Pandemie čínské chřipky zesílila volání po větší soběstačnosti jednotlivých zemí. V Česku se to v extrémní míře projevilo v potravinách odhlasováním povinných kvót na tuzemské jídlo. Zákon prosadily hlasy poslanců hnutí ANO, údajně proti vůli premiéra Andreje Babiše. V kontrastu s tím Babišův kabinet významně polevil ve snahách nespoléhat se na ostatní státy v energetice. V některých případech to může dávat smysl, ale v jiných jde o riskantní lajdáctví.

I tak lze číst materiál z dílny ministerstva průmyslu a obchodu nazvaný úředním newspeakem Vyhodnocování naplňování státní energetické koncepce. Na ten jako první upozornil server Hlidacipes.org a týdeník Hrot jej má v kompletním znění k dispozici. Platná Aktualizace státní energetické koncepce (ASEK), tedy jakýsi jízdní řád pro celý sektor, platí necelých šest let. Kvůli překotnému vývoji a celoevropskému zintenzivnění boje proti změnám klimatu jde však dnes už spíše o příručku pro historiky než o strategický dokument. Už zhruba před dvěma lety se proto začalo mluvit o další aktualizaci a nejnovější materiál ministerstva má sloužit jako východisko pro její vypracování.

Komise peskuje Česko za ropu

Vedle četných úkolů, které se podle resortu podařilo naplnit, přiznávají úředníci i jisté resty. Mezi ně patří nedostatečné nouzové zásoby ropy a ropných produktů pro případ krize. Namísto povinných 90 dnů stanovených evropskou směrnicí skladuje Česko ropy méně.

Nejde o nový problém. „Směrnici EU přestala Česká republika plnit v roce 2017, kdy naše zásoby klesly na 87 dní. V důsledku rostoucí ekonomiky, a tím i rostoucího dovozu pohonných hmot kleslo toto číslo v následujících letech až na současných 83 dní,“ říká předseda Správy státních hmotných rezerv (SSHR) Pavel Švagr.

Jan Brož

Nejde tedy o to, že by se zásoby strategické suroviny snížily, Česko naopak spotřebovává pohonných hmot více, a potřebuje tedy i vyšší zásoby. Problém začala řešit ještě vláda Bohuslava Sobotky. SSHR tehdy navrhla dokoupit 80 tisíc tun takzvané sladké ropy, nebo 50 tisíc metrů krychlových nafty a 26 tisíc metrů krychlových benzinu. Návrh tehdy zablokovali ministři za ANO a následná Babišova vláda už problém ignorovala. „SSHR situaci stále sleduje a opakovaně podnikala kroky k navýšení nouzových zásob ropy a ropných produktů. Další postup je na strategickém rozhodnutí vlády,“ říká Švagr.

Situace eskalovala loni v prosinci, kdy Evropská komise odstartovala kvůli nedostatečným zásobám ropy proti Česku řízení pro neplnění povinností. Česko není samo, stejnou záležitost vytýká Brusel i Rumunsku a Bulharsku. Podle ministerstva průmyslu a obchodu Česko na výtky Komise během dvouměsíční lhůty zareagovalo a vysvětlilo důvody, proč je v nouzových zásobách méně ropy, než by mělo. „A také, proč v brzké době očekáváme, že přepočet na počet dnů průměrného denního čistého dovozu v průběhu letošního roku opět vzroste,“ dodal bez dalších podrobností David Hluštík z odboru komunikace ministerstva.

Dluh z Topolánkovy éry

Nevyřešená zůstává také otázka strategických zásob jaderného paliva. To v nouzových rezervách státu aktuálně není, jeho zahrnutím do hmotných rezerv se však zabývala už v roce 2008 vláda Mirka Topolánka. Tehdy odsouhlasená analýza ovšem dodnes nevznikla, přestože otázku před rokem znovu vznesl ministr Karel Havlíček.

Dvojšéf resortů průmyslu a dopravy mluvil o přípravě nové koncepce řízení, práce a nakládání se státními hmotnými rezervami, která měla být hotová do loňského března. Podle Havlíčka by se součástí hmotných rezerv mělo stát vedle některých vzácných kovů, jako jsou tantal nebo lithium, právě jaderné palivo.

Pak však přišel koronavirus, a zda nějaká koncepce začala vznikat, jestli se na ní stále pracuje, nebo je plán úplně u ledu, není vzhledem k nekomunikaci ministerstva průmyslu jasné. Podle Švagra vše spíš směřuje k tomu, že za zásoby jaderného paliva zůstane zodpovědný přímo ČEZ.

