Zatímco lid sleduje čísla nově nakažených a zemřelých, investoři a ekonomové po světě nyní sledují velmi napjatě úplně jiné cifry. A rostoucí výnosy dluhopisů, zejména těch dlouhodobých, jim k tomu dávají dost dobrý důvod. Vypadá to totiž, že se vrací starý dobrý inflační svět, který se zdál definitivně mrtvý.
U nás jsme se přesvědčili, že inflace žije, už před pandemií, kdy vládním rozhazováním tažený bezuzdný růst mezd vyhnal růst cen citelně nad tři procenta. A to cenový koš dnes zřejmě úplně přesně neodráží spotřebu, a tím skutečnou situaci, která byla a stále asi ještě je horší, než ukazují oficiální čísla.
Zbytek západního světa se ale probouzí až teď. Přebytek peněz prakticky ve všech západních ekonomikách trvá dlouho a má své dopady v neklesajících a spíše rostoucích nadsazených cenách nemovitostí, na akciových trzích, kde už generují nejen standardní bubliny, ale i projekty velmi připomínající Ponziho schéma, jako jsou GameStop a podobné pasti na drobné investory. A kapitolou speciální je šílenství kolem kryptoměn, od nichž si mnozí slibují záchranu svých úspor před inflačním chováním bank, netušíce, že nejsou ničím jiným než panáčkující pečínkou pro velké dravce.
A především astronomické státní záchranné programy za posledních deset let natolik zvedly zadlužení vlád, že snaha snížit ho na úkor úspor obyvatelstva vyšší inflací je pro mnohé jedinou cestou přežití. Proto se reflace čili záměrné navýšení peněz v oběhu s cílem zvýšení cen stala slovem posledních týdnů.
Inflace byla, je a zůstane funkcí peněz, v níž však nikoli bezvýznamnou proměnnou jsou inflační očekávání, a ta nyní značně rostou. Všichni tuší, že až dnes zavřené provozovny otevřou, budou tlačit na ceny, aby dohnaly utrpěné ztráty. A vstupy také slušně podražují, jak signalizují poslední průzkumy z průmyslu, na ceny masivně tlačí zdražující doprava i narušené subdodavatelské řetězce. Pro naše exportní podniky, které jsou součástí těchto řetězců, to není fakt nic příjemného.
A příjemné nemusí být ani makroekonomické dopady. Podtrhnout nejisté nohy exportnímu tahounu brutálním lockdownem v průmyslu zrovna v tuto chvíli je opravdu hodně hloupé. Nejsme jediní, kdo je schopen dodávat velkým německým firmám. Zbavit lidi v průmyslu lockdownem zakázek na mnoho měsíců a vyplácet jim kurzarbeit vyžaduje hloupost tak velkou, že parafrázováno s televizním klasikem, kdyby nadnášela, fungoval by takový Hamáček jako meteorologický balon.
Nečeká nás jen pár dalších těžkých týdnů s čínskou chřipkou, ale vstupujeme do dlouhého velmi nestabilního ekonomického počasí, kdy se největší karanténní bojovníci, jichž se dosud ekonomicky nic nedotklo, mohou najednou strašně divit, co jim přijde místo výplaty.
