Předvolební zprávy z ekonomiky nejsou zrovna radostné a slibují, že vrásky v příštích měsících přibudou. Průmysl viditelně zpomalil a stavebnictví roste jen velmi skromně. Jako by postcovidové oživení rychle uvadalo. Meziroční pokles produkce o 1,4 procenta fakt nevypadá dobře.

Průmysl je zasažen zejména skrze pro Česko klíčové automobilky, které stále čekají na nedostatkové čipy. V Mladé Boleslavi si protáhli dovolené, což vidíme zřetelně na číslech, ale horší je, že se situace zřejmě jen stává stále bez nadějnější, protože odboráři minulý týden už řešili opětovné zastavení výroby a ponechání lidí doma za osmdesát procent platu. Takže na nějaký krátkodobý výpadek to nevypadá. Přitom zakázky rostou vytrvale dál a i ta auta by se prodávala dobře, přestože masivně podražila.

Chybějí Ukrajinci

Ve stavebnictví zatím čipy moc nepotřebují, a tak se staví, ale pomalu a málo a zdaleka nejen kvůli nedostatku materiálu či tradičně nefunkčnímu stavebnímu řízení. Úřady vydaly meziročně o 7,6 procenta více stavebních povolení a jejich hodnota vzrostla o více než třicet procent. Bytů se v srpnu zahájilo dokonce o čtyřicet procent více. Typické je ale to, že počet zaměstnanců ve stavebnictví poklesl o 1,1 procenta a mzdy vzrostly skoro o osm procent. Ukrajinci a další zahraniční stavební dělníci prostě chybějí. Takže je rozestavěno, ale stavět se bude zjevně pomaleji a dráže.

Představy, že jsme covidovou krizi již zvládli a nyní z ní hladce vyplouváme, tak berou zasvé. Akcelerující inflace může být podle všeho doprovázena hodně netypicky zpomalováním hospodářského růstu. A to přinejmenším dočasně. V případě čipů a dalších materiálů a polotovarů, které váznou třeba na lodích a v přístavech, zřejmě nemusí trvat věčně.

Horší to nejspíš bude s cenami energií, které nyní vyvolávají paniku spotřebitelů, ale také zastavují průmyslové provozy. Odskákaly to chemičky v Británii a na řadu už minulý týden přišel i klenot Agrofertu SKW Piesteritz, když musel kvůli cenám plynu snížit produkci amoniaku. A vlna se docela dobře může valit energeticky náročnými obory, jako je chemie, i dál.

Situace v rukou Evropské komise

Docela dobře by to mohlo skončit hodně nepříjemnou a nejhůře léčitelnou hospodářskou chorobou, které se říká stagflace neboli recese doprovázená rychlým růstem cen. Naposledy její vlnu zažila světová ekonomika v sedmdesátých letech minulého století a nastartovala ji shodou okolností také energetická krize v podobě ropného šoku po jomkipurské válce.

Tenkrát byl viníkem kartel OPEC, nyní má situaci v rukou Evropská komise se svým Green Dealem.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.