Český zpomalený film

Pomáhat firmám překlenout krizi chtějí a budou všechny státy a ten český nevychází z mezinárodního srovnání vůbec zle. Při bližším pohledu se však vynořují rozdíly. Proto jsme se rozhodli porovnat české úsilí s nejbližší sousedy – s Německem a Rakouskem.

Dědicové „Kakánie“

Rozdíly se objeví hned, jak proniknete pod povrch. Rakušané jsou velkorysí zejména v rychlých odkladech plateb daní: odkládá se nejen příjmová daň pro fyzické a právnické osoby (do konce roku), ale i sociální pojištění (o tři měsíce) a stejně jako v Česku i splátky dluhů pro domácnosti a malé a střední podniky. Rychle zavedli také program stoprocentních záruk pro malé podniky – a protože jsou pro banky bez rizika (byť musejí prověřovat účel a finanční kondici před koronavirem), půjčují je rychle a levně. Dohromady mají Rakušané celkový ohlášený program v poměru k HDP zhruba poloviční než Češi. My ovšem spoléháme hlavně na záruky bankovních úvěrů, které představují zhruba dvě třetiny celkového finančního objemu ohlášených protikrizových programů. Na to, že jsme byli tak dlouho v jedné monarchii, postupujeme hodně odlišně. A skutečným dědicem byrokratické „Kakánie“ se zdá být Praha, ne Vídeň.

Na Německo ovšem nikdo nemá. Nejsilnější ekonomika Evropy evidentně vsadila na to, že z krize nejlépe vyjdou státy, které teď fakt nebudou šetřit. Jestliže ještě před půlrokem se v Berlíně vedly debaty o tom, jestli se budou v zájmu stimulace přechodu na uhlíkovou neutralitu rozpouštět přebytky, dnes se stavidla otevřela tak, že v celkovém objemu prostředků vynaložených na udržení ekonomické aktivity je německý impulz zhruba stejně velký jako ten, na který se poskládá celý zbytek Unie dohromady.