Pandemie koronaviru znamenala pro pořadatele festivalů a letních hudebních akcí bez nadsázky katastrofu. Zažili dvě sezony plné nejistoty, kdy se do poslední chvíle nevědělo, co zrovna v době původně plánovaných termínů konání bude vládou zakázáno a co povoleno. Absolvovali dvě léta bez velkých akcí, maximálně s náhradním, pořádně okleštěným programem. A samozřejmě utrpěli finanční ztráty.

V podstatě všem velkým akcím se ale nakonec podařilo hororovou dobu přežít. Přesto se festivalová scéna mění. Kvůli následkům covidu a také nebývale vysoké inflaci se ani hudebním akcím nevyhnula nutnost výrazně zdražit. Užít si některý z velkých, vícedenních festivalů tak letos znamená obětovat z úspor podstatně více peněz.

Nejde ani tak o to, že se náklady na hudební hrátky blíží cenám za levnější zahraniční dovolenou. Většina fanoušků hudby se svého koníčku nehodlá vzdát ani za tuto cenu. Pořadatelé ale připouštějí, že doby, kdy hudební nadšenci byli schopni objíždět akce skoro každý letní víkend, jsou zřejmě nenávratně pryč.

Covidové prokletí

Kdo loni navštívil některý z letních festivalů, určitě zaznamenal nadšení a úlevu, s nimiž si fanoušci po dvouleté abstinenci užívali poctivou porci hudby. Radost měli samozřejmě i pořadatelé. Ti ale zároveň připouštěli, že dvojnásobný odklad – v letech 2020 a 2021 – pořádně zamával s jejich rozpočty.

„Naše náklady například s pódiem nebo zajištěním zvuku vzrostly oproti roku 2019 skoro o sto procent. Jenže jsme měli spočítaný nějaký rozpočet a prodali jsme spoustu lístků, které zůstaly v platnosti i pro rok 2022. Nebylo jednoduché to ufinancovat,“ vzpomíná pořadatel festivalu extrémní hudby Obscene Extreme Miroslav Urbanec, jemuž nikdo neřekne jinak než přezdívkou Čurby.

Podobné zkušenosti hlásili i další pořadatelé. Sice na jednu stranu ocenili, že drtivá většina fanoušků „své“ promotéry podržela a nechtěla vrátit vstupné za zrušené ročníky, zároveň ale kvůli tomu vznikla v rozpočtech nerovnováha.

Šéf obřího festivalu Rock for People, který navštěvují desítky tisíc lidí, vzpomíná, že loňský ročník, navzdory tomu, že byl vyprodaný, nakonec skončil v minusu. „Ceny za honoráře i služby vyskočily o třicet až padesát procent. My ale měli prodané vstupenky a rozhodně jsme po lidech nemohli chtít ještě další peníze, protože náklady šly rapidně nahoru,“ vysvětluje Michal Thomes.

Prakticky stejné zkušenosti měli i promotéři další oblíbené masové akce, Colours of Ostrava. „Tím, že festival byl z důvodu pandemie dvakrát přesunut, návštěvníci šli loni v létě na festival za ceny platné v roce 2019,“ tvrdí mluvčí festivalu Jiří Sedlák. Jinými slovy: cenu vstupenky odpovídající nové ekonomické realitě loni platila jen ta část fanoušků, která neměla lístky doma z předchozích let. A to nestačilo.

Nejsou lidi. A jsou dražší

Inflace za celý loňský rok v Česku překročila patnáctiprocentní hranici, a i když letos růst cen zpomaluje, asi málokdo mohl čekat, že festivaly nebudou muset opět zdražovat. A to se skutečně děje.

Obzvlášť v rozpočtech největších letních akcí každý procentní bod inflace znamená šestimístné sumy navíc. „Oproti předcovidovému období nám náklady na produkci, techniku, služby i třeba na pracovní sílu vzrostly až o čtyřicet procent, což jsou desítky milionů korun,“ počítá mluvčí Rock for People Anna Vašátková.

Podobná čísla uvádí i další z masových festivalů Mighty Sounds. „K nejvýraznějšímu zdražení došlo už v roce 2022. Náklady nám skokově vzrostly o dvacet procent, týkalo se to hlavně práce lidí, ale i pohonných hmot. Nyní se ceny zvedaly zhruba o deset až patnáct procent. Nejvíce podražil materiál a opět práce lidí,“ konstatuje mluvčí akce Markéta Broumová.

