Česká národní banka je jednou z posledních skutečně funkčních institucí v tomto státě, a tak je třeba si její pověst, nezávislost a lpění na dosahování cíle střežit jako oko v hlavě.
Inflace má tu nepříjemnou vlastnost, že pokud se představa o budoucím růstu cen a jeho tolerování centrální bankou, která má hlídání cenové stability v popisu práce, pevně zahnízdí, je zlomení očekávání spojené s velkými náklady pro ekonomiku i společnost. Abychom nedramatizovali – ČNB sama počítá s tím, že bude vlastní infl ační cíl přestřelovat ještě nejméně rok a s úrokovými sazbami hodlá hýbat s citem, aby nepodrazila hospodářské oživení. Pro to je možné mít velkou dávku pochopení, ovšem ČNB zjevně předpokládá, že ekonomika získala v covidu-19 a v uzávěrách natolik tvrdý zásah, že letos poroste jenom o 1,2 procenta.
Vědí víc?
Kdo by se v tom chtěl šťourat, tak si všimne, že prognóza ČNB, zveřejněná 6. května, zjevně hodnocení situace nekorigovala, když posledního dubna Český statistický úřad zveřejnil předběžný odhad poklesu HDP za první čtvrtletí meziročně „jen“ o minus 2,1 procenta. Ten je podstatně mírnější než minus 3,5 procenta, uváděný jako centrální odhad pro stejné období v prognóze ČNB. Buď Na Příkopech v ČNB vědí něco, co zůstalo utajeno statistickému úřadu, nebo se normálně „sekli“.
Optimističtěji, v intervalu plus 3,3 až 3,4 procenta, vidí letošní růst českého HDP i Evropská komise a ekonomové českých bank se svými prognózami uveřejněnými v půli minulého týdne.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot