Vodní energie se počítá mezi obnovitelné zdroje, její dopad na životní prostředí je ale značně vyšší než v případě budování solárních a větrných parků. Zdůraznili to vědci ve studii, jež zkoumá dopady budování velkých vodních děl na světových tocích delších než tisíc kilometrů. Odborníci se zaměřili na možné dopady přehrad, které jsou již naplánovány na velkých řekách. Pokud budou veškeré projekty dokončeny, bude nenávratně ztraceno 260 tisíc kilometrů neregulovaných řek na celém světě.

Jen v tropické oblasti to znamená ztrátu 52 procent zbývajících divokých řek. Většina připadá na Jižní Ameriku, dvě pětiny leží v Africe a budování velkých hydroelektráren je plánováno i na posledních dvou neregulovaných asijských veletocích – řece Iravadi, jež pramení v Číně a protéká Myanmarem (Barmou), a řece Salwin, která pramení v Tibetu a protéká Barmou a Thajskem.

Ochránci biodiverzity upozornili, že pouze třetina světových řek, jež jsou delší než tisíc kilometrů, není výrazněji využita pro produkci vodní energie při přehradách. Nejvíce volně tekoucích řek leží v Kanadě a v Rusku, v tropických oblastech se jedná o povodí Amazonky a Konga. 

Plány na pět stovek hydroelektráren

Studie Světového fondu na ochranu přírody (WWF) varovala, že je v současnosti naplánována výstavba 509 hydroelektráren o celkovém instalovaném výkonu 212 gigawattů. Na největší řeky připadá 75 gigawattů. To by znamenalo, že do roku 2050 budou hydroelektrárny na veletocích generovat jen jedno procento plánovaného výkonu všech obnovitelných zdrojů energie, ale přitom dokončení všech projektů povede ke zničení ekosystémů poloviny zbývajících volně tekoucích řek. K tomu je nutné připočítat i sociální dopady na místní obyvatelstvo. To je podle vědců příliš vysoká cena. 

V tomto kontextu se připomíná studie z Minnesotské univerzity, ve které odborníci vypočítali, že pro budování nových solárních a větrných zdrojů bude potřeba mnohem méně půdy, než do roku 2050 padne na plánovanou expanzi zemědělství, urbanizaci a těžbu nerostných surovin. 

Podle různých scénářů by na fotovoltaiku a větrné turbíny měla být potřeba rozloha v rozmezí 94 tisíc až 470 tisíc kilometrů čtverečních, což znamená maximálně pětinásobek rozlohy Portugalska. Celkem tyto dva zdroje potřebují jen tři procenta rozlohy půdy, která se bude muset přeměnit pro produkci potravin, na urbanizaci a pro potřeby energetického sektoru jako celku. 

Studie z roku 2019 americké ekologické organizace The Nature Conservancy dokonce počítá s tím, že plánovaná expanze solárů a turbín může z velké části probíhat už na jinak využívaných plochách, aby se minimalizovaly konflikty s přírodními zdroji. Velký potenciál v tom mohou hrát střechy budov a nevyužívané pastviny.