Zatímco z celkových čísel to tak nevypadá a v globálu se nedostatek vody u nás neprojevuje, na lokální úrovni se s tímto problémem v některých oblastech naší země už potýkají. Sucho nesužuje pouze zemědělce, lesníky či zahrádkáře, ale i běžné obyvatele měst a obcí.

Podle nejpesimističtějších odhadů českých vodohospodářů může být ještě hůře, objem vody v českých řekách by totiž mohl v nadcházejících letech klesnout skoro o polovinu.

Česko si nevede moc dobře ani v tzv. Indexu využívání vody (water exploitation index), který vyjadřuje procentuální poměr mezi ročním odběrem sladké vody ve srovnání s celkově dostupnou obnovitelnou zásobou vody (WEI hodnota nad deset procent znamená, že vodní zdroj je pod tlakem. Přes 20 procent znamená vážný tlak a jasně neudržitelnou spotřebu.) U nás se hodnota WEI pohybuje okolo 19-20 procent. Hůře než my jsou na tom v EU již pouze jižní státy Kypr, Řecko, Španělsko a Turecko, což nás řádí na páté nejhorší místo v Evropě.

Mokrý poklad

Problém ale není v plýtvání. Spíše naopak. Např. průměrná denní spotřeba pitné vody na osobu v roce 2021 byla v Praze 113 litrů (v ostatních regionech České republiky je spotřeba vody ještě nižší). Průměr EU je 150 litrů a např. ve Spojených státech je to 300 litrů na osobu a den. Kritickým faktorem jsou zásoby vody a samotná poloha České republiky uprostřed Evropy.

Jsme pověstnou „střechou Evropy“: Mnoho řek u nás pramení, voda z nich odtéká do sousedních států a žádná voda nepřitéká opačným směrem. Řešení tedy spočívá v retenci vod z povrchových zdrojů, ať už přírodní nebo umělé, a obnova zásob podzemních vod. To jsou směry, kterými se naše budoucí strategie v oblasti vodohospodářství musí řídit.

Jednou z možností je podpora mokřadů. Pouhý jeden čtvereční metr jeho plochy umí totiž zadržet až 900 litrů vody, tedy mnohem více než umělé vodní nádrže. Zdánlivě zbytečné mokřady tak našemu zemědělství i celému hospodářství každý rok bez nároku na odměnu přinášejí užitek ve výši mnoha miliard korun. Navíc ve svém důsledku zmírňují účinky globálních klimatických změn.

Mokřad

Typ životního prostředí, který v sobě jedinečným způsobem propojuje suchozemské a vodní ekosystémy. Podílí se na koloběhu vody v přírodě, pohlcuje nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší. Představuje přirozenou zásobárnu vody v krajině a má i mimořádnou schopnost vodu zadržovat, například v období záplav.

Na ochranu mokřadů a dalších přírodních lokalit funguje již od roku 2003 sbírka „Místo pro přírodu“, kterou organizuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Jak říká její ředitel Petr Stýblo, vody v krajině ubývá a mokřady mizí, i když už dnes všichni vědí, jak moc jsou důležité. „V důsledku špatně postavených zemědělských dotací se stále ve velkém likvidují, a vinou špatné stavební legislativy není výjimkou, že na nich dokonce stavějí i hypermarkety.“

Vodní rezervoár i místo pro život

Proto se ČSOP snaží vykupovat ohrožené přírodní lokality a navrátit přírodu do míst, odkud byla v minulosti vytlačena.

Od roku 2003, kdy byla kampaň zahájena, se již podařilo vykoupit 176 hektarů na 45 lokalitách, z čehož je 60 hektarů mokřadů, které navždy zůstanou přírodě.

S výkupem mokřadů pomáhá i projekt „Vraťme vodu přírodě“ Nadačního fondu Veolia. „V roce 2021 jsme věnovali bezmála 1,5 milionu korun na záchranu mokřadů v České republice, od začátku projektu je to 3,2 milionu,“ říká ředitelka Nadačního fondu Vendula Valentová.

V roce 2019 bylo takto vykoupeno například několik pozemků v oblasti tzv. Sedmihorských mokřadů v Českém ráji, které se rozkládají při pravém břehu říčky Libuňky západně od Sedmihorek, na dohled turisticky oblíbeného Hruboskalska.

V únoru tohoto roku byla úspěšně dokončena rozsáhlá revitalizace a obnova vodního režimu v této unikátní lokalitě. Z kdysi rozlehlého území zbyl jen zlomek. Přesto si lokalita zachovala velký potenciál jak z hlediska pestrosti zde žijících ptačích druhů i obojživelníků, tak z botanického hlediska.

Za posledních deset let tam bylo podle ochránců přírody pozorováno přes 120 druhů ptáků, mimo jiné i takové vzácnosti, jako slavík modráček a jeřáb popelavý, bekasina otavní či dva druhy chřástalů. Z botanického hlediska je pak zajímavý především výskyt potočnice lékařské.

Světový den vody

Každoročně se koná 22. března již od roku od roku 1993. Zaměřuje se na význam vody pro náš život i na zvyšování podvědomí o 2,2 miliardách lidí, kteří nemají přístup k nezávadné pitné vodě a k sanitačnímu zařízení.

Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno se svolením redakce