„Zásoba paliva se vytváří pro každý blok zvlášť. Pro první ze čtyř bloků v Dukovanech máme zásobu až na čtyři roky provozu dopředu. U ostatních déle než na tři roky. V případě temelínských bloků je zásoba na zhruba 2,5 roku,“ říká mluvčí společnosti Ladislav Kříž. Podle něj to poskytuje dostatek prostoru pro to, aby v případě krize odstartovala jednání s novým dodavatelem.

Levnější elektřina z dovozu

Jak u ropy, tak u paliva jde nicméně o pojistku pro případ krize. Česko se nikdy nestane v těžbě ropy samozásobitelem a navzdory některým historickým snahám ani nejspíš nebude vyrábět jaderné palivo. Určitá závislost na ne vždy spolehlivých partnerech bude trvalá. To je rozdíl oproti letité mantře českých vlád o nutnosti vyrábět více elektřiny, než Česko dokáže spotřebovat.

V tomto směru nyní začíná zřejmě docházet k opatrnému obratu. Už v ASEK se objevila zmínka o snaze snížit exportní bilanci na úroveň plus minus deset procent. Aktuální dokument poprvé zpochybňuje vývoz elektřiny z ekonomického hlediska.

Rozvíjející se propojení přenosových soustav, stejně jako trhů s energiemi vede k tomu, že elektřinu lze nezřídka nakoupit jinde levněji než v Česku. Třeba podle německého regulátora Bundesnetzagentur stála v roce 2019 megawatthodina v Česku v průměru 40,18 eura, na společném německo-lucemburském trhu to bylo 37,67 eura. Loni to bylo 33,56 eura v Česku oproti 30,47 eura za západní hranicí.

Podle analýzy projektu Česko v datech proto například v prvním kvartále loňského roku vzrostl import elektřiny do Česka o 33 procent a v druhém o 23 procent. Důvodem byl pokles ekonomické aktivity v Evropě v průběhu března a dubna kvůli opatření proti šíření koronaviru, kdy byl na trhu nadbytek elektřiny za nízké ceny.

„V důsledku vyššího podílu intermitentních zdrojů, ale také dále pokračující integrace trhů však bude pravděpodobně docházet k častým změnám mezi dovozem a vývozem. Pokud tedy bude v rámci EU dostatek elektrické energie, může být zajištění statusu čistého vývozce elektrické energie spojeno s vyššími náklady,“ uvádí se v materiálu.

Reaktor u Blahutovic

Zatím chce stát status exportní země udržet. Ministerský materiál však zároveň uvádí, že v současnosti neprobíhá prakticky žádná investiční aktivita ohledně výstavby nových elektráren. Vzhledem k plánovanému odklonu od uhlí tak nebude udržení energetické soběstačnosti možné.

Řešení se nabízejí v podstatě dvě. Prvním je zintenzivnění výroby elektřiny ze zemního plynu, a to jak výstavbou nových paroplynových elektráren, jako jsou Počerady, tak podporou menších zdrojů a mikrokogenerace. Už mezi lety 2010 a 2018 vzrostl objem výroby elektřiny z plynu o 175 procent. Cílem je, aby plynové zdroje tvořily 15 procent instalovaného výkonu, v současnosti je to zhruba deset procent. Významně má narůst i role plynu v dopravě.

Přestože plyn vyprodukuje zhruba jen polovinu emisí než uhlí, o čistou energii zdaleka nejde. Proto je vnímá především jako přechodná technologie a Česko dlouhodobě sází spíše na výstavbu nových jaderných bloků. Plány na vybudování nového reaktoru v Dukovanech sice v poslední době nabraly obrátky, stále však zůstávají nejisté a celá záležitost se vleče.

O případném druhém novém bloku na Vysočině se vedou jen opatrné debaty, přitom podle ministerského materiálu ani „dva nové jaderné zdroje nenahradí v plném rozsahu uhelné elektrárny. A to zejména při zohlednění faktu, že část kapacity nových jaderných zdrojů bude využita pro nahrazení stávajících jaderných zdrojů,“ uvádí materiál.

Co s tím? Vedle prodloužení životnosti Dukovan a Temelína na roky 2047, respektive 2082 ministerstvo po delší době zmiňuje i obec Blahutovice na Novojičínsku. Tu stát léta vede jako záložní lokalitu pro výstavbu třetí jaderné elektrárny. Jak informoval týdeník Hrot loni v létě, na ministerstvu se diskutuje o výstavbě malých modulárních reaktorů v Moravskoslezském kraji a nyní se potvrzuje, že by mělo jít právě o Blahutovice. Ve hře samozřejmě dále zůstává i velká elektrárna. Pravděpodobnější než nové reaktory ve vísce o sedmi desítkách obyvatel však je, že éra Česka coby vývozce elektřiny se pomalu chýlí ke konci.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.