Sto procent obyvatel saské obce Mühlrose neboli Miłoraz tvořili v minulosti Lužičtí Srbové. Dnes sice slovanským jazykem mluví v běžné řeči málokdo, podle Dawida Statnika, předsedy sdružení Domowina, se však na základní škole v sousední obci srbština vyučuje a dolnosrbská kultura je v místě stále živá. Dny obce jsou však definitivně sečteny. Těžební společnost Leag z impéria EPH miliardáře Daniela Křetínského a PPF Investments představila aktualizovaný těžební plán, kde potvrdila, že Miłoraz musí ustoupit rypadlům blízkého hnědouhelného dolu Nochten. Stejně jako 130 dalších srbských obcí před ní.

A přesto Statnik nejnovější plány Leagu vítá. Společnost se totiž zároveň vzdala plánů na rozšíření dolu Welzow, což po letech bojů znamená další existenci jiné ohrožené srbské vsi Proschim/ Prožym. „Proto je pro nás aktuální rozhodnutí Leagu dobrá zpráva a úspěch,“ řekl týdeníku Hrot Statnik.

Miliardové odškodné pro Čechy

Období nejistoty tím skončilo nejen v Prožymi, ale i v Praze. Čeští investoři dostali lužické doly a elektrárny od švédského Vattenfallu před pěti lety v podstatě zadarmo. Cenu srazily dolů nevyčíslené závazky za rekultivaci po těžbě a politické riziko, že německá vláda doly a elektrárny předčasně zavře.

Minimálně v druhé věci je už jasno. Stejně jako v Česku i v Německu rozhodla uhelná komise o vypnutí elektráren do roku 2038. Za předčasné ukončení provozu zaplatí stát Leagu postupně 1,75 miliardy eur. Změna revírního plánu byla reakcí na schválení smluv ze strany Bundestagu. A právě proto Leag odepsal 200 milionů tun uhlí pod Prožymí, což odpovídá zhruba čtyřnásobku nynější roční těžby.

Pochybnosti se oproti tomu stále vynořují ohledně nákladů na rekultivaci. Nedávná studie think-tanku Fórum pro ekologicko-sociální tržní hospodářství (FÖS) odkazuje na posudek, podle kterého těžební společnost disponuje rezervou ve výši 1,38 miliardy eur. Rekultivace celého lužického revíru má pak přijít na tři miliardy, FÖS však toto číslo zpochybňuje.

Kde vzít vodu?

Server týdeníku Spiegel přišel s informací, že jedna z dceřiných firem Leagu získala zakázku na vypracování studie o vodě. V severních Čechách i v Lužici má po těžbě vzniknout turisticky atraktivní jezerní krajina. Problém je, kde vzít v době stále intenzivnějšího sucha dostatek vody. Podle odhadů saského ministerstva životního prostředí je k zaplnění jezer potřeba až 5,5 miliardy kubíků. „Nikdo netuší, odkud by ty miliardy kubíků měly přijít,“ řekl jeden z členů uhelné komise Felix Matthes. Náklady na „dovezení vody“ by přitom nejspíš připadly na Leag.

Ekologové se dlouhodobě obávají, aby se Leag kvůli tomu nedostal do insolvence a náklady na rekultivaci se nepřenesly nikoli na EPH, ale na německého daňového poplatníka. Vyplacení odškodného je proto vázáno na pravidelné platby do dvou nedávno založených účelových společností v Braniborsku a Sasku, ze kterých pak má být uvedení krajiny do pořádku financováno. Známá je cílová částka pouze u braniborské firmy, kde má jít o 770 milionů eur.

Podle FÖS však ani to není dostatečnou zárukou, že by se Češi mohli v případě insolvence těžební společnosti rekultivacím vyhnout, což Leag opakovaně odmítá a ujišťuje, že na rekultivaci má peněz dost. Otázka také je, zda chce český miliardář riskovat zničení reputace na trhu, kde masivně investuje do médií, a především do velkoobchodního řetězce Metro AG, nesrovnatelně většího sousta než Leag.

Zatím se pokouší v souladu s německým trendem alespoň trochu „ozelenit“. Leag počátkem roku spustil Big Battery Lausitz, obří úložiště elektřiny o kapacitě 53 megawatthodin. Že firma vstupuje do nových odvětví, a přináší tak do strukturálně slabého regionu nová pracovní místa, vítá i Statnik.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.