Emco prošlo generační obměnou. V únoru se stal generálním ředitelem Martin Jahoda, otec a zakladatel firmy Zdeněk ale zůstal jedním z jednatelů. Společně chtějí posilovat jak vlastní značku, tak českou distribuci zahraničních potravin, které tvoří důležitou část aktivit rodinné firmy. Jaké jídlo podle nich aktuálně frčí, si můžete přečíst v části rozhovoru pro týdeník Hrot.

Martine, letos vám bude 40. Cítíte se být mileniálem?

Martin: Nejsem si jistý definicí mileniálů, ale myslím si, že na mě nesedí. Mileniály vnímám jako singl lidi, jejichž životní styl je hodně svobodný. To v mé situace se čtyřmi dětmi úplně nejde. Kafe, graffiti a avokádový toust se mě netýkají.

Ptám se kvůli tomu, že mileniálové prý nemají snídaňové cereálie rádi. Je to pravda?

Martin: Je pravda, že co se týče jídla, jsou daleko náročnější než ostatní. Důležitá je pro ně například estetická stránka. Mileniálové jsou třeba typickými spotřebiteli našich ovesných vloček, které si sami upraví, ozdobí a dosladí tím, co považují za správné. Nejsou to spotřebitelé kukuřičných lupínků, v našem portfoliu si však vyberou.

Není to tedy tak, že by Emco mělo problém s nastupující generací spotřebitelů?

Zdeněk: Dokud budou existovat rodiny, tak budeme mít zákazníky. Právě rodiny jsou naše hlavní cílová skupina.

Je důvodem jednoduchost přípravy a ranní kvap v domácnostech, kdy není moc času na chystání složitých snídaní?

Zdeněk: Jednou z největších výhod cereálií je právě rychlost přípravy. Tou druhou je zdraví.

Martin: Třeba zmiňování mileniálové jsou extrémně kritičtí vůči některým nutričním parametrům. Cukr je jedním z nich. Naši velkou výhodou je, že se nám podařilo najít náhražku cukru. Používáme sirup z čekanky, který je nutričně výborný. Dneska už máme tři výrobky, které určitě každý mileniál hrdě vyfotí na svůj instagram. Tyto produkty zaznamenávají obrovský boom.

Přiznávám, že o sirupu z čekanky jsem ještě neslyšel. Jak jste se k němu dostali?

Martin: Kromě značky Emco vyrábíme i pro privátní značky na export. Ne do řetězců, ale do různých jiných značek. A před pár lety za námi přišla jedna dánská firma s požadavkem na sušenky bez cukru. V Dánsku prý na to mají oblíbenou surovinu, kterou byl právě sirup z kořene čekanky. Vyrobili jsme jim tedy sušenky a díky tomu jsme se naučili sirup používat. Dále jsme s ním experimentovali a zjistili, že je využitelný i pro müsli.

A prodeje pořád rostou?

Martin: Ano. Zajímavé přitom je, že náš vůbec nejprodávanější výrobek je pravým opakem. Nejlépe se prodává čokoládové müsli.

Podobných „zdravých“ trendů se v posledních letech objevilo hodně. Některé přetrvávají, jiné upadají. Jak to vnímáte v Emcu?

Martin: Sledovat různé trendy a správně se mezi nimi pohybovat je jedna z našich největších rolí. Je jich opravdu spoustu, některé jsou krátkodobé, některé dlouhodobé, jiné jsou výrobně hrozně obtížné. Třeba výroba bez lepku je oddělená od ostatní produkce, suroviny se nemohou míchat, lidi se nemohou míchat, to je složité byznysové rozhodnutí.

Zdeněk: Podobně je na tom bio. To se také musí vyrábět zvlášť. Jsme schopni vyrobit cokoliv, musíme ale vědět, co lidi chtějí. V Americe jsme se kdysi dostali do Wallmartu díky bezlepkovým tyčinkám. Pořád máme asi deset bezlepkových výrobků, ale bezlepkovost buď stagnuje, nebo klesá. Biomüsli jsme začali vyrábět před deseti lety. Po roce nebo dvou jsme to museli zastavit, protože nebyl odbyt. Dnes naopak všude v Evropě enormně posiluje, i když v Česku spíš přešlapuje nebo roste jen mírně.

Zrovna nedávno zveřejnilo ministerstvo zemědělství nová čísla pro biopotraviny s poměrně výrazným nárůstem.

Zdeněk: Ano, ale ze strašně malého základu.