Dalším problémem, na který ale pořadatelé upozorňovali už během pandemie, byly změny na trhu dodavatelů pro festivaly. Část menších firem, dodavatelů techniky a dalších profesionálů z oboru vzdala během dvou let pandemie čekání na lepší časy. Když ty pak přišly, někteří zkušení a schopní lidé už se do branže nevrátili.

„Dá se říci, že vlivem různých proměn na trhu s dodavateli služeb nám některé položky skočily i o padesát procent,“ vysvětluje Markéta Broumová. „Mohykáni“, kteří dokázali přečkat i covid, totiž nyní nemají o zakázky nouzi, takže si mohou říct o větší peníze. Navíc náklady vzrostly pochopitelně i jim. „Bojovali jsme s nedostatkem lidí, protože řada z nich během koronaviru odešla pracovat do jiného oboru, řada dodavatelských firem zanikla nebo se přeorientovala,“ potvrzuje stejnou zkušenost i Jiří Sedlák z Colours of Ostrava.

Vstupenky na dvojnásobku

Vyšší výdaje na zajištění zvuku, světel a dalšího zázemí akce se tedy nutně musely promítnout do ceny vstupenek. Například za lístek na zmiňovaný festival Rock for People dali fanoušci v roce 2019 přímo u brány festivalu 2,4 tisíce korun. Letos opozdilci, kteří propásli výhodnější ceny v předprodeji, zaplatili už bezmála 3,8 tisíce.

Podobně výrazný nárůst se ale konal prakticky všude. Na táborském festivalu Mighty Sounds stálo v předcovidovém roce standardní vstupné přímo na místě 1,9 tisíce, letos u brány museli návštěvníci vytáhnout z peněženky 3,5 tisíce. A třeba metalový Brutal Assault, který v roce 2019 vyprodal všechny vstupenky po 2450 korunách už v předprodeji, letos vyjde v předstihu na 4750 korun.

Jan Němec

Pořadatelé upozorňují, že ne celé navýšení ceny jde na vrub rostoucím nákladům. Roli hraje u většiny velkých akcí také snaha o nalákání prestižnějších kapel a dalších interpretů – jako třeba v případě Rock for People. Navzdory všem rizikům se jeho pořadatelé letos pustili do velkého dobrodružství, když z loňských necelých sto milionů korun navýšili rozpočet skoro na dvojnásobek. Velká část tohoto nárůstu podle Michala Thomese šla na konto zvučnějších jmen hlavních hvězd.

Langoš za dvě stovky

Prudký růst nákladů na tradiční letní oddech při poslechu desítek umělců ale fanoušci nepocítili jen na vstupenkách. Ruku v ruce s nimi šly nahoru také ceny občerstvení nebo souvisejících služeb. Najíst se na festivalu letos (samozřejmě v průměru) znamená vytáhnout z kapsy třeba 180 korun za langoš, dvě stovky za smažené nudle a nebo kolem 250 korun za hamburger.

Zrovna levné není letos ani osvěžení se pivem. Ceny ležáku se toto léto pohybovaly od 65 do 80 korun. Kdo rád něco ostřejšího, zaplatí i 150 korun a více.

Na rozdíl od samotných vstupenek ovšem ne všechny tyto položky ovlivňují přímo pořadatelé. „Náklady stánkařů prakticky ve všem také vzrostly, je tedy jasné, že se to musí promítnout do koncových cen. Ty jsou v režii stánkařů, ale my máme možnost ceny případně lehce korigovat, aby se nedostaly na takovou úroveň, která už bude vrhat špatné světlo na festival,“ vysvětluje Anna Vašátková z týmu pořadatelů Rock for People.

Na Mighty Sounds si zase promotér sám hlídá jen prodej alkoholu. „Jako hlavní organizátor akce máme vliv pouze na cenu nápojů. Ostatní prodejní místa podnajímáme externím prodejcům. Letos jsme měli poprvé cashless systém, který nám umožnil získat informace o obratech těchto prodejců. Měli jsme s nimi dohodu, že dvacet procent z jejich obratu bude cena za podnájem,“ popisuje Markéta Broumová.

Profimedia.cz

Jednou z výjimek je „divoký“ festival Obscene Extreme, kde má veškerý prodej v areálu pod palcem přímo Miroslav Čurby Urbanec. „Bary i občerstvení si organizujeme sami,“ vypráví Urbanec. Důvodem je kromě vyššího výdělku v jeho případě ovšem ještě jedna zvláštnost – Čurby je vegan a své životní filozofii podřizuje i nabídku jídla na svém festivalu. „Prodejem masa bych vydělal spoustu peněz, ale to by bylo absurdní, pro mě jako dlouholetého vegana je to absolutně nedůležité,“ vysvětluje svou filozofii.

