Proniknout na malý a hodně vztahový rakouský trh trvalo českým miliardářům o poznání déle než na kosmopolitnější a otevřenější trh německý. Bariéru však už před lety prolomil ovládnutím Casinos Austria Karel Komárek, nedávno ho skrze pohlcení realitního obra Immofinanz následoval Radovan Vítek. Do třetice by mohl na jih od českých hranic uspět Agrofert ze svěřenských fondů bývalého premiéra Andreje Babiše.

Holding před pár dny oznámil podání závazné nabídky na převzetí produkce dusíkatých hnojiv spadající pod chemický koncern Borealis se sídlem v Linci. Transakce v hodnotě 810 milionů eur bude jednou z největších v historii Agrofertu a vedle továrny v Horních Rakousích zahrnuje i fabriky ve francouzských městech Grand-Quevilly, Grandpuits a Ottmarsheim a v německém Wittenbergu.

Tamní poměry manažeři Agrofertu dobře znají. Chemička SKW Stickstoffwerke Piesteritz, jedna z nejvýdělečnějších součástí Agrofertu, leží v těsném sousedství wittenberského závodu Borealisu. „Vedle toho je součástí transakce i rozsáhlá prodejní a distribuční síť podél toku Dunaje,“ upřesňuje mluvčí Agrofertu Lucie Bukovanská.

Drahý plyn i zarputilý zemědělec

Více než rakouskou anabázi dvou výše zmíněných miliardářů však nejnovější výpad Agrofertu připomíná zahraniční tažení jiného předního byznysmena, a sice nákup lužických hnědouhelných dolů a elektráren skrze EPH Daniela Křetínského. Křetínský před šesti lety lacino převzal riziková hnědouhelná aktiva švédského Vattenfallu, která pro ostatní investory byla už moc „špinavá“.

Obchod byl třaskavý i politicky, vymezovali se vůči němu ekologové i zástupci menšiny Lužických Srbů. V konečném důsledku se však ukázal jako prozíravý. Německo bude ještě nějakou dobu Křetínského uhlí a elektrárny určitě potřebovat.

Stejně jako bylo a je uhlí pod tlakem emisních povolenek, je i energeticky náročná výroba dusíkatých hnojiv aktuálně pod tlakem vysokých cen plynu. Jak Borealis, tak Agrofert kvůli tomu v posledních měsících dočasně přerušily výrobu. Produkce hnojiv zkrátka při současných cenách nedávala ekonomický smysl. Zároveň plánuje Evropská komise v rámci Green Dealu spotřebu hnojiv na kontinentu prudce snížit. Do roku 2030 by jich zemědělci měli využí­vat o pětinu méně.

Nad to všechno naráží Agrofert i na politický odpor. Proti holdingu se postavil zástupce dolnorakouské hejtmanky a šéf tamního vlivného Zemědělského svazu Stephan Pernkopf. Vadí mu, že v době debat o strategické důležitosti udržení domácí produkce potravin by se Rakousko mělo zbavit právě klíčové výroby hnojiv. „Všichni mluví o zabezpečení dodávek a pak prodá podnik částečně vlastněný státem, aniž by to vůbec potřeboval, pro soběstačnost strategicky tolik důležitou divizi hnojiv,“ rozohnil se Pernkopf. Borealis ovládá ze 75 procent ropný koncern OMV a v něm zase drží třetinu rakouský stát.

Karel Komárek by mohl o peripetiích obchodování s rakouským státem leccos vyprávět. Zdánlivě nedůležitý dolno­rakouský zemědělec se může ukázat jako nečekaně silný protivník. Také starosta Lince Klaus Luger přitom už vyjádřil obavy o budoucnost průmyslové infrastruktury v chemickém závodě ve městě, pokud Borealis přejde pod Agrofert. Tu totiž využívají i jiné podniky a podle Lugera je klíčové zajistit, aby tomu tak bylo i s novým vlastníkem. Stejně tak mohou jednání o prodeji zkomplikovat tradičně silní francouzští odboráři. Na druhou stranu, Pernkopfův stranický kolega z křesťanských demokratů ÖVP a hornorakouský hospodářský rada Markus Achleitner zájem českého holdingu uvítal. Jak oznámil na sociálních sítích, osobně se v jednáních angažoval.

