Zejména pro mladou a střední generaci je investování velké téma, kterým se chtějí mimo jiné připravit na stáří. Jen ve fondech kolektivního investování měli Češi vloni vloženo přes 938 miliard korun, což bylo meziročně o nevídaných 25 procent více. V čem nejčastěji chybují lidé, kteří si doposud investice řeší sami? Odpovídají odborníci z praxe i akademické sféry.

Jan Kilian, finanční poradce M.S.Quatro

M.S. Quatro

Tito lidé často přehlížejí základní pravidla. Myslí na krátký horizont, jejich investice jsou tak mnohdy jen na půl roku, maximálně rok. Drží si veškerá aktiva na spořicích účtech, REPO fondech nebo na termínovaných vkladech. Věnují se také pouze jednomu typu investic, jen nemovitostem, dluhopisům, nebo akciím. Postrádají tedy diverzifikaci jako základní prvek stabilizace portfolia.

Také neinvestují pravidelně, ale hledají spekulace, jak levně nakoupit, nebo odkládají investování, protože trhy zrovna klesají. Panikaří, když dochází k náhlým propadům, a pak mají tendence vybírat se ztrátou nebo přestanou investovat.

Opakem je pak FOMO (Fear of Missing Out), strach z promarněné příležitosti nákupu něčeho jen zdánlivě výjimečného. Emoce jsou velký nepřítel investování. Někdy víc bojujeme sami se sebou než s trhem.

Jiří Rotschedl, expert na investice, Vysoká škola ekonomická v Praze

Tomáš Novák, Hrot24

Setkal jsem se za svůj život spíše s těmi, kteří spoří, ale neinvestují. Ti, kteří investují, se dopouští nejčastěji chyb spočívajících v tom, že jako nezkušení investoři jdou rovnou do akcií konkrétních firem, což považuji za náročnější disciplínu.

Také velmi často nezohledňují tržní, měnová a jiná rizika. Navíc si neodpovídají na otázky typu: „Kdy peníze budu potřebovat?“, V jaké měně je budu chtít vybrat?“ „Jakou část ze svých úspor jsem ochoten ztratit?“ „Jak velké poklesy aktiv jsem schopen snést?“ a celou řadu dalších. Přitom odpovědi na tyto otázky pomohou pochopit, zda má takový investor jít do rizikových aktiv, či méně rizikových, jak diverzifikovat rizika (místem, měnou, druhém aktiva aj.). Největší „průšvih“ jsou pak podle mého názoru investice do korporátních dluhopisů, které vůbec nedoporučuji pro investory, kteří nejsou kvalifikovaní.

Marek Macura, spolumajitel BO! holding

BO! holding

Je nutné mít investiční plán a strategii. Než začnu investovat, musím si stanovit finanční cíle a odpovědět na 3 otázky: co je mým cílem, kdy chci daný cíl realizovat, kolik chci mít v danou dobu k dispozici. Bez toho klienti často nevědí, proč investují, nemají stanovený investiční horizont a chybí jim investiční plán a strategie. Nejsou emočně připraveni na výkyvy. A největším rizikem začínajícího investora je právě investor sám, přesněji jeho emoce. Často se setkávám s tím, že klienti začnou investovat v době vysokého růstu, a když přijde pokles, tak je vyděsí. Začínající investoři také nedostatečně diverzifikují. Sázím-li na jednoho koně (akcii), zvyšuji rizika spojená s danou akcií a můžu na tom více vydělat, ale i hodně prodělat. Diverzifikace je obzvlášť pro nováčky klíčová a investice do konkrétních akcií je z jejich pohledu spíše spekulací.

Adam Trávník, zakladatel a investiční specialista Friends Forever

Friends Forever

Bohužel se mi již několikrát stalo, že jsem se potkal s lidmi, kteří investovali na vlastní pěst a jako jediná rozhodovací kritéria při výběru investice měli výši slibovaného výnosu a sympatický hlas pána nebo paní na telefonu. Osobně ani nikdy neviděli lidi, kteří je do investic prakticky přemluvili. Dnes jim zbyly jen oči pro pláč. Jeden takový klient se mnou nikdy investici nechtěl řešit, protože mu jinde vždy slíbili 20 až 30 procentní roční zhodnocení. I když jsem ho několikrát upozornil a nabídl mu, ať se mnou konkrétní investice alespoň prokonzultuje, tak na to nebral zřetel a celkově přišel zhruba o sedm milionů, kdy uvěřil lidem, které ani nikdy v životě neviděl. Obzvlášť v dnešní době rozsáhlých podvodů to považuji za velké nebezpečí.