Až do roku 2016 se observatoř v portorickém Arecibu honosila největším radioteleskopem na světě. Teleskop o průměru 305 metrů (1000 stop) má na kontě řadu důležitých objevů a ikonickou se díky bondovce Zlaté oko stala i jeho vizuální podoba. Nyní americká Národní vědecká nadace (NSF) rozhodla, že teleskop nelze opravit, a bude tedy definitivně vyřazen z provozu. Důvodem je prasknutí dvou kotvicích lan. „Nebylo to lehké rozhodnutí, ale bezpečnost je prioritou číslo jedna,“ řekl prestižnímu vědeckému časopisu Nature Sean Jones z NSF.
Radioteleskop v Arecibu začal fungovat v roce 1963. Právě díky němu objevili astronomové první planetu mimo Sluneční soustavu či pulzar PSR B1913+16 (za pozorování vlivu gravitačních vln na obíhání tohoto pulzaru okolo partnerské neutronové hvězdy dostali Američané Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Nobelovu cenu) a mohli začít detailně studovat dráhu asteroidů pohybujících se v blízkosti Země.
Data pocházející z Areciba také už přes 20 let živí počítače dobrovolníků po celém světě, které vyhodnocují vesmírné signály a v rámci programu SETI@home pátrají po mimozemských civilizacích.
Teleskop v Arecibu byl dlouhou dobu největší na světě. Až v červenci 2016 ho překonal svým 500metrovým teleskopem projekt FAST (Five hundred meter Aperture Spherical Telescope) v čínském Kuej-čou. Kromě čínského FAST existuje ještě další velký radioteleskop – ruský RATAN-600 o průměru 576 metrů. Jenže odrazné segmenty má rozmístěné jen po obvodě, a tak je jejich celková plocha oproti Arecibu zhruba třetinová.
Část pozorování, která až dosud prováděla observatoř v Arecibu, zastanou jiné velké teleskopy, ovšem v některých oblastech – konkrétně se to týká třeba již zmíněných asteroidů prolétajících kolem Země – půjde o v tuto chvíli o nenahraditelnou ztrátu.
Poprvé to s Arecibem začalo vypadat špatně letos v srpnu, když se z držáku vysmeklo jedno z lan, na kterých visí nad obří parabolickou anténou 900tunová plošina s vědeckými přístroji. V listopadu se přetrhlo druhé lano, a pokud by selhalo i další, akutně hrozí, že by se plošina mohla zřítit do „talíře“ teleskopu. Plošina visící na podpůrných sloupech se kvůli tomu stala tak nestabilní, že podle NSF neexistuje žádný rozumný způsob, jak ji – bez ohrožení lidských životů – ukotvit či kontrolovaným způsobem spustit dolů.
