Tak především nová ranvej je zanesená v Zásadách územního rozvoje (ZUR), což je dokument nadřazený územnímu plánu. Podle stavebního zákona má Praha povinnost uvést svůj územní plán do souladu se „zurkama“ už šest let. Jedním z logických důvodů, proč územní plány měst nemohou stačit, je fakt, že význam velkých infrastrukturních staveb typu dálnic nebo vysokorychlostních tratí většinou překračují hranice měst i krajů. Zkuste si třeba představit, kdyby města začala ve svých územních plánech „mazat“ kusy dálnic.

Jenže Praha se teď „šprajcla“. Politici se mohou ohánět právem na samosprávu, jak chtějí, ale zákon je zákon. Možná by bylo fajn si vzpomenout, že stát dodnes vede mezinárodní arbitráž s jedním švýcarským investorem, kterému Praha před deseti lety změnila pole na stavební pozemky, přestože tam měla vést trať zanesená v ZUR. Soud stavební pozemky opět proměnil na pole a podnikatel se dožaduje miliardových ušlých zisků.

A jen tak mimochodem, kdyby se letiště rozhodlo stavět, stavební úřad bude v tomto případě postupovat podle ZUR podobně jako třeba v případě metra D. Navíc změnu územního plánu pro ranvej bude ještě do Vánoc posuzovat pražské zastupitelstvo a může se ukázat, že část pražské koalice si tyto konotace uvědomuje a nebude hlasovat s Piráty. Legrace bude ještě dost.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.