Bankovní sektor jako celek loni vykázal dvouprocentní zvýšení čistého zisku na 104,3 miliardy. Přesto výnos daně z neočekávaných zisků (takzvaná windfall tax) skončil z pohledu státní pokladny velkým zklamáním, místo 33 miliard se nakonec zřejmě nevyberou ani tři procenta této částky. Proč? Pojďme se na to podívat.

Je vyšší úročení vkladů motivováno snahou bank raději dát peníze vkladatelům, než je odvést státu?

Na zisku bank se podepisuje více složek, hlavním zdrojem je však čistý úrokový výnos, tedy rozdíl mezi inkasovanými úroky ze splácených úvěrů a úroky, které banky platí z přijatých vkladů, což jsou z jejich hlediska náklady. A ty v roce 2023 vzrostly meziročně o 77 procent, což za celý sektor představovalo absolutní navýšení o 110 miliard korun!

Tvrdit, že růst úrokových nákladů nese znaky daňové optimalizace s cílem minimalizovat odvod na dani z neočekávaných zisků sice zní rádoby chytře, ale jen zhruba do té doby, než se podíváte na věc pozorněji.

Windfall změnil poměry na trhu – malé a střední banky jím zatíženy nebyly

Zaprvé, banky se nepohybují v nádherném oligopolním osamění, ale v prostředí, kde se tvrdě soupeří o podíl na trhu. Tak, jak byl windfall nastaven – a omezil se na šestici největších bankovních domů –, zanesl do konkurenčního prostředí nový prvek, svého druhu daňové zvýhodnění malých a středních bank. Ve Švédsku na to byla dokonce podána žaloba kvůli nedovolené veřejné podpoře.

Pokud platí moje hypotéza o konkurenčním boji o udržení tržního podílu, mělo by to být vidět na číslech, tedy jak se měnila dynamika vkladů mezi velkými domy na jedné straně a malými a středními bankami na straně druhé. Příběh by se měl odvíjet v tomhle gardu: na zvedání měnově-politických sazeb ČNB začaly nejdříve reagovat malé banky, k nimž se postupně připojovaly velké peněžní ústavy, jež mají převis vkladů nad úvěry.

Za rok, kdy ČNB sazby zvedala, tedy do června 2022, vystoupaly úrokové sazby u nových firemních vkladů s dohodnutou splatností do 12 měsíců z 0,21 procenta na 5,80 procenta. V případě domácností za stejné období u stejného typu vkladů stouplo jejich úročení z 0,57 procenta na 5,33 procenta. Konec června 2022 také přináší první veřejné zmínky vlivného předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla o uvalení windfallu na banky.

Jinak řečeno, valná část navyšování sazeb se odehrála ještě předtím, než se začalo o dani ve veřejném prostoru mluvit. Vzestup sazeb, jimiž lidem a firmám banky úročily vklady s dohodnutou splatností, se od srpna 2022, kdy se o zdanění bank zmínil ministr financí Zbyněk Stanjura, odehrával na druhém místě za desetinnou čárkou. Vysoké sazby však přetrvaly po celý rok 2023, s mírným poklesem až od prosince 2023, který pokračuje dodnes.

Vklady a úroky z nich rostly všude, v malých a středních bankách rychleji

Jiná věc je, jak se daly do pohybu vklady. Za rok od prosince 2021 stouply v malých a středních bankách skoro o deset procent, u velkých o necelých šest procent, ale v roce 2023 se růst vkladů zrychlil na 14,5 procenta u velkých bank a 21,2 procenta u malých a středních. Vyšší úročení a vyšší objem vkladů sice snížily výnos windfallu, ale podstatně jej zvedly v případě výnosu ze srážkové daně z úroků z vkladů (viz graf).

Hrot24

Výslovně byl tento argument, tedy že se banky podělí s vkladateli vyšším úročením jejich úložek, zmiňován jako vedlejší žádoucí efekt již před přijetím zákonné úpravy nejen předsedou Národní rozpočtové rady Mojmírem Hamplem, ale i samotným ministrem financí.

Z výše uvedených tvrdých dat spíše vychází ten konkurenční boj než optimalizace, jakkoli většině analytiků zřejmě časový nesoulad mezi pohybem sazeb a vyhlášením daně i rozdíly v dynamice nabírání vkladů mezi malými a velkými finančními domy zřejmě nepřipadaly dost sexy.

Další vysvětlení, které neudělá palcové titulky, ale objasní ten rozdíl mezi výběrem daně a jeho původním odhadem, spočívá ve vzorci. Když si spočtete průměrný zisk v letech 2018 až 2021 a k němu připočtete 20 procent, tak rozdíl tohoto čísla a skutečně dosaženého zisku v roce 2023 opravdu nedovoluje dospět k výnosu třicet a více miliard.

To mimochodem platí, i když upravený průměr odečítáte od roku 2022, v čemž zas viděli problém ti, kteří tvrdili, že se mělo danit retroaktivně a bylo by. Tak nebylo. Držba státních dluhopisů, jejichž úroky jsou od daně ze zisku osvobozeny, je v podstatě stabilní, takže hrát si s tím mohly jednotlivé banky, ale nikoli sektor jako takový (viz graf).

Hrot24

Nakonec si dovolím poukázat na jeden zajímavý detail pro ty, kteří by zklamání z windfallu rádi zapravili sektorovou daní na bankovní zisky či aktiva. V Polsku i Maďarsku mají sektorovou daň – a podívejte, jak se tamním peněžním ústavům daří v mezinárodním srovnání. Jak v rentabilitě kapitálu, tak v rentabilitě aktiv, ale i ve výši čistých úrokových marží jsou banky v obou zemích o řadu míst před českým bankovním sektorem.

Hrot24

Obecně vyšší marže ve zmíněných zemích mohou souviset také se strukturou jejich bankovního trhu, ale na podstatě sdělení se tím nic nemění. Maďarský a polský stát inkasuje od bank daň, na níž se ale podílejí klienti. Ti, kdo mají uloženo, stejně jako ti, kteří dluží – na hypotékách, na úvěrech malým a středním domácím podnikům. Velké firmy v zahraničním vlastnictví se financují v eurech, často v rámci cash-poolingu celého koncernu.

Hrot24