I když během festivalu nejspíš nebyla nouze o reptaly, pro něž bylo ne zrovna levné jídlo a pití problém, obecně podle pořadatelů fanoušci reagovali s pochopením. „Podle ankety našich návštěvníků ceny za jídlo a pití nejsou na Rock for People vnímány jako přemrštěné,“ tvrdí Anna Vašátková.

Vedle pochopení si s sebou vzali také dost peněz. „Pokud se návštěvník rozhodne na festival dorazit, většinou si ho chce užít naplno. Proto ve spotřebě návštěvníků nevidíme žádné velké výkyvy oproti minulým rokům. Naopak pozorujeme trend, že lidé jsou ochotnější připlatit si za prémiové služby,“ dodává Vašátková. Příklad? Třeba komfortnější ubytování v „prémiových“ stanech.

Podobnou zkušenost letos udělali pořadatelé Mighty Sounds. „Patříme mezi festivaly s největší útratou na jednoho návštěvníka, pokles se u nás zřejmě neprojevil, ale přesná data máme díky cashless systému letos poprvé,“ říká Markéta Broumová.

Vybíravější fanoušci

I přes všechno porozumění a smíření s ekonomickými příčinami zdražování se ale přece jen už letos drahota projevuje. Pořadatelé se shodují na tom, že doby, kdy mnoho fanoušků celé léto obráželo jednu akci za druhou – za sezonu jich někteří stihli klidně šest i více –, jsou pryč a nic nenasvědčuje tomu, že by se měly vrátit.

Lidé cestující za muzikou jsou kvůli „festivalové inflaci“ jednoduše nuceni si vybrat jen to nejlepší. To povede k posílení velkých akcí se zvučnými jmény; naopak na úbytě patrně postupně zajdou skromnější festivaly sázející na menší hvězdy.

„Vnímáme, že hudební fanoušci letos vybírali jeden až dva festivaly, které jim jejich rozpočet dovolí. Dříve se v průběhu léta zúčastnili více akcí. My jsme to ale na letošní návštěvnosti naštěstí nepocítili. Měli jsme velmi silný lineup a i ten v rozhodování sehrával velkou roli,“ říká Anna Vašátková a dodává, že letos na Rock for People dorazilo zhruba 37 tisíc fanoušků. Naplnit původní plán, tedy vyprodat areál s kapacitou čtyřicet tisíc míst, se tak nepovedlo, byť jen „o chlup“.

Mírně za očekáváním zaostaly také Mighty Sounds. „Když jsme stavěli program právě proběhlého sedmnáctého ročníku, doufali jsme v nárůst návštěvnosti. Ten se nekonal, ale pokles také ne, lidí dorazilo přibližně stejně jako loni,“ tvrdí Markéta Broumová. Zhruba stejně jako loni přijelo lidí také na Obscene Extreme. U dalších velkých akcí si na výsledky ještě musíme počkat.

Zisk? Teprve se uvidí

Festivalová sezona je stále v plném proudu; hned pro několik významných, oblíbených akcí včetně Colours of Ostrava nebo elektronického Let It Roll ostrý test přijde teprve v příštích týdnech. A ani už uskutečněné festivaly ještě nemají kompletně vypořádané účty, aby mohly sdělit, jestli skončily v černých, nebo červených číslech. Hodnocení dopadů festivalové inflace na návštěvnost a ziskovost bude možné až na podzim.

„Nemáme to dopočítané. Od loňského ročníku jsme se posunuli dál, ale prodaných vstupenek jsme potřebovali přece jen víc. Lidé tu však utratili víc peněz než loni, což by nám ekonomiku mělo dorovnat,“ řekl v jednom z rozhovorů Michal Thomes z Rock for People. Podle svých slov ale čeká spíš průměrný výsledek – ani úplný průšvih, ani extra výdělek.

Za úspěšný považuje letošní ročník pořadatel Obscene Extreme. A to navzdory faktu, že se od ostatních tisícových festivalů liší nejen v nabídce veganského jídla, ale i tím, že se vyhýbá sponzorům, kteří bilanci akcí jako Rock for People sice nezachrání, jsou ale vítaným přilepšením.

„Jestli je festival rentabilní? No, je to dobrý, u nás to jde. A to i když nechceme sponzory ani žádnou pomoc od obce nebo od kraje, protože chceme zůstat nezávislí,“ konstatuje Čurby. Bude možné odolávat ekonomickým tlakům i do budoucna? „Když to nepůjde, tak jednoduše raději skončíme,“ uzavírá pořadatel festivalu, na nějž se sjíždějí lidé i kapely z desítek zemí z celého světa.