Příchod odvážného nového hráče snižuje ceny pro spotřebitele, ale hrozí také snížením rentability pro starousedlíky. Takže se nedivte, že o jeho přítomnost nestojí a udělají všechno proto, aby nepřišel. Než liška v kurníku, to raději cenová regulace a kontinuální oblbování úředníků a politiků. To není specifická charakteristika mobilních operátorů, kteří u nás právě hrají o licence na nové 5G sítě, ale mnohokrát na tvrdých datech empiricky potvrzené chování oligopolu v jakémkoli oboru, do kterého není snadné vstoupit. 

Zároveň je potřeba poměřovat potřebu investic do nových technologií, neboť vysoká kapitálová intenzita vyžaduje, aby byl vytvořen dostatek prostředků na jejich splácení, plus samozřejmě přiměřený zisk. Kdo chce vysoký standard pokrytí i v řídce obydlených oblastech (což vlády typicky chtějí), musí vnímat i tento argument, neboť proti dodatečným nákladům na síťovou infrastrukturu nejdou stejně rychle stoupající výnosy. 

Řešit se to dá sdílením nákladů a jejich rozpouštěním v cenách a z hlediska nastavení soutěže to není nepřekonatelný problém. Třeba Chile si dokázalo s tímto poradit i na fixních linkách už před desítkami let tím, že na připojení odlehlých oblastí vypsalo holandskou dražbu na subvence. Vyhrál ten, kdo chtěl nejmíň. 

Lepší a levnější

Nositelem cenové soutěže a nových služeb zahrnovaných do balíčku bývá většinou vyzývatel. Děje se tak z jednoho prostého ekonomického důvodu: jakýkoli nový konkurent musí tržní podíl sebrat stávajícím hráčům, čehož zpravidla nelze dosáhnout jinak než velmi agresivní cenovou nabídkou nebo výrazně lepším produktem či službou. Běžné jsou kombinace obojího. Efekt konkurence v podobě snížení ceny o desítky procent není nic neslýchaného, u mobilních operátorů se efekt nového hráče projevil zejména v případě příchodu toho čtvrtého a samozřejmě i každého dalšího, přičemž empirické důkazy najdete ve všech zemích, kde se tak stalo.

Miroslav Zámečník

„Barbarští nájezdníci“ někdy narážejí u starousedlíků na agresivní reakci v podobě přechodu na tvorbu cen založenou na mezních nákladech. Výnosy nejsou schopny pokrýt veškeré náklady a hraje se o čas a o to, kdo dřív vykrvácí. Vyzývatel bývá nebezpečný, když má za zády nejen hodně odhodlání a sází na dobrou nabídku i novou technologii, ale může se opřít i o cash flow z jiných byznysů, které mu dovolí „strategickou diverzifikační investici“ křížově subvencovat. Někdy to vyjde spektakulárně.

Příkladem je indické Jio

Bitvu o tržní podíl v telekomunikacích brzy nejlidnatější země na světě rozpoutal ve velkém stylu indický dolarový miliardář Mukeš Ambani, který ovládá původně převážně textilní a potom petrochemický koncern Reliance Industries (RIL). Dnes díky opravdu mimořádně odvážné sázce na mobily a internet vlastní největší indickou firmu z hlediska tržeb, exportu i tržní kapitalizace (přes 150 miliard dolarů). Nový mobilní operátor Jio (čte se jako Džíjo) zahájil komerční provoz ve 4G síti v září 2016 čím jiným, než sázkou na ceny a zpřístupnění mobilních dat stovkám milionů lidí, kteří si je do té doby nemohli dovolit. 

Za první měsíc měl 16 milionů předplatitelů, za tři měsíce 83 a za tři roky po spuštění se stal indickou jedničkou v počtu klientů (380 milionů) i v tržbách (31,7 procenta). Dnes je na 400 milionech a podle poradenské společnosti Bernstein by měl dál růst – ve finančním roce 2025 na 569 milionů klientů a podíl v obratu 48 procent. Ten příběh je ovšem větší.

Miroslav Zámečník

Indie je velmi těžký trh, a tak i prvoligoví světoví hráči dávají přednost nalezení lokálního partnera, který se umí na domácím i mezinárodním hřišti pohybovat, mluví stejným jazykem a už něco velkého předvedl. Mukeš Ambani se nenarodil se stříbrnou lžičkou v puse, ale do rodiny obchodníčka, který se vrátil do Indie z Adenu (dnešní Jemen, tehdy britská kolonie) koncem 50. let chudý jako kostelní myš.

V Ambanim investoři našli přesně to, co hledají: člověka, který má nesporný talent a kontakty a nechybí mu odvaha (řídil výstavbu největšího petrochemického komplexu, když mu bylo pouhých čtyřiadvacet let a otec jej narychlo stáhl ze studií MBA na kalifornském Stanfordu). V Jio Platform pak našli celý ekosystém, který se dost podobá čínské Alibabě Jacka Maa. Od mobilního operátora, zábavy včetně původního obsahu (radši nevidět), platebního systému přes e-healthové aplikace až po e-tržiště, zapojující do nové doby i malé kamenné obchody. 

Facebook i Google

Letos v dubnu vstoupil do Jio Platformu kapitálově Zuckerbergův Facebook, když dostal desetiprocentní podíl za 5,7 miliardy dolarů. Ohlášení investice Googlu za stejných cenových podmínek za 4,5 miliardy dolarů (7,7 procenta) si nechal Ambani na valnou hromadu minulý týden (15. července). Dohromady nabral do platformy za čtyři měsíce investory za 20,2 miliardy dolarů; získali třetinu akcií. Pro srovnání: všechny indické startupy dohromady získaly za celý loňský rok investice za 14,5 miliardy dolarů.

Celý konglomerát RIL, který dříve dlužil, kam se podíval, dokázal Ambani očistit od finanční zátěže. Cena akcií je na historickém rekordu a nekopíruje vývoj na trzích ropy – což je potvrzením toho, že superodvážná diverzifikace od petrochemie k e-commerce, internetu a mobilním aplikacím byla úspěšná. 

Mukeš Ambani se stal šestým nejbohatším člověkem na planetě a nejbohatším v Asii (hodnota jeho čistého majetku překračuje 72 miliard dolarů). Jak říká: „Data jsou ropou dneška, ale na rozdíl od ní je nemusíme dovážet.“ Něco o tom ví. Jeho otec Dhirubhai, který v mládí neměl nic a zemřel jako miliardář, byl proslulý odvahou jít do neuvěřitelného podnikatelského rizika, ale zároveň opravdu rozuměl penězům. Holt geny.