Martin: Celkem jsme si vytipovali sedm trendů, které považujeme za důležité. Máme tedy část portfolia, která je bezlepková, část proteinovou, používáme také superfood (některé populární potraviny s údajným velmi příznivým účinkem na zdraví, např. borůvky, chia semínka, avokádo, quinoa; pozn. red.). Hlavní trend, který bude udržitelný a nebude jako třeba paleo, které rychle vystřelilo a zase spadlo, však bude rostlinná strava a náhrada živočišných produktů.

Opravdu? Tyto produkty jsou dost drahé a lze očekávat, že v následujících letech bude mít mnoho zákazníků hluboko do kapsy.

Zdeněk: Pokud srovnáváme třeba burger masový s rostlinným, tak rostlinný není zase o moc dražší. Já sám jsem začal více konzumovat rostlinné potraviny a dneska si většinou v restauraci objednávám vegetariánský pokrm.

Sám přitom máte s vegetariánským sortimentem poměrně čerstvou negativní zkušenost. Síť restaurací Vegg-Go jste poslal do insolvence. Jak to jde dohromady?

Zdeněk: To bylo moje osobní podnikání, které nesouviselo s Emcem. Připojil jsem se financováním, a když jsem později viděl, že se situace nevyvíjí dobře, tak jsem před dvěma lety převzal odpovědnost. Zadluženost, která se s firmou táhla, byla ale veliká. Pak přišel koronavirus a bylo jasné, že by to znamenalo jenom další investice z mé strany. Rozhodl jsem se tedy nepokračovat a navrhl firmu do insolvence. Značku se však podařilo prodat a bude pokračovat dál.

Můžete nastínit, kolik jste prodělal?

Zdeněk: To raději ne, ale je to hodně.

Pád Vegg-Go tedy nesouvisí s tím, že by nebyla poptávka po bezmasém jídle, a pandemie byla jen poslední ranou?

Zdeněk: Přesně tak, to byla poslední kapka. Těch problémů byla řada. V Emcu určitě chceme rozšiřovat naše aktivity v oblasti rostlinných výrobků.

Je to i důvod, proč mezi zahraničními značkami, které distribuujete v Česku, máte rostlinné mléko Alpro a sýry Violife?

Zdeněk: Alpro už bohužel nemáme. Firmu od původních vlastníků koupilo Danone, které si ho dnes distribuuje samo a naše práce za deset let je v čudu. Ale začali jsme místo toho distribuovat značku Joya.

Budete mít i nějaké další nové produkty z tohoto segmentu, ať už vlastní výroby, nebo distribuci zahraničních značek v Česku?

Martin: Řeknu jeden příklad. Před lety jsme viděli, že roste proteinový segment, a řekli si, že u toho nesmíme chybět. Jako zdroj proteinů se obvykle používá syrovátková bílkovina, na které jsou postavené všechny proteinové tyčinky. Zaměřili jsme se proto na to a zjistili, že v Americe rostou rostlinné zdroje proteinů, jako je hrách, sója, čočka, zkrátka luštěniny. Šli jsme proto tímto směrem a dneska už máme proteinové výrobky rostlinného původu, na kterých budeme používat světové logo Vegan. Budeme tedy přijatelní i pro tuto komunitu. Druhou oblastí je náš import. Už jsme zmínili značku Joya jako alternativu mléka a Violife jako alternativu sýrů, těch segmentů je ale spousta a přemýšlíme, které další kategorie budou zajímavé.

Jaké jsou další z trendů, které sledujete a ještě jste je nezmínili?

Martin: Ještě bych zmínil palmový olej. Všechny produkty s výjimkou jediného už máme bez palmového tuku. To je v kategorii müsli opravdová specialita, protože abyste vyrobil hrudku müsli, potřebuje tři věci: vločku, cukr a tuk. Vločky máme, vlastníme jeden ze dvou ovesných mlýnů v Česku. Pak použijeme cukr nebo nově právě vlákninu a jako tuk místo palmového oleje používáme český řepkový olej.

Zdeněk: Dodnes si pamatuji to rozhodnutí, protože řepkový olej je dražší než palmový. Seděl jsem na poradě s vývojem, řekl jsem, že půjdeme tímto směrem. Oni odvětili, kolik to bude stát?

Martin: Bylo to hrozně těžké i kvůli riziku, že pokud zvolíte špatný tuk, tak bude nestabilní a za půl roku začne žluknout. To ovšem zjistíte jenom tak, že uděláte vzorky, necháte je rok být a každý měsíc ochutnáváte. Teprve pokud je na konci vše v pořádku, tak do toho můžete jít.

Jak se Emco popralo s koronavirem, kdy se podle nich zotaví ekonomika nebo jaké plodiny je v Česku zoufalý nedostatek, zjistíte v tištěném vydání, které vychází v pondělí 18. května. Týdeník Hrot si můžete předplatit ZDE.

Jan Brož