Ruský oligarcha pohořel

Pokud je mezi nákupem německých dolů ze strany EPH a aktuální nabídkou Agrofertu na dusíkovou akvizici skutečně velký rozdíl, pak v ceně. Křetínský koupil někdejší Vattenfall téměř zadarmo. Za takzvanou nitro divizi Borealisu nabízel ještě v únoru švýcarský koncern EuroChem, čtvrtý největší evropský producent dusíkatých hnojiv, jen 455 milionů eur, tedy něco přes polovinu současné nabídky Agrofertu.

Za EuroChemem ovšem ještě nedávno stál ruský oligarcha Andrej Melničenko. Ten byl jedním z 36 ruských byznysmenů, kteří s Vladimirem Putinem projednávali ekonomické dopady války na Ukrajině, a k ruskému prezidentovi má velmi blízko. EU proto Melničenka zařadila na sankční seznam, EuroChemu zmrazila účty a Itálie Melničenkovi zabavila jachtu v hodnotě třinácti ­miliard korun. Jak zjistil švýcarský deník Tages-Anzeiger, nově ovládá EuroChem Melničenkova žena Alexandra, Borealis přesto transakci odpískal. Pernkopfova kritika směřuje také k tomu, že poté, co se podařilo zarazit prodej důležitého odvětví oligarchovi ruskému, měl by výrobu ovládnout oligarcha český.

Podle Agrofertu se od krachu prodeje EuroChemu objevilo několik dalších, mimoevropských zájemců a s tím vzrostla i cena. Evidentně stejně jako společnost českého expremiéra i oni věří, že současné ceny plynu jsou pouze dočasné a produkci dusíkatých hnojiv z dlouhodobého hlediska neovlivní. Stejně tak zřejmě nevěří ani evropským plánům na brzkou dechemizaci zemědělství. To je vzhledem k rostoucím cenám potravin a nutnosti zajistit dostatečnou produkci na kontinentě poměrně realistický předpoklad. Zvlášť když přední producenti draselných hnojiv, běloruská a ruská Belaruskali a Uralkali, mají v současnosti problém dostat své produkty na světový trh.

Sázka na stabilizaci cen plynu je větší riziko. Extrémní ceny hnojiv, které trápí nejen evropské zemědělce už několik měsíců, ovšem podle odborného německého serveru Agrarheute začaly na burzách už v květnu klesat, byť jsou stále vysoko nad dřívějšími hodnotami a do konečných cen se promítají jen pomalu. Příčinou je i skutečnost, že ceny zemního plynu se trochu uklidnily a už nedosahují šílených rekordů z března. Poptávka po hnojivech ze strany zemědělců je přitom obrovská.

Pro Agrofert by každopádně pohlcení hnojivové divize Borealisu znamenalo významné posílení pozice na evropském zemědělském trhu. Holding je podle vlastních údajů už nyní druhým největším producentem dusíkatých hnojiv v Evropě. Konsolidované tržby Agrofertu za rok 2020 dosáhly na 6,5 miliardy eur a zisk na 152 milionů. SKW Stickstoffwerke Piesteritz coby nejdůležitější producent hnojiv z holdingu utržila půl miliardy eur a dosáhla zisku ve výši 73 milionů. Sám Borealis zdůvodňuje prodej tím, že divize hnojiv je pro něj příliš malá a chce se raději soustředit na důležitější oblasti chemické výroby. Přesto prodávané „nitro“ mělo v loňském roce tržby ve výši 1,5 miliardy eur a zisk 77,5 milionu eur. Tato čísla sama o sobě dost vypovídají o tom, o jak zajímavou transakci pro Agrofert jde.