ANO vytáhlo další předvolební vábničku na důchodce. Ze zahrádkářství chce udělat veřejně prospěšnou činnost.
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT
Rozkaz zněl jasně: Posuňte návrh zahrádkářského zákona v parlamentu do dalšího schvalovacího kola. Příkaz vydal šéf ANO a premiér Andrej Babiš. A vyřkl ho koncem srpna na tradiční výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem. „Za zahrádkáři, včelaři, chovateli a myslivci sem jezdím už mnoho let. Klíčový je pro ně zahrádkářský zákon, který bychom měli v září konečně posunout do druhého čtení,“ hlásil Babiš.
Proč si právě teď vybral ze stovek předloh, které se na jaře kvůli celostátní koronavirové karanténě zasekly ve sněmovně, právě zahrádkářský zákon? Stačí se podívat do kalendáře: krajské volby jsou už začátkem října, za pár týdnů. A Babiš pochopitelně sází především na starší generaci, která je jeho nejvýznamnější voličskou skupinou. Podle srpnového průzkumu agentury Median má ANO podporu 48,7 procent lidí starších pětašedesáti let. Mezi členy Českého zahrádkářského svazu přitom dominují právě osoby v důchodovém věku. Organizace má aktuálně 128 tisíc členů, to už je slušná voličská základna. Ostatně mnohým z nich na konci roku přistane na účtu pětitisícové přilepšení k důchodu, o němž nedávno rozhodl Babišův kabinet.
Také předseda zahrádkářského svazu Stanislav Kozlík uznává, že Babišovo zaujetí pro zahrádkáře může být ovlivněno blížícími se volbami. „Jeho pohnutky se mohou ubírat i tímto směrem. Chápu, že teď se to hodí,“ říká Kozlík. Současně dodal, že před volbami takhle postupují i jiní politici, nejen premiér. A připomněl, že Babiš slíbil podporu zákona už loni v létě, a pak znovu na podzim, kdy oznámil, že udělá vše pro to, aby byl schválen ještě toto volební období. Premiér to zdůvodnil svým typickým způsobem: „Proč? No třeba proto, že jako malý kluk jsem se na zahradě dost napracoval a hrozně rád na to vzpomínám,“ uvedl na facebooku.
Dlouhodobý pronájem
Podle Babiše si zahrádkáři zákon „zaslouží“. Stejně jako jejich kolegové v Rakousku, Německu či na Slovensku, kde takové normy už dávno platí. „Je to hlavně o možnosti získat tu půdu,“ argumentuje Babiš. Právě pozemky jsou alfou a omegou navrhovaného zákona. Předloha počítá s tím, že by se státní a obecní parcely pronajímaly zahrádkářským svazům minimálně na deset let, na soukromé půdě by měl být zahrádkářský pacht alespoň dvouletý. Tím by se měla zahrádkářům dopřát větší jistota na provozování tohoto rozšířeného koníčku.
Od devadesátých let bylo mnoho zahrádkářských kolonií zrušeno. Tam, kde kdysi rostly jahody, okurky, kedlubny nebo růže a bylinky, dnes stojí nové kanceláře, byty nebo tam vede silnice. Ačkoli největší nápor už odezněl, kolonií stále ubývá. Na pozemky tlačí hlavně developerské firmy. „Jen v Praze zanikne několik osad za rok,“ tvrdí předseda svazu Kozlík. V hlavním městě přitom od roku 1990 ubyla zhruba polovina osad – z původních 245 jich dnes funguje okolo 120. Podobná situace je třeba v Ostravě, kde rovněž zmizela polovina zahrádek.
Podle Petra Gibase ze Sociologického ústavu Akademie věd, který se se zahrádkářské komunitě věnuje dlouhodobě, je pro mnohé lidi péče o pár záhonů smyslem života. V rámci projektu o zahrádkaření v postsocialistickém městě se seznámil se starší paní, která při rušení jedné pražské kolonie údajně vážně mluvila o tom, že bez zahrádky umře. Její dceři se pak podařilo najít jinou volnou parcelu na okraji metropole.
Zájem o zahrádky je skutečně enormní, takže na jeden volný pozemek se mnohdy hlásí i více než deset zájemců. Stále sice existuje početná skupina lidí, kterým jde v první řadě o „velkoprodukci“ rybízu, jablek, okurek nebo rajčat, ovšem výrazně přibylo těch, kteří se tam chtějí jen odreagovat. Větší plochu tak zabírá trávník, okolo něhož je několik keříků s ovocem nebo květiny. K zahrádkaření se jako ke koníčku podle průzkumů hlásí bezmála čtyřicet procent Čechů, byť mnozí z nich – především ti mladší – nejsou členy zahrádkářské organizace.
