Evropa za bronzovým štítem

Představme si nepravděpodobnou situaci, že by se na audienci u čínského prezidenta Si Ťin-pchinga objednala delegace jakési zapadlé vesnice v horách Kyrgyzstánu. Namísto uctivého poklonokování by k jednomu z nejmocnějších mužů planety vtrhla tlupa zženštile vyšňořených hulvátů, kteří by bez jakýchkoliv okolků začali vyhrožovat, že jestli se Čína nepřestane navážet do Tibetu, pocítí nepředstavitelný hněv oné vísky.

Si Ťin-pching by byl takovým chováním jistě rozčilen, ale i udiven. Ještě více by však byl udiven, pokud by ona vesnice spolu se svými sousedy za pár let opravdu rozmetala na kusy ambiciózní projekt Hedvábné stezky a zastavila expanzi Číny na západ. O nějakých 150 let později by pak pravnuci těchto mužů v troskách Pekingu zapálili mauzoleum Mao Ce-tunga.

Podobná událost se v dějinách skutečně stala. Těmi podivnými muži v červených pláštích s dlouhými, udržovanými vlasy byli vyslanci starořecké Sparty, tehdy opravdu jen větší vesnice. Jejich protivníkem byl perský král Dareios I., vládce nejmocnější říše světa a „král králů“. Válka, kterou setkání odstartovalo, vyvrcholila bitvami u Thermopyl a Salaminy přesně před 2500 lety. Jejímu výsledku vděčíme za to, že Evropa je dnes Evropou a vyznáváme ideály demokracie, nikoliv zoroastrismu.