Československo ale setrvávalo v mrtvolném klidu. Žádná revoluční nálada – jako v okolních zemích – v Čechách nepanovala. Češi byli poslušní a zřejmě se domnívali, že se mají relativně dobře. Antonín Novotný, který vedl KSČ od odvolání Slánského, neměl zájem provádět nějaké změny, ani připomínat zločiny stalinismu. Horlivost českých komunistů byla tak velká, že při návštěvě Moskvy v létě 1953 bylo vedení KSČ dokonce pokáráno za dosavadní hospodářskou politiku, zejména za přílišné investice do těžkého průmyslu a mechanické združstevňování. Dá se tedy říci, že naši komunisté byli jsme papežštější než sám papež.

Až po období určitého tápání začala velice opatrná destalinizace. Spisovatelé začali kritizovat umlčování svých kolegů, probudili se i studenti. Ta pravá chruščovovská euforie ovšem nastala až s vážnými ekonomickými problémy třetí pětiletky na počátku 60. let, kdy došlo k poklesu národního důchodu o jednotky procent, na což Novotný reagoval politickou čistkou ve straně, kulturním uvolněním a přípravou technokratické reformy. Pohyb se společnosti začal pomalu směřovat k celkovému uvolnění 60. let, které bylo i u nás ovlivněno atmosférou kulturní a společenské revolty především mladých lidí.

Kompletní audio a videoverzi naleznete ZDE