Čtvrtý pokus
Současný pokus schválit zahrádkářský zákon je už čtvrtý za takřka dvacet let. Průkopníkem byl v roce 2001 poslanec Josef Vejvoda (ČSSD), jehož předlohu ovšem odmítla vláda Miloše Zemana (tehdy ČSSD) s odůvodněním, že speciální pravidla pro zahrádkáře nejsou zapotřebí. Druhý návrh sice parlament schválil, jenže v roce 2010 ho odmítl podepsat prezident Václav Klaus a poslanci se k němu vzhledem ke sněmovním volbám už nevrátili. K přijetí poslední předlohy před volbami v roce 2017 chybělo několik hlasů.
Český svaz zahrádkářů doufá, že to tentokrát už vyjde. Aktuální pokus je iniciativou bezmála tří desítek poslanců ze všech parlamentních stran s výjimkou ODS a TOP 09. Má podporu premiéra Babiše a na přípravě předlohy se podílelo ministerstvo zemědělství. „Zákony upravující zahrádkářskou činnost jsou historickou součástí právních řádů zemí sousedících s Českou republikou. S ohledem na tuto skutečnost a vzhledem k více než stoleté tradici, kterou zahrádkářská činnost v Čechách má, považujeme za vhodné zahrádkářský zákon přijmout,“ sdělil před časem mluvčí resortu Vojtěch Bílý. Proti zákonu se naopak postavila ministerstva financí a spravedlnosti. Proto vláda nakonec zaujala k návrhu negativní stanovisko.
Aby se neopakovala situace z roku 2010, kdy už poslanci vzhledem k parlamentním volbám nestihli přehlasovat veto prezidenta a zahrádkářský zákon skončil v propadlišti dějin, obcházel v posledních týdnech předseda zahrádkářské organizace Stanislav Kozlík jednotlivé poslanecké kluby. Chce si pojistit, že předloha dostane pevný termín, kdy se o ní bude jednat. Ve sněmovně už začala přetahovaná o to, jestli zákon poslanci schválí a v jaké podobě. „Chceme prohlásit, že zahrádkaření je veřejně prospěšnou činností, která nespočívá pouze v pěstování květin, ovoce a zeleniny,“ uvedl například Adam Kalous (ANO), jeden z iniciátorů návrhu. Podle něj jde také o zadržování vody v krajině nebo o vytváření vztahu mladé generace k přírodě.
Nadbytečný zákon
Odpůrci předlohy argumentují podobně jako při odmítnutí návrhu před lety: že zvláštní zákon není třeba a stačí platná legislativa. „Není vůbec důvod rozlišovat ty, kteří pracují na zahradě a jsou organizováni, a ty, již pracují na zahradě a organizováni nejsou. Z jedněch dělat ty, kteří jsou veřejně prospěšní, a druzí nikoli. V obcích by to znamenalo, že je každý veřejně prospěšný zahrádkář,“ řekl například poslanec a někdejší ministr zemědělství Petr Bendl (ODS). Senátor Herbert Pavera (TOP 09) zase uvedl, že svůj speciální zákon by podle zahrádkářského vzoru měli mít i včelaři, holubáři nebo kynologové. „Zahrádkáři určitě přežijí i bez tohoto zákona,“ poznamenal Pavera.
Podle místopředsedy ODS Martina Kupky je alespoň nutné předlohu upravit tak, aby obcím nebránila v urbanistickém rozvoji – tedy aby třeba umožnila nabídnout zahrádkářům pozemky na jiném místě. „Jinak samozřejmě nepochybuji o tom, že Andrej Babiš a jeho tým využije zahrádkářský zákon ve svůj populistický prospěch,“ dodal Kupka.
Tradice od 19. století
Mnoho lidí si zahrádkaření spojuje především s obdobím socialismu. Jenže tento fenomén má mnohem starší kořeny a netýká se pouze Česka, dlouhou tradici má rovněž v Británii, Německu, Francii, Nizozemsku, Polsku, Dánsku nebo Švédsku. První kolonie vznikaly už v 19. století, v Anglii dokonce ještě dříve. Jejich rozmach souvisel s rozvojem průmyslu a se stěhováním lidí z vesnic do měst. Pro chudší vrstvy byly zahrádky možností, jak si vylepšit jídelníček nebo jak přežít například při ztrátě zaměstnání; pro bohatší to zase bylo příjemné místo odpočinku.
V českých zemích vznikaly první zahrádky už v 19. století. Za vůbec první skutečnou zahrádkovou nájemní osadu lze považovat soubor zahrádek s poetickým názvem „Sluneční ostrov zdraví“, který v roce 1906 na ploše tří hektarů založil varnsdorfský továrník Moritz Schnitzer. V roce 1914 existovalo už bezmála třicet zahrádkářských kolonií, o šest let později dokonce skoro 150. Zahrádky vznikaly i za německé okupace a další rozvoj nastal za socialismu, takže na konci osmdesátých let existovalo bezmála 4500 kolonií.
