„Slovník Čeština 2.0 je vlastně takovou kronikou. Když se podíváme na nová slova za poslední rok a půl, jednoznačně dominuje téma koronavirus. Nová slova zároveň skvěle reflektují vývoj epidemie i náladu společnosti - od počátečních obav a potřeby pojmenovat novou situaci přes humor až po současnou frustraci,“ říká novinář a copywriter Martin Kavka.

První slovo skoronavirus - chřipka tak silná, že by to mohl být covid-19, se objevilo v lednu 2020. „Celkem za dobu pandemie na webu přibylo přes tisíc slov spojených s koronavirem. Některá hned po vzniku upadla v zapomnění -neuchytila se, jiná se do jazyka začlenila a je pravděpodobné, že některá již v češtině zůstanou,“ říká lexikograf Michal Škrabal z Ústavu Českého národního korpusu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Pomyslným skokanem roku se stalo slovo lockdown, které nemělo ani ustálený český ekvivalent. „Podle jednoho česko-anglického slovníku z roku 2003 opisná definice slova lockdown zní,uvěznění trestanců do cel po skoro celý den‘. A najednou je situace zcela jiná a v novém významu ho používají všichni,“ líčí Škrabal. Jedním z důkazů, že se lockdown stal součástí slovní zásoby, je kromě jeho častého užívání ve všech pádech obou čísel také vznik odvozenin - lockdownový nebo třeba sousloví tvrdý a měkký lockdown.

René Volfík, UK

„My jako Češi máme tendenci vymýšlet stále nová slova - tak vznikaly české ekvivalenty lockdownu jako zdrávora, domahnij a tak dále. Přitom již máme krásné české slovo zarach. Stejně ale vyhrál lockdown,“ doplňuje Kavka.

Dalším příkladem tvárnosti a přizpůsobení jazyka je třeba počeštění významu home office. „To je až takřka zneužití angličtiny - v českém významu slova home office jako práce z domova ho v zahraničí nikdo nezná. Já bych v tomto případně jednoznačně hlasoval pro prdom - práci z domova,“ směje se Kavka.

Začalo to sračkogánem

„Vše začalo v tramvaji, kde jsem zaslechl, jak říká jedna slečna druhé, že její přítel je sračkogán - sprosťák. To mě zaujalo a začal jsem si novotvary zapisovat,“ popisuje Martin Kavka. „Když už jsem jich měl pěknou řádku, napadlo mě založit pro ně webovou stránku Čeština 2.0, a umožnit tak i ostatním lidem přidávat další.“

Výhodou amatérského online slovníku novotvarů je jeho aktuálnost a třeba i možnost lajkovat či palcovat oblíbená slova. „Čeština 2.0 zahrnuje spíše ta zábavná a neformální slova. Občas se stane, že se tam objeví i výplod nějakého kreativce v duchu nosočistopleny. Ústav pro jazyk český spravuje,seriózní databázi neologismů‘ Neomat, který sbírá všechny novotvary z tisku a celého internetu,“ popisuje Škrabal, přesvědčený o tom, že obě odvětví lexikografie - vedle profesionální i ta amatérská - mají své místo pod sluncem.

René Volfík, UK

Online korpusy pak umožňují analýzu jednotlivých slov, například lze porovnávat a kvantifikovat, která slova a v jakém kontextu se vyskytují v seriózním zpravodajství či v diskusích a na konspiračních webech.

Předem je ale velmi těžké říci, které slovo se uchytí. „Nová slova se objevují v módních vlnách - před pár lety bylo hitem třeba slovo fičák nebo hláška Dycky Most!, obojí však postupně vyšumělo. Obecně vždy záleží na velikosti publika a potenciálu nový výraz prosadit do všeobecného používání. Je to evoluce -silnější vyhrává,“ říká Škrabal.

Malebnost vulgarismů

„Český pravopis je zbytečně složitý a nelze v něm nechybovat. Chybuje 99,99 procenta populace, včetně univerzitních profesorů. Již dlouho se mluví o tom, že by se měl pravopis zjednodušit, ale to je velmi ožehavé téma,“ líčí Kavka. „Ve školách se až fanaticky řeší forma, ale uniká obsah. Z mého pohledu je například už zbytečné rozlišovat y a i, protože foneticky je na rozdíl třeba od ruštiny a polštiny dávno nerozlišujeme. I když napíšete sistém, lidé smysl sdělení pochopí,“ doplňuje Škrabal. „Mimochodem právě systém je nejfrekventovanější české slovo, kde se po s píše y. Proč tedy není ve vyjmenovaných slovech? Protože je cizího původu, ano, vím… Ale to si ty nebohé děti musí pamatovat, navíc ke všem těm vyjmenovaným slovům domácího původu. Tj. symbol, psychický, syndrom, symptom, sympatie, symfonie, syntax, synagoga a spousty dalších výrazů.“

„Čeština je přitom tak krásná a má mnoho různých podob a je škoda svazovat ji zbytečnými pravidly. Razím heslo: Kolik češtin umíš, tolikrát jsi Čechem,“ směje se Kavka, „vezměte si například české vulgarismy, na ně bychom měli být hrdí - tolik krásných, až malebných slov! Ve škole nás naučili, že do češtiny nepatří, přitom je to tak krásný ventil.“

Podobně je to prý se strachem z novotvarů. „Nová slova nejsou przněním češtiny, je to přirozený vývoj. Kdybychom tisíc let,neprznili‘, tak tu mluvíme staročeštinou - a i nad její úrovní naříkali někteří doboví jazykoví strážci. Škola by měla děti především připravovat na život, ne z nich dělat lingvisty a konzervovat v nich znalost dob dávno minulých,“ míní Škrabal. „Čeština je naštěstí demokratická a decentralizovaná. Jazyku neporučíte, vyhraje to, co lidé skutečně používají,“ dodává Kavka.

Covidoslovník

• Covidět se - [kovidět] uvidět se online, mít videokonferenci (s někým) během koronakrize • Haranténa - nucený pobyt dětí doma po uzavření škol kvůli koronaviru • Prdom - práce z domova • Prdomóda - kombinace pracovního oblečení pro horní část těla (např. košile a sako) a domácího oděvu pro dolní polovinu (např. šortky) nošená při videokonferencích během home officu • Rouškomil - člověk, který nosí roušku i při činnostech, při nichž to není povinné • Zoombík - [zůmbík] uživatel Zoomu • Virobraní - hromadná akce bez roušek • Naroušitel - jedinec pohybující se navzdory opatřením na veřejných místech bez roušky • Roušička - žena šijící roušky • Mateřírouška - rouška ušitá matkou • Nudlobraní - výtěr z nosohltanu jako součást testu na covid-19 • Rychlošpejle - antigenní test na covid-19 • Mimozoomšťan - člověk, který vůbec nezvládá videohovory v rámci práce, školní výuky apod.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.