Při posledních komunálních volbách loni na podzim se v celkem 1778 obcích o místa v zastupitelstvu ucházela jediná kandidátka. Byl to historicky nejvyšší počet. Při prvních polistopadových volbách bylo takových obcí 645, od té doby jich neustále přibývá. V 1006 obcích se volby dokonce ani konat nemusely, protože se přihlásilo přesně tolik kandidátů, kolik je zastupitelských židlí. A v jedenácti obcích – například v Břežanech nedaleko Znojma – se volební místnosti v řádném termínu skutečně neotevřely. Nenašel se totiž dostatečný počet zájemců, kteří by zaplnili celé zastupitelstvo. V sedmi obcích se nepřihlásil vůbec nikdo, v těch zbývajících alespoň jeden.

Je to jeden z důsledků toho, jak má Česko rozkošatělý a rozdrobený systém místních samospráv. Zvláště v malých obcích je tak stále častěji problém dát dohromady alespoň jednu volební kandidátku. Nejde však pouze o starostu a zastupitele, ale především o velké peníze. Nejen o jednorázové na organizaci voleb, ale také o pravidelné výdaje na chod úřadu a další náležitosti. Kdyby se malé obce začaly slučovat, ušetřily by se miliardy korun z veřejných rozpočtů, jak spočítala Národní ekonomická rada vlády (NERV).

Politici to vědí, ale do slučování malých vsí s několika stovkami obyvatel se jim nechce. Nejen těm místním, ale ani vládním. Dokonce ani teď, když hledají každou miliardu, která by pomohla se snížením stále bobtnajícího státního dluhu. „Česká republika má dlouhodobě neobyčejně zbytnělý sektor samospráv a místních vlád, který téměř nemá srovnání se zbytkem Evropy,“ upozornil už na podzim NERV ve svých doporučeních na ozdravení veřejných peněz.

Úspora až deset miliard

Podle informací týdeníku Hrot bylo případné slučování malých obcí jedním z témat koaličního vyjednávání o úsporném balíčku. Proti byl například ministr vnitra a předseda hnutí Starostové a nezávislí Vít Rakušan nebo Svaz měst a obcí České republiky, Sdružení místních samospráv ČR, ale trochu překvapivě i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), který tento návrh označil za slepou cestu.

Čísla jsou však poměrně jednoznačná, jak ukázala právě analýza NERV. Česko má podle počtu obyvatel nejmenší průměrnou velikost obce ze všech zemí Evropské unie – přibližně 1,7 tisíce lidí. „Celkový počet obcí je naopak zcela extrémní a s výjimkou Slovenska a Francie nevídaný,“ konstatoval NERV. Zatímco v Česku se zhruba 10,5 milionu obyvatel je 6254 obcí, v Dánsku s necelými šesti miliony to je 98 radnic a v Portugalsku, které je o něco větší a má srovnatelně obyvatel, existuje 308 obcí.

„To znamená, že má Česká republika též zcela disproporční počet volených politiků (více než šedesát tisíc) a naprosto nadprůměrné celkové personální a další výdaje na samosprávu v poměru k celkovým výdajům vládního sektoru (téměř třicet procent),“ konstatoval rovněž NERV, který došel k závěru, že by se postupným slučováním, respektive redukcí obcí, kde nežije více než tisíc obyvatel, dalo z veřejných rozpočtů ušetřit ročně až deset miliard korun. Rada připomněla, že malé obce obvykle nemají jiný příjem než z rozpočtového určení daní.

Profimedia.cz

Člen NERV a poradce premiéra Daniel Münich následně upřesnil, že celý systém prodražují neefektivní úkony a duplicita. „Činnosti, které jsou v podstatě stejné ve všech obcích malého typu, se opakují, ale v každé to musí dělat jeden speciální člověk. Každá obec si musí platit právní kancelář, speciální poradce. Propojenost sítí je velký problém. Soutěžení malinkých zakázek si každá obec dělá sama. Jde to těžko koordinovaně propojit. To jsou ty neviditelné náklady, o které přicházíme,“ uvedl Münich v Českém rozhlasu.

