Komu se to nestalo? Kamsi jste založili klíče a zaboha je nemůžete najít; a protože dnes je svět takový, na zlomek vteřiny vám hlavou projede nejapná myšlenka „nevadí, vygooglím si to“. Pak, když zjistíte, že je máte v kapse, na to zapomenete – znovu do chvíle, než je založíte jinam.

Od loňského dubna ta myšlenka už není nejapnost, nýbrž realita, alespoň pro uživatele elektronických hraček od firmy Apple. (Také můžete říct, že hranice mezi realitou a nejapností se uživatelům Applu zamlžila, ale to není nic nového.)

Firma – z nějakých důvodů si k uvedení nové hračky na trh zvolila narozeniny Adolfa Hitlera – se snažila vyjít vstříc lidem, kteří se domnívají, že budou muset něco opakovaně hledat: klíče, brýle, kolo, peněženku, auto, manželku, jak kdo.

Hrdá součást třiceti miliard

Ta ptákovina se jmenuje AirTag, vypadá jako maličký kovový puk nebo tlustá mince a bydlí v koženém pouzdérku s očkem, jímž je možno ji připevnit téměř k čemukoli. Funguje dohromady s aplikací FindMy, kusem softwaru, který s vámi hraje elektronickou verzi hry samá voda, přihořívá.

Stojí ta legrace mizerných 29 dolarů (něco přes 700 korun); lidé sériově roztržití si mohou koupit hned sadu čtyř takových prima ertegů za 99 dolarů. Za půldruhého roku prodeje si ta věc získala oblibu jako součást třicetimiliardového byznysu Applu, takzvaných wearables, tedy elektronických hraček, které můžete nosit na sobě jako doplňky oděvu.

Asi už tušíte (na rozdíl od jablkových inženýrů), v čem je problém. Od tohoto týdne to ví i Apple, protože má na krku žalobu, která má potenciál přerůst v žalobu hromadnou, ačkoli zatím ji podávají jen dvě ženy. AirTagy podle nich stalkerům umožňují či přinejmenším usnadňují sledování (a z něho plynoucí zastrašování a podobné nehezké věci) jejich obětí.

foto Chikena / Shutterstock.com

Bývalý partner jedné z žalujících žen umístil AirTag do podvozku jejího auta. Díky tomu zjistil, kam se přestěhovala, aby se vyhnula jeho obtěžování. Druhá žena řekla, že její manžel, s nímž již nežije, sledoval její pohyby poté, co schoval AirTag v batohu jejich společného dítěte.

V jiných případech napomohlo sledování pomocí AirTagu vraždě. V jednom z nich použil muž zařízení ke sledování bývalé partnerky v Akronu ve státě Ohio a poté ji zastřelil. V jiném případě žena v Indianapolisu ve státě Indiana schovala tu šikovnou věcičku do auta svého bývalého partnera, šla za ním do baru, kam ji AirTag přivedl, a když už v tom autě seděla, přejela ho (expartnera, ne AirTag, samozřejmě).

Upgrade bezpečnostních opatření

Nejsou to první případy zneužití (ačkoli jaké zneužití, můžete namítnout: sledovací pomůcku si kupujete proto, že chcete něco sledovat, ne proto, že byste si s její pomocí chtěli uvařit čaj). Apple na to ještě v době před zmiňovanými žalobami zareagoval.

Daniel Deyl

Jak? Inu tak, jak byste od firmy podobně darthvaderovského ražení čekali: zlou situaci ještě zhoršil. Když někdo „upgraduje bezpečnostní opatření“, jak to popsala agentura Bloomberg, asi nejde čekat nic jiného. 

Firma po stížnostech na nevyžádané sledování zařídila, že vás telefon upozorní, když zjistí, že poblíž vás se drží nějaký erteg, který není váš. Po prvních stížnostech zkrátila firma dobu, po kterou jste v dosahu tohoto cizího zařízení. Nedejbože, když budete v restauraci; pokud se ta věc rozšíří, nebudete dělat nic jiného než pípat. (Což je o. k., protože alespoň nebudete mít čas něhoho znásilňovat, osahávat, nebo dokonce na něj civět.) Nebo když se na Den díkůvzdání sejde osmičlenná rodina, z níž každý má aktivované dva ertegy, bude to u stolu vypadat jako na mysu Canaveral.

Osvěta na prvním místě

Apple se také rozhodl brojit proti potenciálním stalkerům osvětou. Společnost adepty zločinu varovala, že každý AirTag má jedinečný identifikátor, který lze použít k jejich nalezení. Apple uvedl, že už tak v některých případech učinil, poskytl potřebné informace orgánům činným v trestním řízení a přispěl tím k dopadení a obvinění podezřelého. 

Skutečnou ránu učedníkům Teda Bundyho však Apple zasadil svým dalším tahem. Na iPhonu uživatele, který si nainstaluje aplikaci MyFind a aktivuje AirTag, se objeví hláška o tom, že „zařízení je určeno ke sledování věcí, nikoli lidí bez jejich souhlasu“. Co víc, firma též slíbila, že na svých webových stránkách zveřejní nové materiály s cílem odradit lidi od případného zneužití ertegů.

Škoda jen, že tento způsob boje s násilným zločinem nebyl k dispozici v sedmdesátých letech, kdy ve Spojených státech působil Ted Bundy osobně. Přitom stačilo tak málo: „Pozor, tato sekera je určena ke štípání dřeva, nikoli k prorážení hlav mladých žen.“ Ted Bundy mohl být dnes senátorem, kdyby se jen byl mohl včas podívat na stránku Applu.

Z toho je vidět, jak může být technologický pokrok užitečný: obětem by bylo dnes lépe, Bundymu také a Senát by si nijak nepohoršil.