Těžba a otevírání nových dolů byly v posledních letech v Evropě tabu. Mnozí zastánci čisté energie či elektromobility se s oblibou tváří, jako by se solární panely nebo větrné turbíny objevily samy od sebe na evropských polích a začaly vyrábět zelenou elektřinu. Obrázky těžebních strojů ukusujících z krajiny jako by byly neslučitelné s evropskou politikou přechodu na čistou, bezemisní ekonomiku.

Skutečnost je ovšem taková, že i pro výrobu fotovoltaických a větrných elektráren, stejně jako třeba baterií do elektromobilů, je zapotřebí obrovský objem surovin včetně vzácných kovů. Ty se na starém kontinentu prakticky netěží a evropské země jsou zcela či do velké míry závislé na jejich dovozu.

Změnit by to měla nová směrnice o těžbě nerostného bohatství, kterou připravuje Evropská komise a chystá se ji oficiálně představit v průběhu tohoto týdne. Server Euractiv do připravované legislativy nahlédl a odhalil, jaké cíle v ní Evropská komise vytyčuje.

Podle uniklého dokumentu eurokomisaři navrhují, aby se do roku 2030 minimálně desetina potřebných strategických surovin těžila přímo v zemích EU. Ještě vyšší cíle stanovuje Komise u zpracování vytěženého nerostného bohatství: na starém kontinentu by se mělo zpracovávat minimálně čtyřicet procent kovů a dalších surovin, které evropský průmysl potřebuje.

Podvolení Číně

Evropská komise v návrhu legislativy napočítala celkem 27 kritických surovin, bez nichž se neobejde průmysl a energetika. Soběstačnost Evropy je u nich tristní.

Podle zprávy Německého institutu pro hospodářský výzkum je EU v současnosti stoprocentně závislá na zahraničních dodavatelích u čtrnácti z nich; u dalších tří kritických surovin je odkázaná na import z 95 procent.

Ještě více alarmující je skutečnost, že Evropa musí dovážet strategické suroviny z „nespolehlivých“ a nedemokratických zemí – především z Číny. Peking má na mnoho z nich prakticky monopol, a EU tak z říše středu dováží například 93 procent hořčíku a 86 procent vzácných kovů, které se používají při výrobě obnovitelných zdrojů energie, počítačů a mobilních telefonů či baterií do elektroaut.

Také s touto nezdravou závislostí se dokument chce popasovat. Aby se předešlo potenciálnímu nedostatku dodávek, chce EU, aby do roku 2030 nebyla závislá na jedné jediné třetí zemi, pokud jde o více než sedmdesát procent dovozu jakékoli strategické suroviny.

Usnadnění těžby

Připravovaná směrnice řeší také cesty, jak se závislosti na dovozu surovin zbavit. Směrnice o kritických surovinách zavádí pro strategické projekty zvláštní režim, který spočívá především ve zjednodušení a větší předvídatelnosti povolování těžby.

V současné době podle serveru Euractiv zabere v evropských zemích získání všech úředních razítek potřebných k otevření nového dolu v průměru až deset let. Nově by se tato doba díky směrnici měla zkrátit na pětinu, tedy maximálně na dva roky.

Tyto strategické projekty získají také dodatečnou finanční podporu. V návrhu nařízení se hodnotí, že „samotné soukromé investice nejsou dostatečné“, a uvádí se, že „efektivní zavádění projektů podél hodnotového řetězce kritických surovin může vyžadovat veřejnou podporu“.