Redukce a nárůst

Ještě pár let po komunistickém převratu na území českého státu fungovalo více než jedenáct tisíc obcí. Pak se začalo s jejich redukcí, takže v roce 1990 se jejich počet přiblížil k hranici čtyř tisíc. „Ani tento nejnižší počet obcí však neodpovídal stavu ve srovnatelných evropských zemích. Ve většině z nich je počet obcí pod hodnotou tisíc a nejmenší z nich mají často více než pět tisíc obyvatel,“ uvedl před časem Radim Perlín z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

„Byrokratické, administrativní a násilné slučování obcí bez jakéhokoli náznaku diskuse s obyvateli a současně administrativní omezování investiční činnosti v nejmenších obcích vedly okamžitě již v roce 1990 k velkému nárůstu počtu obcí,“ dodal Perlín. Za dva roky tak vzniklo okolo 2,2 tisíce nových, respektive staronových obcí. Později se tento trend ustálil, takže dnes existuje v České republice něco přes 6,2 tisíce obcí, přičemž polovina má méně než 400 obyvatel.

„Pokud by v roce 2000 nebyl administrativně zaveden limit na velikost nově vzniklé obce (alespoň tisíc obyvatel), tento systém by dále bobtnal,“ poznamenal ale NERV. „Z toho je zřejmé, že mohou pomoci administrativní a ekonomická opatření, která budou motivovat k postupnému slučování menších obcí do větších a přenášení činností na obce s rozšířenou působností.“

Proti slučování obcí se staví Svaz měst a obcí ČR. „Do roku 1960 bylo obcí více než deset tisíc a šlo to uřídit. V roce 1960 se obce začaly slučovat. A upřímně řečeno, k čemu to vedlo? K tomu, že malé obce připojené k té střediskové se dostaly absolutně na okraj zájmu a začaly velmi tvrdě stagnovat,“ konstatoval vedoucí projektový manažer svazu Antonín Lízner, který byl rovněž dlouholetým starostou Příšovic na Liberecku.

Vesnička má středisková

Plány na případné masivní slučování kritizuje rovněž už citovaný Radim Perlín z Přírodovědecké fakulty. „U fiskálního doporučení pro členy vlády je cíl takového kroku zcela zřetelný. Bezpochyby jde o úsporu výdajů z veřejných rozpočtů. Prostě do menšího počtu obcí se bude rozdělovat méně prostředků z veřejných rozpočtů a tyto výdaje státu je možné snížit a ušetřit státní prostředky. Sledovali autoři návrhu na slučování obcí také jiné než pouze fiskální ukazatele?“ ptá se. Podle něj obce nejsou jenom účetní jednotkou, ale také živým společenstvím občanů, odehrává se v nich sportovní, kulturní a společenský život a mají své historické kořeny a tradice. „Jenže pálení čarodějnic a masopustní průvody nejsou účetní operace,“ uvedl Perlín ve svém názorovém textu pro Echo24.cz.

Připomněl, že rozdrobenost sídelní struktury a na ni navazující struktury veřejné správy, tedy velký počet obcí, je v Česku zcela typická a provází nás od počátku budování obecní samosprávy v druhé polovině 19. století. „V celém dlouhém více než stoletém období 1850 až 1960 vždy v Česku existovalo více než deset tisíc obcí jako základních jednotek veřejné správy. Teprve vznik střediskové soustavy a následně i nucená integrace obcí v socialistickém státě mezi roky 1960 a 1989 vedly k administrativnímu snížení,“ uvedl Radim Perlín.

Dodal, že necitlivý návrh na administrativní slučování obcí v duchu takzvané „střediskové soustavy“ jako za socialismu nutně vyvolá mezi představiteli samospráv značný odpor. „Obyvatelé a představitelé obcí nechtějí znovu opakovat stejný scénář a přijít o právo rozhodovat sami o sobě,“ tvrdí Perlín.

Profimedia.cz

Jeho slova se potvrzují například v Ústínu nedaleko Olomouce, kde žijí asi čtyři stovky obyvatel. Obec je samostatná od roku 1990 a vracet se do původního systému větších celků odmítá. „Sloučení by pro nás byla katastrofa. Už jsme si to zažili, když jsme byli pod Těšeticemi a dvacet let se u nás nic neudělalo. Od roku 1990, kdy jsme se osamostatnili, jsme spravili a postavili kdeco. Rozšířili jsme školku, opravili obecní úřad, vybudovali komunitní centrum a další věci,“ uvedla místostarostka Jana Chalupová.

Zastánci slučování ale argumentují, že se nedá srovnávat současný systém s tím, co bylo za socialismu. „Nehovoříme o tom, že se v roce 2025 probudíme a budeme mít polovičku obcí. Je to dlouhý proces, který může trvat desítky let. Svět je ale dneska diametrálně jinde, funguje propojeně. Globalizace probíhá i uvnitř země. Takže podmínky se změnily, i když od historie se nelze odpojit,“ uvedl ekonom Daniel Münich.

