Různě modifikovaná věta „nejsem automat na podpisy“ patří k základním výrazovým prostředkům každého správného prezidenta. Ve velké oblibě ji měl Miloš Zeman. Pomáhal si s ní například v situacích, kdy ohýbal své ústavní pravomoci k prosazení vlastních zájmů.

A přirovnání k podpisovému stroji už použila i nová hlava státu. To když Petr Pavel kritizoval vládu, že s ním nejednala férově, když mu dala málo času na posouzení penzijní novely.

Teď by oblíbenou frázi o tom, že někdo není automat na podpisy, mohl použít i Senát. Horní komora parlamentu totiž odmítla Pavlova kandidáta na nového ústavního soudce – Pavla Simona z Vrchního soudu. V tajné volbě pro něj hlasovalo jen 23 zákonodárců ze 73 přítomných.

Byl to sice první Pavlův kandidát, který u senátorů neuspěl, ale předchozí nominant Robert Fremr nakonec talár ústavního soudce také neoblékl, byť pro něj hlasoval dostatek členů horní parlamentní komory. Fremr totiž sám rezignoval poté, co na něj vyplavalo několik „škraloupů“, které snižovaly jeho morální kredit – především to, že před listopadem 1989 vynášel rozsudky za nedovolené opuštění republiky.

Prezidentu Pavlovi teď nezbývá než hledat další kandidáty. Ještě letos by měl nominovat dva. Ústavní soud pracuje v oslabeném složení – nyní je soudců čtrnáct z předpokládaných patnácti, přičemž koncem listopadu ještě skončí mandát soudce Radovana Suchánka. Pavel si při výběru musí dát záležet. Už totiž moc dobře ví, že horní komora parlamentu není žádný automat na podpisy.