Jak Andrej Babiš, tak Mateusz Morawiecki se rozvztekali nad zlověstným „Bruselem“, který se prý míchá do věcí, do kterých mu nic není. Ve skutečnosti jen „Brusel“ učinil dávno očekávaná rozhodnutí v záležitostech, které oba politici dlouhodobě odmítají řešit.

Zatímco Babiš marně doufá, že nějakým způsobem vyhnije jeho problém se střetem zájmů, a nemůže unést, když se to stále neděje, polská strana se zlobí kvůli vyměření sankce za nelegální provoz hnědouhelného dolu Turów. Už dlouho přitom bylo zjevné, že špinavá těžba škodící hned dvěma sousedním státům jednoho dne přeroste do obřího mezinárodního problému, což se právě stalo.

Je pravda, že na uhlí z Turówa je země do značné míry energeticky závislá a důl i sousední elektrárna dávají práci tisícovkám Poláků. Právě polská vláda však buď ze strachu ze silných hornických odborů, nebo kvůli vlastní pohodlnosti léta ignorovala hledání vhodných alternativ a celý problém nechala zbytečně vyeskalovat.

Neveselou energetickou situaci se snaží řešit až v posledních letech výstavbou větrníků v Baltském moři, plynovodu Baltic Pipe či přípravou projektu jaderné elektrárny – kvůli bláhové důvěře v nesmrtelnost uhlí s tím však začala příliš pozdě.

Nečinnost kabinetu nyní přijde Poláky na půl milionu eur denně. Mají však tu výhodu, že díky Evropskému soudnímu dvoru vědí, na čem jsou. My si na sankci za Babiše ještě počkáme. A možná nám při pohledu na budoucí astronomický účet z Bruselu přijde polská pokuta jako velmi mírná cena za neschopnost vlastní vlády.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.