Pavel Baroch

Jeho kolega z NERV a vedoucí Katedry národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy Libor Dušek nedávno upozornil na další aspekt roz­drobené samosprávy.

„Mít spousty maličkých obcí vede k tomu, že obce mají málo pravomocí jako samosprávy a o to víc agend vykonávají úředníci v režimu státní správy. Mně nepřijde samozřejmé a jednou provždy dané, zda agendy typu úprav místního provozu, parkování, výběru pokut za parkování, pořizování územního plánu, stavebních povolení a další mají spadat do samosprávy obcí, nebo je to role státu. Ale je jasné, že vyžadují expertizu a profesionální aparát. A obec o dvou stovkách nebo o tisíci obyvatelích takovou expertizu a aparát prostě mít nemůže,“ zveřejnil Dušek na Twitteru.

Podle ekonomky Věry Kameníčkové ze společnosti CRIF – Czech Credit Bureau je největší nevýhodou malých obcí právě nedostatek profesionálů. A slučování obcí pokládá za výhodné. „Zároveň by to chtělo, aby obce takto přidružené k větší obci měly v rozpočtu určitou svoji část,“ uvedla ekonomka.

Létající úředník

Se slučováním obcí na základě „příkazu shora“ ovšem nepočítá ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana (STAN), podle něhož by to sice ušetřilo nějaké peníze, ale současně by to mělo negativní dopad na lokální demokracii. Je spíše zastáncem dobrovolné spolupráce, kvůli čemuž dokonce plánuje nový institut, kterým je Společenství obcí. Jeho součástí by byl také takzvaný létající úředník, jenž by na základě požadavků obcí vykonával určité správní činnosti. Například by mohl připravovat podklady pro správní rozhodnutí, která má radnice přijmout, takže by následně toto rozhodnutí starosta pouze schválil a vydal.

„Jde primárně o to, aby obce, kterých je v České republice skutečně mnoho, dobrovolně a přirozeně spolupracovaly s ostatními obcemi. Dlouhodobě vnímáme, že zejména menší obce mají řadu povinností a úkolů, jejichž samostatné řešení může být do jisté míry složité a nákladné,“ uvedlo vnitro, podle něhož příslušnou novelu zákona o obcích už dostala vláda.

„Společenství obcí bude dobrovolným svazkem, který bude sdružovat určitý kvalifikovaný počet obcí z území obce s rozšířenou působností. Obce sdružené do společenství budou moci díky agregaci zdrojů hospodárněji vykonávat veřejnou správu svého území, a to jak samostatnou působnost, zejména užší spoluprací při rozvoji svého území, tak působnost přenesenou, tedy státní správu, a to zavedením institutu sdíleného úředníka, kterého pracovně označujeme jako létajícího úředníka,“ dodalo vnitro, jež si od této změny slibuje právě i finanční úspory. 

Úsporný balíček za 34 miliard

Svaz měst a obcí ČR odhaduje, že finanční dopad vládního konsolidačního balíčku na samosprávy dosáhne 34 miliard korun. Jde například o nižší podíl obcí na dani z nemovitosti ve prospěch státního rozpočtu, nižší podíl daní z hazardních her a další položky.

„Těmito propočty bychom chtěli demonstrovat, že obce a města ze systému nechtějí pouze brát, ale jsou jedním ze subjektů, na které právě opatření vlády spojená se šetřením dopadnou nejvíce,“ řekl předseda svazu František Lukl, který je současně starostou Kyjova.

Dodal, že Svaz měst a obcí podporuje vládu při uzdravení veřejných rozpočtů. Současně uvedl, že to jsou právě obce a města, které dobře spravují své prostředky a jejich zastupitelé jsou pod drobnohledem veřejnosti.

„Držíme ekonomiku státu, každá koruna, která přijde do lokální ekonomiky, se státu minimálně dvakrát vrátí. Konsolidační balíček nám bere nejen finanční prostředky z našich rozpočtů, ale i naši samostatnost. Jako volení představitelé našich měst a obcí nebudeme moci rozhodovat v plné šíři o nám svěřeném území,“ konstatoval František Lukl.

Pokud by radnice přišly o vypočítané miliardy, některé by to podle Lukla finančně paralyzovalo, zhoršilo by to rovněž přístup k evropským dotacím nebo by to obce nutilo žádat ve větší míře o úvěry u bank.