nevíme, ačkoli jeho fotografie šířil internet rychlostí blesku. Pokud jej úřady dopadly, což je pravděpodobné, nejspíš o něm už nikdy neuslyšíme.
Ale pro Číňany roku 2022 může mít podobný význam jako muž, který se v červnu 1989 postavil před kolonu tanků mířících na náměstí Nebeského klidu a úspěšně ji desítky minut zdržoval. Jeho jméno se nedozvíme patrně nikdy.
