Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Argentinský „řezník“ Milei radí Muskovi: státní zaměstnance vyhazuj ve velkém

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Celý článek
0

Znepokojení v Pekingu: Číně se nelíbí Putinovo strašení jadernými zbraněmi a nová ruská doktrína

Nejsilnější spojenec Ruska v probíhajícím konfliktu na Ukrajině není nadšen ze změny jaderné doktríny, kterou podepsal Putin. Rusku nová strategie umožňuje použít jaderné zbraně i proti Ukrajině, která žádné nemá.

Nejsilnější spojenec Ruska v probíhajícím konfliktu na Ukrajině není nadšen ze změny jaderné doktríny, kterou podepsal Putin. Rusku nová strategie umožňuje použít jaderné zbraně i proti Ukrajině, která žádné nemá.

Celý článek
0

Děkujeme, že nečerpáte

Vláda udělala chybu, když nastavila příliš složité programy pomoci pro podnikatele. Ale je to vlastně dobře.

Vládní programy Covid Plus a Covid III určené na pomoc exportérům, respektive velkým firmám do 500 zaměstnanců, slušně pokulhávají. Není ale od věci udržet na uzdě počáteční naštvání z toho, že je vláda špatně nadefinovala, dvakrát se nadechnout a Babišovu kabinetu poděkovat.

Nejprve trochu suchých čísel: za první dva měsíce plného provozu programu Covid III, od začátku června do konce července, z něj firmy reálně čerpaly prostředky v objemu 3,83 miliardy korun, schváleno bylo za 5,3, tedy také žádný boom. Vláda do programu, který firmám ručí za úvěry v bankách, vložila 150 miliard korun a slibuje až 500miliardový efekt. 

V Covid Plus pak může být až 142 státních miliard, ale státní exportní garanční pojišťovna EGAP dostala jen zatím jen čtyři miliardy. Pokud bude potřeba, vláda prý EGAPu přisype. A tiše přitom věří, že potřeba nebude. Možná si i mne ruce, když vidí, že exportéři mají schválených ke konci července asi 1,25 miliardy.

Ano, pro podnikatele to není dobrá zpráva. Stěžují si na vyřazování ze seznamů – na řadu výjimek, které je diskvalifikují, na zdlouhavý proces posuzování a schvalování, který může být v důsledku delší než poslední dny jejich byznysového života.

Napadlo někoho, že vláda možná tohle všechno dělá schválně? Že na jednu stranu chtěla ukázat bohorovnou štědrost, ale na druhé se lekla obrovských dluhů, které to může přinést? 

Státní rozpočet může mít letos schodek 500 miliard korun, příští rok pak 250 miliard. Jsou to ale čísla v podstatě vycucaná z prstu. Mohou se měnit v závislosti na tom, jak velký bude mít Česko koronavirový účet. Jeho zásadní položkou je právě pomoc firmám. A pokud na ni nedosáhnou, státní rozpočet nezahučí do propasti. Premiér Andrej Babiš s ministryní Alenou Schillerovou budou vypadat jako rozumní ekonomové a navíc štědří podporovatelé podniků. Těch, kdo z vlastní zkušenosti uvidí do střev oné velké blamáže, bude vždycky méně než voličů stran vládního kabinetu. 

Sázka na risk je jen ta, že ekonomika odnese ránu z druhé strany, až firmy zabalí krám. Ale A. B., jak víme, je přesvědčen, že jsou stejně všichni podvodníci, kteří chtějí stát jen okrást a ve skutečnosti se jim nevede tak špatně. Takže věří, že podnikatelé si i bez státu nějak pomohou.

Ano, pomohou, ale za jakou cenu? Sáhnou do svých rezerv, omezí investice, inovace. A to je přesně ta největší chyba. Na druhou stranu ale stejná chyba jako rozhazovat jim peníze bezúčelně z letadla. Všechny rozumné státy v čele s Německem vzaly koronakrizi a nutné investice jako impulz ke změně ekonomiky. Peníze posílají na vědu a výzkum, robotizaci, průmysl 4.0, vývoj kvantových počítačů. Když už musejí utrácet, tak za to, aby vyráběly chytřeji, levněji a bez závislosti na zemích, jako je Čína. V tomhle Česko se svými kupeckými počty o rozpočtu neuvěřitelně zaspává.