Konečně. Děti jsou u babičky. Po dvou letech máte s manželkou večer jen pro sebe. Na doporučení známých zamluvíte stůl v restauraci, která je právě „in“. V poklidu jíte a konverzujete s partnerkou.

Najednou se někde na úrovni desky stolu ozve „mňam“ a dětská ruka vám z talíře odebere pořádný kus porce jídla. „Ten se neztratí,“ komentuje od vedlejšího stolu čin nevychovaného caparta jeden z rodičů. O tři vteřiny později začne junior pronikavě řvát, měl smůlu. Jídlo, které šlohnul z talíře, bylo v menu označeno třemi červenými papričkami a pěti vykřičníky.

Podobnou situaci asi zažila většina rodičů. Právě proto, když se naskytne příležitost si od svých ratolestí odpočinout, dávají přednost podnikům, kde je jen malá pravděpodobnost, že se vám nějaký nevychovaný usmrkanec bude bez dovolení hrabat v talíři.

I z toho důvodu je více než pochopitelné, že některé podniky chrání klid svých návštěvníků. Někde vstup dětem přímo zakazují. Jinde nastavují přísná pravidla pro chování dětských zákazníků, třeba jako přednedávnem podnik Marthy’s Kitchen.

Co už není pochopitelné, jsou některé reakce, které takové „opatření“ vyvolalo. Stovky rozhořčených rodičů na sociálních sítích hovoří o diskriminaci. Oni přece mají právo, je demokracie, se svými dětmi navštívit každý podnik, který si vyberou, a jako platící klienti se tam také mohou chovat, jak chtějí.

Blbost, nemohou. Každý majitel restaurace má právo do svého podniku pustit, koho chce, on si vybírá klientelu, na kterou se chce zaměřit. Nic nedokáže zkazit návštěvu restaurace tak jako špatný kuchař a nevychované děti.