Volání po dalších a dalších sankcích vůči Rusku neslábne a volání po zastavení dovozu ruských energií je čím dál silnější. Ale upřímně řečeno není namístě. A nejde zdaleka jen o to, že by nás to bolelo stejně jako Rusy. Ale o to, že ani odstřižení těch mamutích rour by Putinovy tanky okamžitě a hned nezastavilo.
Ekonomické sankce nejsou bomba, po jejímž odpálení soupeř rezignovaně složí zbraně. Jejich efekt nabíhá postupně, ale důsledky pak mají mnohaletou setrvačnost. Ve světových konfliktech jsou uplatňovány už po staletí, a tudíž bychom o nich něco vědět měli. Rozsah toho, co padlo aktuálně na Rusko, je však nebývalý a dopady budou obří a evidentně dlouhodobé. A fungovat určitě budou.
Bezzubé kousnutí
Často se opakuje mediální klišé o bezzubosti sankcí zavedených vůči Rusku po jeho okupaci Krymu. Když se ale podíváme na realitu, uvidíme, že ta údajně bezzubá dáseň dovedla kousnout docela bolestivě. Ruská ekonomika totiž zažila od počátku století dlouhé růstové období, kdy mezi lety 2000 a 2012 HDP Ruska na obyvatele vzrostl z necelých dvou tisíc dolarů na více než patnáct tisíc. Po krymské krizi následoval docela bolestivý pád o více než třetinu, na necelých devět tisíc dolarů, a ještě v roce 2020 připadlo na ruskou hlavu jen něco přes deset tisíc dolarů vytvořeného bohatství, takže dopad krymských sankcí dosud nedorovnali.
Ve srovnání se současnou salvou to přitom bylo fakt spíše kočkování. Zmrazení devizových rezerv, omezení mezinárodního platebního styku a stažení prakticky veškerého zahraničního kapitálu ze země je šlupka, se kterou by se na planetě vyrovnala asi jen Severní Korea, protože to je faktická realita, v níž žije už po desetiletí, a obyvatelstvo si zvyklo, že občas umírá hlady.
Zatím vidíme, že rubl se zhroutil a jeho hodnota vůči dolaru je po týdnu poloviční, a zdaleka není konec. Do cen v obchodech se to teprve začíná promítat u dováženého zboží a to domácí bude následovat. Inflace exploduje během dvou tří měsíců.
Nepomůže nic
Zavřené fabriky znamenají lidi na dlažbě. Jen Škodovka jich na ni pošle patnáct tisíc a podobných fabrik, menších i větších, jsou tam stovky, možná tisíce. Nahradit to domácí výrobou nebude možné, protože to vyžaduje investice, které nelze v období, kdy centrální banka má pro stabilizaci měny jen úrokové sazby, ani střednědobě uskutečnit. Znárodnění zahraničních fabrik nepomůže, protože jsou schopny vyrábět většinou jen s podstatným dovozem surovin a polotovarů, které zjevně střednědobě nebudou dostupné.
Zahraniční investice se přitom jen tak nevrátí, protože investoři velmi citlivě vnímají, že Putinem prosazovaná představa geopolitického uspořádání stáhla kolem Ruska železnou oponu a ta se bez pramálo pravděpodobné výměny politické garnitury nezvedne.
Do určité míry mohou pomáhat Číňané, ale budou hodně přemýšlet o tom, zda se jim to vyplatí. Bipolární svět se jim bude asi líbit více než tripolární. A kromě toho, Vladivostok byl také svého času čínským územím.
